V Česku jsou statisíce lidí, co k životu nepotřebují sex, říká vědkyně, která se zabývá asexualitou
Lidé, kteří k životu nepotřebují sex, to jsou asexuálové. Nejde ale o žádnou vadu, poruchu či dysfunkci, za kterou se tohle nastavení dříve mylně považovalo, ale o sexuální orientaci, se kterou se člověk rodí. O asexualitě a o tom, jak se s ní žije, vyprávěla v novém díle podcastu Už budu! Klára Bártová z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), která se jejím výzkumem zabývá už dva roky.
„Asexualita je poměrně neprozkoumaná oblast, v zahraničí pár studií vzniklo, v Česku se jí ale doposud nikdo nevěnoval. Dřív byla považována za dysfunkci, ale ukazuje se, že to tak není. Lidé, kteří různými sexuálními dysfunkcemi trpí, se jimi totiž trápí, přináší jim stres. Ale pro asexuály jejich chybějící sexuální přitažlivost stresující není,“ vysvětluje vědkyně.
Moderátorka Zorya Blue vydala Knihu moderní sexuality UŽ BUDEŠ? Ulov si svou knihu tady! Děkujeme, že nás sledujete, odebíráte a hodnotíte. Můžete nám napsat, co si o podcastu myslíte, nebo doporučit hosta na bleskpodcasty@cncenter.cz
Podle světových studií je v lidské populaci jedno až tři a půl procenta osob s asexuální orientací a v rámci České republiky to podle Bártové nebude jinak. „Není to zrovna zanedbatelné číslo, proto je rozhodně na místě asexualitu více zkoumat. Podle našich dosavadních výsledků je víc asexuálů mezi ženami, ale proč to tak je, na to zatím neexistuje jednoznačná odpověď,“ dodává.
Není to ale prý tak, že by asexuálové vůbec neměli sex. Alespoň ne všichni z nich. „Samozřejmě jsou i tací, co žijí úplně bez sexu, ale mnoho asexuálů sex má. Jen pro ně není v životě zásadní, chtějí třeba čas od času potěšit partnera, ale kdyby byli sami, sex by pro ně nebyl téma,“ říká Bártová s tím, že asexuály je možné dále dělit na romantické a aromantické. Romantický asexuál sice nevyhledává sex, ale zamilovává se, vstupuje do partnerských vztahů a intimní styk tak občas má. Aromantický asexuál se ale většinou nepouští ani do partnerských vztahů a jeho sexuální touha je ještě výrazně nižší.
Nejtěžší boj je se stereotypy
Ačkoliv jsou asexuálové se svou orientací v pohodě, v průběhu života se samozřejmě kvůli své „jinakosti“ setkávají s nejrůznějšími tlaky okolí. „V pubertě, když se všichni jejich spolužáci a kamarádi začnou zajímat o kluky nebo holky, trápí je, proč u nich to tak není, proč jim to nic neříká. Mají často pocit, že jsou nějak zabrždění ve vývoji. Až postupem času zjistí, že lidí, jako jsou oni, je dost, že ta jejich kategorie normálně existuje,“ popisuje.
Tím ale problémy asexuálů nekončí. „V dospělosti zase čelí nejrůznějším otázkám okolí, jako proč nikoho nemají, jestli si nikdy nikoho nenajdou, proč nemají děti… Jsou to klasická sociální stigmata a stereotypy, kterým ale v určité míře čelí všichni lidé s jinou než heterosexuální orientací,“ říká Bártová, která se asexualitě věnuje od konce covidu a její výzkum stále probíhá.
😃 Já už nepotřebuju, ale vzpomínky.....ach jo 😃