Určení pohlaví miminek není vždy snadné: Extrémně velký klitoris, příliš malý penis, nebo úplně normální orgány intersex osob
Pohlaví nejsou jen dvě, ať kdokoliv říká cokoliv, biologie hovoří jasně. V lidské populaci existuje nezanedbatelné procento takzvaně intersex osob, o kterých spousta lidí nejspíš poprvé slyšela až v souvislosti s alžírskou boxerkou Imán Chalífovou, jejíž účast na letních olympijských hrách v Paříži vzbudila obrovské vášně. Kdo intersex lidé jsou a co to přesně znamená, to v novém díle Blesk Podcastu vysvětluje sociolog genderu a pohlaví Zdeněk Sloboda.
„Intersex osoby jsou lidé s variacemi pohlavních znaků. Rodí se lidé v určitém množství, kteří mají různé kombinace chromozomů. Nejsou všichni stejní, ta chromozomální mozaika je velmi různá, v zásadě jde ale o to, že tito lidé nejsou z biologického hlediska na té klasické škále žena – muž, ale jsou prostě někde mezi. Těch variací je mnoho, to, že je nevidíme nebo vidět nechceme, že nám je nikdo v žádných učebnicích už na základní škole nepopisuje, je věc druhá,“ vysvětluje na úvod Sloboda.
Intersex osob je přitom mezi námi podle dostupných údajů zhruba tolik, co zrzavých lidí. Často to ale o sobě zjistí až v pubertě nebo v dospělosti, kdy je trápí různé zdravotní problémy, řeší svoji neplodnost nebo se prostě jejich tělo nevyvíjí tak, jak by se u jejich pohlaví očekávalo.
Přesto, že intersex osob mezi námi existuje opravdu dost, téma je to stále hodně tabuizované, takřka se o něm nemluví. „Lidé s tím nemají zkušenost, mnoho těch variací není na první pohled vidět, takže máme pocit, že se setkáváme s běžnými muži a ženami, kteří jako běžní muži a ženy vypadají. Netušíme, že to tak v reálu být nemusí. Samozřejmě rodiče, jimž se intersex děti narodí, to vědí a řeší to, ale nemluví o tom. Mají strach, jak to jejich dítě ovlivní, jak mu to zkomplikuje život. Mají pocit, že je něco špatně, že možná oni udělali něco špatně. Nechcete něco takového hlásat do světa, aby si na vás ukazovali, že máte to „divné“ dítě,“ říká Sloboda.
Normalizační zákroky u novorozenců
Intersex děti proto často krátce po narození podstupovaly takzvané normalizační operace, kdy jim bylo jedno z pohlaví určeno lékaři nebo rodiči a podle toho bylo jejich tělo chirurgicky nebo hormonálně upraveno. To je ale podle Slobody velmi riskantní. „S takovým rozhodnutím by se nemělo spěchat, ideální by bylo počkat třeba do puberty, kdy se tělo začne vyvíjet spíš jako mužské nebo ženské, případně počkat na rozhodnutí toho samotného člověka, aby řekl, čím se sám cítí být. Bohužel náš systém, na rozdíl od některých jiných států, neumožňuje mít dítě v kolonce pohlaví neurčeno,“ tvrdí sociolog. V dnešní době prý už u nás k podobným kosmetickým zákrokům nedochází, alespoň to tvrdí lékaři. Nicméně situace je podle Slobody opět trochu složitější. „Je pravděpodobné, že k zákrokům, které jsou argumentované jako důležité pro zdraví dítěte, k nějakým dílčím modelacím stále dochází,“ dodává.
Měli by se ale intersex osoby účastnit například olympijských her nebo by se jim vrcholový sport měl zakázat? Podle Slobody rozhodně ne. „Jsem v principu pro, aby se intersex sportovci mohli účastnit olympijských her a jiných sportovních klání. Pokud bychom měli být důslední, mohli bychom si říct, že biologickou normou například pro muže evropského typu je výška do 195 centimetrů. Když je tedy někdo nad touto normou, měli bychom ho podle stejné logiky také nepřipouštět do závodů, protože má fyzickou výhodu? Pokud mají někteří pocit, že určité charakteristiky jsou pro sportovní výkon zásadní, měly by vzniknout kategorie na základě těchto charakteristik. Ne na základě toho, jestli má někdo penis nebo vagínu,“ uzavírá spoluautor knihy Trampoty s pohlavím.
Hermafrodit je živočich, který má samčí i samičí pohlavní buňky, takže může oplodnit sám sebe, např. žížala, to člověk nedokáže. 🙂