Lék na alzheimera? Naděje tu je, říká přední česká gerontoložka
„Populace stárne, všichni to víme, všichni víme, že budeme potřebovat zdravotnické profesionály, ale přesto je stále vzděláváme jako pro minulé století,“ říká gerontoložka Iva Holmerová s odkazem na brazilského lékaře Alexandra Kalache, který se specializuje na studium stárnutí. Důraz se podle ní klade takřka výhradně na akutní onemocnění a na oblasti jako je gerontologie či geriatrie se na lékařských fakultách často zapomíná, nejsou prostě tolik atraktivní. Jak se se stárnutím populace vypořádat? Jak docílit toho, aby zdravé dožití v Česku nebylo jen okolo 65 let, jako je tomu dnes? A jak daleko je výzkum léku na Alzheimerovu chorobu? O tom všem se rozpovídala v novém díle pořadu Blesk Podcast.
„Dostupnost zdravotní péče je u nás, i třeba ve srovnání s mnohem bohatšími zeměmi, opravdu obdivuhodná. Pořád ale zanedbáváme to, co nazýváme dlouhodobou péčí. To je u mnohých vnímáno skoro až jako nadávka,“ tvrdí zkušená lékařka.
Kdy vlastně stáří začíná? Zcela statisticky se člověk stává seniorem ve věku 65 let. „Pak je tu ale osmdesátka, která je jakousi hranicí toho opravdu vyššího věku, stáří. A zejména v našich podmínkách s sebou častěji přináší různé zdravotní problémy. Pokud ale máme to štěstí a těšíme se dobrému zdraví, kalendářní věk není rozhodující,“ vysvětluje Holmerová.
Průměrný věk dožití je v České republice 80 let, což je podle Holmerové srovnatelné s celoevropskou úrovní. Co se ale týče zdravého dožití, tam už si tak dobře nevedeme. „To jsou podstatně smutnější data, protože zdravé dožití je u nás zhruba o patnáct let nižší. Období, které lidé u nás prožívají s nějakým hendikepem či chronickým onemocněním, je u žen vyšší - asi 17 let. U mužů je to v průměru let 13. To je něco, na co bychom měli pamatovat a zaměřit se na to,“ dodává zakladatelka Gerontologického centra.
Stáří není jen šedivost a asexuálnost
Stáří je podle naší přední gerontoložky opředeno mnoha mýty. „Je to šedivost, neatraktivnost, asexuálnost… Budí to vlastně často jakési politování. Na staré lidi se často pohlíží jako na jakousi homogenní skupinu, ale to je asi ten nejnebezpečnější mýtus. Jde o individuality, mnozí z nich jsou do vysokého věku velmi fit, mají různé funkční schopnosti a někteří jsou až do nejvyššího věku obrovským přínosem pro své okolí,“ říká.
Iva Holmerová se ale nezabývá jen stářím samotným, ale i druhy onemocnění, které s ním jsou často ruku v ruce, tedy demencí a Alzheimerovou chorobou. „Ve stáří jsou samozřejmě tyto kognitivní poruchy častější, ale není pravidlem, že by každý starý člověk něčím takovým musel trpět. U 50% lidí vyššího věku je ale pravděpodobnější, že něčím podobným trpět bude,“ nastiňuje v rozhovoru. Jednou za čas se v médiích objeví zprávy, že vývoj léku na alzheimera je takřka za rohem, jak je to ale ve skutečnosti? „Jsme mu určitě blíže. Koncem 90. let se na trhu objevily léky, které zmírňují příznaky kognitivních poruch. Co se ale týče vývoje léku, který by tyto choroby úplně odstranil, sledovali jsme od té doby jedno zklamání za druhým. V posledních letech se už nějaký typ léčby objevil, ale funguje jen v nejranějších fázích a má mnohé nežádoucí účinky. Zázračná pilulka tedy stále neexistuje, ale naděje tu je,“ popisuje lékařka.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.