Holčička (4) umírá na rakovinu: Tatínek vysvětlil, proč její bolest sdílí se světem

Andy Whelan se živí jako fotograf, a tak je zvyklý zachycovat důležité chvíle. Ať už ty veselé či smutné. Nikdy by ho ale asi nenapadlo, že jeho nejslavnějším snímkem se stane právě nemocniční fotka Jessicy v bolestech.

Holčička (4) umírá na rakovinu, otec ukázal její utrpení při boji se zákeřnou nemocí

Tu na sociální sítě spolu s partnerkou Nicki umístili prý proto, aby zvýšili povědomí o neuroblastomu, tedy nádoru, který jeho dcerku zabíjí. „Je tolik fotek, na nichž se usmívají holohlavé děti v nemocnicích, obklopené různými herci, celebritami a Santa Clausy. Jejich šťastné tvářičky jsou plné naděje, což je povznášející. Jenže to není každodenní tvář dětské rakoviny, která je brutální, bolestivá a šokující.“

„Tohle je pravá tvář nemoci: Cévy mojí malé holčičky viditelné pod kůží, jedna osamělá slzička stékající po bradě, ztuhlé tělo a tvář zkřivená bolestí,“ líčí tatínek dívenky s tím, že doufá, že se časem na tento typ rakoviny najde léčba, i když Jessice už nic nepomůže. „Věděli jsme, že by to mohlo vyvolat silné emoce,“ přiznává Andy, ale jaký dopad bude snímek mít, by neuhodl. Jen na Facebooku ho vidělo půl milionu lidí a Whelanovým tisíce lidí napsaly soucitné vzkazy a poslaly i finanční pomoc. Ozvaly se jim také rodiny, které už si něčím podobným v minulosti prošly.

Lidem, kteří nechápou, proč v takové chvíli Andy dceru vůbec fotil, muž vysvětluje: „Zemřít na rakovinu není tiché odcházení. Je to peklo. A byla tu i taková část mě, která věděla, že se budu někdy v budoucnu muset podívat znovu na tuhle Jessičinu fotku, protože zrovna prožívala hroznou bolest. Chtěl jsem se ujistit, že jsme udělali správně, když jsme neprodloužili léčení."

Rodiče nebohé Jessicy se nyní rozhodli zveřejnit celý příběh. Těžká úloha vypravěče padla opět na Andyho, jelikož maminka dítěte má strach, že by se zhroutila. Stejně jako tehdy, když jim lékaři poprvé řekli, že jde skutečně o rakovinu. „Ptali jsme se onkologa na prognózu a on řekl, že je jen zhruba padesátiprocentní šance, že bude žít déle než pět let. To nás zdrtilo,“ říká Andy, který tehdy musel Nicki pevně držet, aby neupadla. Ani pro něj to ale nebylo snadné, prožil si bezpočet probděných nocí, kdy se sám sebe ptal jen na jednu věc. Proč? Proč se to muselo stát zrovna jim?

„Přitom byla naše potěšení. Bylo tak jednoduché se o ni starat, bylo s ní strašně moc legrace a sršela neuvěřitelnou energií,“ vzpomíná Andy na časy, kdy byla jeho malá princeznička ještě zdravá a veselá. Prý zbožňovala své bárbínky, ale dokázala si hrát i jako kluk. „V jednu chvíli si nechala nalakovat nehty, další hned zase klidně skočila do hnoje.“

Roční holčička prohrála boj s rakovinou. Její táta si ji před smrtí na oko vzal

Kromě toho byla Jessica i moc chytrá a zvídavá, a tak ve školce patřila k nejlepším žáčkům. „Dobré způsoby pro ni byly důležité. A pořád jsou. Včera večer jsem jí donesl k posteli čaj a ona mi řekla: ‚Děkuju ti, tatínku‘.“ Při těch slovech se Andy na chvíli zarazil a přemáhal pláč při pomyšlení, že o svého andílka brzo přijde.

S partnerkou se totiž rozhodli už neprodlužovat dceřino trápení a přerušili léčbu. Původní nádor se sice nakonec podařilo zničit, ale rakovina pokročila do dalších částí těla a další chemoterapie už by ji zbytečně trápila. Andy tvrdí, že by pro něj bývalo jednodušší, kdyby to rozhodli lékaři. „Ale muselo to být naše rozhodnutí a bylo to to nejtěžší, jaké jsme v životě udělali,“ vzlyká už pomalu Andy. „V posledních dvou týdnech se Jessica hrozně moc zhoršila. Před čtrnácti dny ještě chodila, teď jen sedí ve svém golfáči, pod sedativy, se strnulým pohledem a rozšířenými zorničkami.“

Je tak nad slunce jasné, že se nevyhnutelně blíží konec. Rodiče o tom s dívenkou dlouho nechtěli mluvit a přáli si, aby raději z tohoto světa odešla beze strachu. Ale když jednou zničehonic řekla, že nechce umřít, věděli, že s ní musí promluvit. „Museli jsme se na chvíli omluvit a odejít z jejího pokoje,“ přiznává tatínek, který si vzal v práci volno, aby mohl Jessice věnovat co nejvíc času. Dívají se teď spolu na její oblíbené pohádky, mezi něž patří i Ledové království. Když má dítě sílu i mluvit, povídají si.

„Zrovna minulou noc jsem se k ní přitulil v její posteli, kde má spoustu lahví s horkou vodou, pokrývek a asi milion medvídků, a moc hezky jsme si promluvili. Řekla mi, jak moc mě má ráda a jak se jí po mně hrozně stýská, když vedle ní nesedím. Tak jsem jí dal malou pusinku a řekl jsem jí, že ji mám taky moc rád. Pak jsem se ale musel otočit a sejít dolů, protože jsem nedokázal přestat brečet,“ dodal Andy.

I když to možná zní hrozně, přeje si Andy, aby na Vánoce už Jessica byla v nebi. Podle něj by totiž nezvládl předstírat radost, která by měla tyhle svátky doprovázet. Nechtěl by, aby dceřiny poslední svátky byly pochmurné, a vzpomíná na ty loňské. „Smích, zpěv a tancování s mými rodiči. Chceme si uchovat tyhle šťastné vzpomínky, neradi bychom, aby je nahradily ty hrozné.“