Video se připravuje ...
Exemplární trest pro zcela nevinnou obec Lidice. Nacisté ji vyvraždili, vypálili a srovnali se zemí
Vesnice duchů zamrzlá v čase: Co před smrtí řekl poslední usedlík?
Vesnice Tyneham ve Velké Británii je živoucí připomínkou minulosti. Kdysi to bývalo živé městečko s rostoucí populací, místní však museli utéct během druhé světové války a už jim nikdy nebylo povoleno se vrátit. Poslední bývalý obyvatel vesnice zemřel v dubnu ve věku 100 let. Před smrtí rodiště naposledy navštívil a popsal, jak se tam žilo.
Vesnice Tyneham se nachází v přímořském hrabství Dorset. Před druhou světovou válkou to byla rychle se rozvíjející komunita. Rok 1943 však ve vývoji městečka znamenal konečnou. Britská armáda si ves zabrala pro výcvikové účely. Z vesnice, kde mnohé rodiny žily po dlouhé generace, se místní museli vystěhovat ze dne na den. Upozornění dostali pouze měsíc předem!
Místní odejít nechtěli, chápali však, že i touto obětí mohou pomoct Spojencům vyhrát válku a doufali, že se po skončení konfliktu budou moct do svých domovů vrátit. Vojákům nechali na dveřích kostela srdceryvný vzkaz. „Chovejte se prosím ke kostelu a našim domům s úctou. Vzdáváme se sídel, ve kterých mnozí z nás žili celý život s vírou, že naše oběť pomůže celému národu. Až se vrátíme, budeme vám za váš respekt velmi vděční,“ stálo v něm podle deníku Mirror.
K tomu však bohužel pro místní už nikdy nedošlo. Vesnice po válce zůstala opuštěná, protože i s přilehlou oblastí spadala do nově vytvořené vojenské výcvikové oblasti. Domy zůstaly stát ladem a během více než osmdesáti let od skončení největšího ozbrojeného konfliktu historie se na nich výrazně podepsal zub času. V dnešní době se párkrát do roka otevře zvědavým turistům. „Tabule popisující boj obyvatel za právo vrátit se jsou velmi dojímavé,“ stojí u popisu lokace na stránce TripAdvisor.
V loňském roce své rodiště navštívil i poslední žijící obyvatel Tynehamu Peter Wellman. Zemřel letos v dubnu v úctyhodném věku 100 let. „Neměli jsme elektřinu, plyn, ani tekoucí vodu. Jediná pumpa ve vesnici byla vedle kostela,“ popsal doby svého mládí. „Pamatuji si, jak jsme chodili na pláž rybařit. Nejvíc braly makrely. Byli jsme tu moc šťastní, než jsme museli odejít,“ dodal.
Témata:
Související
Bezohlednost vůči místním, smutný příběh...😥