Češka Markéta bojuje proti ISIS: Za Islámský stát valčí i Češi, tvrdí Kurdové

Blesk.cz: Pravidelně cestujete do oblastí, kterými zmítají války a občanské nepokoje. Co vás tam táhne, jaký je váš cíl?

Markéta Všelichová: Původním motivem byla víceméně čistě zvědavost, sympatie ke Kurdům, zájem o danou situaci. Chtěla jsem si na vlastní oči ověřit informace, které z různých zdrojů přicházejí, a zjistit, jaká je skutečná situace. Následně jsem cítila nutnost něco pro lidi žijící v těchto oblastech udělat, nějak jim pomoci. Postupně jsem si ale vytvořila zejména k Rojavě (syrská část Kurdistánu) tak silnou vazbu, že se pro mě v podstatě stala druhým domovem.

Nebojíte se o svůj život?

Bojím se, ale úplně v jiném smyslu, než je asi myšlena otázka. Nebojím se toho, že někde umřu. Nepovažuji za důležité být na světě co nejdéle, ale co nejlépe čas na světě využít. Podle mě život dává příležitost udělat spoustu užitečných věcí, bojím se jen toho, že tuhle příležitost nezvládnu využít tak, jak bych chtěla.

Bojujete po boku Kurdů, jací to jsou spolubojovníci? Jak vás berou mezi sebou?

V první řadě bych nechtěla svoje válečné zážitky nijak zveličovat, byla jsem s Kurdy na frontě za daesh (ISIS – pozn. redakce) jen velmi krátce, navíc jsem nebyla oficiálním příslušníkem YPG. Stručně popsáno, přes známé z Ciziru (město v tureckém Kurdistánu, kde Kurdové bojují proti turecké armádě) jsem se dostala ke skupině Kurdů, kteří řekli, „jestli chceš, tady máš kalacha, oblečení a jestli chceš, můžeš nám pomoci“. Strávila jsem s nimi potom určitý čas v poušti východně od Rakky, kde se láme území kontrolované Kurdy s územím Islámského státu.

O odvaze kurdských bojovníků bylo myslím už napsáno mnoho. Motivace těchto lidí je různá, někteří bojují hlavně za ideologii, jiní prostě jen chtějí bránit svůj domov a svoje rodiny. Kurdové mají svoji hlavu a do způsobu vedení boje si nenechají příliš mluvit. Nejsou příliš ochotni učit se novým věcem a používat nějakou pokročilejší taktiku. Nejsilnější zbraní bojovníků v Rojavě je to, že se nebojí zemřít. Tenhle přístup na jednu stranu sice výsledky přináší, na druhou stranu ale bohužel za cenu velkých, a často podle mě zbytečných ztrát. Ženy tvoří v Rojavě asi čtyřicet procent bojujících, k ženě se samopalem tedy přistupují stejně jako ke všem ostatním.

Uplakaného kluka (12) chytili s bombou od ISIS, zemřít měl při atentátu

Nechtěla bych tohle příliš rozvádět, zpětně si myslím, že bylo chybou tuhle informaci v rozhovoru zmínit. Více než od Kurdů nicméně pochází od jednotlivců pracujících pro Policii ČR. Pravdivost nemůžu ověřit, je možné, že šlo jen o pokus získat nějaké informace ode mě. Když se zeptáte Kurdů, odpoví vám, že Češi za IS bojují. Což je ale nutné brát lehce s rezervou, ve většině případů se domnívám, že zaměňují Česko a Čečensko, což je v oblasti vcelku běžný jev.

Utkala jste se vy osobně s bojovníky ISIS? Jací jsou?

