Pacienti s anorexií se někdy znovu učí jíst příborem, je u nich vysoká míra sebevražd, říká známá psychiatrička
Poruch příjmu potravy v posledních letech přibývá, nějakou z jejich forem trpí podle statistik až 6 % populace. Vlivem pandemie covidu nebo sociálních sítí se navíc stále objevují nové a nové typy, například ortorexie, posedlost zdravým životním stylem. Anorexií prý už dnes nezřídka trpí i děti předškolního věku. Jde přitom o nejsmrtelnější psychické onemocnění vůbec. „Nekončí naštěstí vždy fatálně. Ale zažila jsem během své klinické praxe i případy, kdy jsme pacientky museli učit znovu používat příbor. Tak dlouho nejedly klasickou stravu, že naprosto zapomněly běžně stolovat,“ říká v novém díle pořadu Blesk Podcast přední česká psychiatrička, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy, Hana Papežová.
„Život pacientů s poruchou příjmu potravy se v podstatě smrskne na talíř. Celý den myslí v zásadě jen na to, co budou jíst, jak budou jíst, případně jak jídlu uniknout. To s sebou, kromě jiného, přináší i velkou sociální izolaci, protože světem těchto lidí hýbe pouze jídlo,“ popisuje uznávaná lékařka na úvod.
Pacientů, kteří trpí anorexií, bulimií a jinými typy poruch, podle ní přibývá opravdu dramaticky. A narůstá mezi nimi i počet mužů. „Vliv mají rozhodně sociální sítě, které vyvíjejí tlak na čím dál tím mladší populaci a stále častěji je na nich kladen důraz na zdravý životní styl, zdravé stravování. To sice nezní špatně, když je to ale bráno až příliš patologicky, může to snadno vést právě až k poruše příjmu potravy,“ říká v podcastu Papežová, která by u nejmladších ročníků byla pro sociální sítě regulovat nebo minimálně hlídat, jaký obsah na nich sledují. „Některý ten obsah je totiž opravdu toxický,“ dodává.
„V různých statistikách ohledně poruch příjmu potravy se vždy mluví o rizikové populaci. Jenže ta se za poslední dekády stále rapidně zvětšuje. Přibývá pacientů ve velmi mladém až dětském věku, ale i těch ve věku středním,“ prozrazuje psychiatrička. S anorexií se tak dnes nezřídka potýkají i děti ve školkách. „I tam totiž existuje šikana ohledně váhy. Děti se k sobě ne vždycky chovají hezky,“ doplňuje. Zvedá se ale i horní věková hranice, častěji než dřív se s poruchou příjmu potravy potýkají také ženy a muži ve středním věku. „Může to odstartovat rozvod, konflikty s dětmi nebo ve vyšším věku strach ze stáří. Stárnutí je nepopulární, je to jakési stigma. Takže i ta obava ze ztráty nějaké ženské přitažlivosti může být spouštěčem,“ říká.
To, že člověk bojuje s jídlem, lze velmi dobře a velmi dlouho skrývat. Nezřídka, hlavně u bulimie, okolí nic netuší třeba i dlouhých patnáct let. Jak tedy poznat, že se s naším blízkým něco děje? „Většinou dojde k nějaké změně vztahu k jídlu, k vyhýbání se jídlu. Také je ale dobré si všímat změn nálad, větších výkyvů, lability. Rodiče, kteří mají se svým dítětem dobrý vztah, by to podle těchto signálů mohli zavčas odhalit,“ popisuje Papežová.
U lidí s PPP je vysoké procento sebevražd
Dobrá zpráva je, že podle lékařky se z podobné nemoci vyléčit lze. Léčba je ale podle dostupných čísel úspěšná jen asi ze 30 až 40 %. Často totiž dochází k relapsům, tedy stavům, kdy dotyčný do nemoci po čase opět spadne nebo ji vymění za její jinou formu. U extrémních případů dochází například i k tomu, že se musí pacienti během léčby znovu naučit používat příbor. „Tak dlouho nepřijímají teplou stravu, tak dlouho jedí jen velmi málo a navíc tajně, že prostě zapomenou základní dovednosti. I to jsem během své praxe na vlastní oči viděla,“ přiznává lékařka.
Poruchy příjmu potravy obecně patří mezi nemoci s velmi vysokou úmrtností. Mentální anorexie je dokonce považována za nejsmrtelnější psychické onemocnění vůbec. „Je tam totiž velmi vysoké procento sebevražd, sebepoškozování. Dochází k selhání srdce, kardiovaskulárním problémům, k poškození štítné žlázy, patologickým zlomeninám… Každý orgán je zasažen, pokud není dostatečně vyživován,“ objasňuje Papežová, která se poruchám příjmu potravy, jejich prevenci a léčbě, věnuje už víc než třicet let.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.