Po rozvodu se s čtyřmi malými dětmi musela odstěhovat z domu. V panelákové kuchyni šila po nocích hračky a začala úspěšně podnikat

„Učila jsem na základní škole, když jsem jednou na konci 90. let uviděla polštářky ve tvaru zvířátek. Moc se mi líbily, ale přišlo mi, že by se daly udělat jinak a líp. Zkusila jsem si cvičně něco ušít a bavilo mě to. Nakonec jsem toho našila spousty, s tehdejším manželem jsme uspořádali dokonce výstavu a chytlo nás to oba,“ popisuje Marie své začátky. Přetvořit koníček v plnohodnotné podnikání byl nápad jejího exmanžela. „Viděl v tom potenciál a tak jsme se do toho vrhli naplno. On měl na starost tu podnikatelskou část, já tu kreativní,“ říká v novém díle pořadu Blesk Podcast.

Jenže před deseti lety přišel nečekaně rozvod, v té době byla nejmladší dcera ještě batole a Marie se musela spolu se čtyřmi dětmi odstěhovat z domu a začít od nuly. „Věděla jsem, že jsem nezaměstnatelná. Čtyři malé děti a k tomu se mi přidaly zdravotní problémy, kdy jsem vlivem Ménièrovy choroby a nahromaděným stresem začala přicházet o sluch. A tak jsem založila značku Brodita, pod kterou jsem tvořila vyšívané hračky, hlavně panenky,“ vypráví.

Určení pohlaví miminek není vždy snadné: Extrémně velký klitoris, příliš malý penis, nebo úplně normální orgány intersex osob

Začátky ale nebyly příliš růžové. Marie, která do té doby neměla s podnikáním žádné zkušenosti, se v tom několik let, podle vlastních slov, pěkně plácala. „Nesnášela jsem to. U lidí, u kterých převažuje ta kreativní část, je často podnikání utrpením. Stejně to bylo u mě. Nevěděla jsem nic, netušila jsem, co je byznys plán, neuměla jsem si dlouho nastavit férové ceny, takže jsem se roky potýkala s nedostatkem financí. Skončit jsem upřímně chtěla každý druhý den,“ přiznává žena, která před pár lety získala titul Živnostnice roku Libereckého kraje. Nechyběly jí jen peníze, ale taky čas. „Mám čtyři dcery, tenkrát byly ještě všechny dost malé. A tak jsem šila hlavně po nocích, když spaly. Sama jsem spala jen pár hodin denně,“ dodává.

Došlo mi, že nejsem nula

Marie přiznává, že usilovná práce pro ni byla ale i jakousi formou terapie. „Ty hračky jsou jakýsi útěk do světa pohádek z těžké reality. Navíc jsem nic jiného neuměla, tak co mi zbývalo,“ směje se už dnes s odstupem deseti let. Talentovaná výtvarnice vždy bojovala s nízkým sebevědomím, právě až různá ocenění, která za svou práci získala, jí pomohla uvědomit si svou hodnotu. „Když jsem získala titul Živnostnice roku, poprvé mi došlo, že asi nejsem taková nula, jak o mně někteří říkají. Dost mi to psychicky pomohlo. Ale že bych na sebe byla hrdá? To ne, to v sobě nějak nemám,“ popisuje zakladatelka značky Brodita s tím, že nejvíc přelomový je pro ni letošní rok. „Asi až letos mi došlo, že všechno bylo tak, jak mělo být. Dlouho jsem si v sobě nesla, že bych všechno tohle vyměnila za úplnou rodinu. Ale letos jsem sama v sobě konečně udělala tlustou čáru za minulostí a poprvé cítím, že jsem se postavila na vlastní nohy,“ vypráví v podcastu.

S šikanou se setká každý čtvrtý žák. Uzavřelo se vaše dítě do sebe? Možná je to zrovna jeho případ, říká psychoterapeut

Odpoutat se od minulosti jí pomohl i odvážný krok, kdy loni ukončila výrobu panenek, které pro ni byly typické. „Už jsem je dělala dlouho, hračky jsem šila dohromady dvacet let. Chtělo to změnu. A tak se od letoška soustředím na textilní dekorace, šicí sady pro děti a nejvíc času mi zabírá příprava knihy, kterou chystám, a která by měla vyjít na jaře příštího roku. Bude se jmenovat Butik pana Barona a je specifická v tom, že místo ilustrací do ní tvořím loutky. Cítím v tom velký potenciál a moc mě to baví,“ uzavírá Mrňávková.