Úkoly skupiny, se kterou jsem se pohybovala, měly spíše obranný charakter. Jejich činnost byla na stanovišti, kam přicházejí v poušti uprchlíci z území Islámského státu. IS se od tohoto místa nachází asi kilometr, vaším úkolem je tyto lidi zkontrolovat, musíte počítat s tím, že čas od času se mezi ně někdo z IS infiltruje. Kdokoliv z nich může mít zbraň nebo se chtít odpálit, nevíte o nich nic, jen to, že přicházejí z území IS. Dále jsme pobývali na jednom z pointů, které tvoří přelom mezi územím Kurdů a IS. Stanoviště jsou vzdálená 500 m od sebe, IS čas od času na některé z nich zaútočí. Nebo mezi nimi projede na kurdské území, což není vzhledem k často velmi špatné viditelnosti nic tak těžkého. Je proto potřeba v poušti také projíždět a kontrolovat auta, co potkáte. Čas od času přitom nějakého daeshe seberete. Bojovníci IS tvoří opravdu pestrou škálu lidí. Mají tři skupiny, armáda chalífátu, jo, to je čisté zlo, taky se nikdy nevzdají, fanatici. Pak jsou lokální bojovníci, co mají vcelku výcvik, ale jsou, nejde říct jinak než bez mozku. Ti první vědí naprosto přesně, co a proč dělají, tohle jsou negramoti, ne moc inteligentní, co se nechají zfanatizovat pro cokoliv. Často neumějí ani číst a psát. No a poslední jsou místní, co byli k připojení k IS donucení – „buď se přidáš, nebo zabijeme tvoji rodinu“... co mají dělat. Na těchto je pak často znát i značná úleva, že mají svou IS kariéru za sebou. Zvláště když YPG za určitých okolností umožňuje bývalým IS bojovníkům návrat do běžného života.

Jaké je to být ženou na bojové linii? V řadách Kurdů bojují často i ženy, vy jste se s nimi jistě seznámila.

Právě, jak už jsem řekla, v Rojavě bojuje tolik žen, že si jako žena vůbec nijak výjimečně nepřipadáte. Kurdové si na absolutní rovnoprávnosti žen zakládají, je to jeden z hlavních prvků revoluce v Rojavě. Ženské jednotky YPJ vznikly dokonce dříve než YPG, často žena velí celé skupině.

Jakým jste prošla výcvikem?

Standardní výcvik nově příchozích bojovníků trvá měsíc, týden se učíte jazyk, týden je ideologie, týden ovládání zbraní a týden vás pak zkouší z různých věcí a vybírají, do jaké skupiny vás zařadí. Já jsem tímto zatím neprošla, v Rojavě jsem těžila ze zkušeností z minulosti. Pokud se budu chtít stát oficiálně příslušníkem YPG, také mě tyto čtyři týdny čekají.

Co na vaše působení v Sýrii říká přítel nebo rodiče? Musí mít o vás strach.

Tak samozřejmě, nikdo z rodiny nemá k oblasti Kurdistánu žádný vztah a co dělám, se jim moc nelíbí. Trochu mě to mrzí, ale svůj přístup jsem už trochu vysvětlila v první otázce. Je mi líto, pokud co dělám, někomu z blízkých způsobuje obavy, nicméně se nechci vzdát svých snů kvůli někomu. Jo, pokud budu sedět doma, je to pěkný, všichni budou v klidu, možná se dožiju, ale budu litovat, že jsem nic z toho, co považuji za smysluplné, neudělala. To nechci. Mám ale hodně přátel, kteří mě podporují, případně sami podnikají podobné věci jako já.

Viděla jsem, jak tátovi uřízli hlavu na Instagramu, pláče dcera oběti džihádisty Johna

Co vědí vaši spolubojovníci o České republice? Zajímali se někdy o vaši vlast?

Určitě, všude kam přijedu, poznají, že jsem cizinec a hned se zajímají, odkud jsem. Czech Republic jim často nejdříve nic neříká, většinou si ale vždycky někdo vzpomene na Czechoslovakia a kurdský název „Cikia“. Pak už trochu tuší, pokud něco znají, tak hlavně fotbalisty. Celá Evropa je v očích obyvatel Blízkého východu dosti zidealizovaná, představují si ráj na zemi, kde je všechno skvělé, snadné... Snažím si jim vysvětlovat, že spousta věcí vůbec není tak, jako v jejich představách.

Na co se chystáte v budoucnosti?

Momentálně pracujeme s kamarádem na humanitárním projektu, který chceme v nejbližší době představit. Vrátila jsem se kvůli tomu před pár dny z Rojavy do ČR, máme hodně práce. Co nejdříve chceme jet zpátky. Všechny mé budoucí plány se momentálně točí kolem Rojavy, která, jak jsem říkala, se mi stala novým domovem, našla jsem se v té zemi. Plánuji tam minimálně nějakou dobu zkusit žít, mezi lidmi, kteří mi jsou blízcí. Chci nicméně také využít možnosti, které nabízí Evropa, a udělat odsud co nejvíce to půjde. V Rojavě doufám budu moc v budoucnu uplatnit i něco z oboru, co studuji (dopravní infrastruktura). Mnohdy můžete být s různými specifickými znalostmi užitečnější než jako bojovník.