Thea skončila po autonehodě na vozíčku: Bojím se, že si nenajdu kluka. Že dají vždycky přednost holce, co chodí

„Časem bych určitě chtěla mít profil sama za sebe, bez táty. Ale určitě nechci přestat sdílet to, jak se s mým handicapem žije. Dřív mi nedocházelo, že bych tím mohla někoho inspirovat, než jsem sama začala sledovat zahraniční influencerky, které jsou na tom podobně jako já. Mají fajn práci, zdravý vztah… A mně to pomáhá, motivuje mě to. Díky tomu vím, že takhle můžu na lidi působit i já,“ vysvětluje mladá dívka, kterou k založení instagramu krátce po nehodě přesvědčil táta, aby tak trochu rozptýlil její myšlenky.

Právě otázka vztahu je pro Theu velmi důležitá. „Bojím se, že si nebudu schopná najít kluka, který by mě bral takovou, jaká jsem. Aby mu nevadilo, že jsem na vozíčku. Snažím se na to ale dívat pozitivně a říkám si, že když už se někdo takový najde, bude to důkaz určité loajality. Že nepůjde o kluka, který by si se mnou jen zahrával,“ svěřuje se se svými pocity.

Kdo účet Thea a táta sleduje delší dobu, musí mít dojem, že i přes obrovskou tragédii, která je potkala, je tahle dvojka velmi pozitivní. „Rozhodně to tak není pořád. Velmi často je mi to všechno líto, vyčítám si to, myslím na to. Jen to nepozitivní nesdílím. Cítím jakousi zodpovědnost vůči našim sledujícím, aby si z toho nevzali, že je to všechno hrozně špatný. Protože není,“ vysvětluje Thea. „Já jsem toho názoru, že by nebylo od věci tam i ty špatné okamžiky občas dát. Ale myslím, že většina lidí chápe, že ten život není jednoduchý a určitě není černobílý,“ dodává Thein táta Luboš. „Kdyby mi někdo v červnu 2022 řekl, že budu s Theou v nemocnici, a že skončí na vozíčku, odpověděl bych, že to není možné. A pokud ano, že je to konec světa. Dnešní optikou ale vidím, že to konec není. Všemu se dá přizpůsobit. A musím říct, že Thea to zvládá super dobře, se ctí a elegantně. Jsem na ni hrozně hrdý. Že to má občas těžké, hlavně po té psychické stránce, to je jasné. Kdo by neměl? Ještě navíc v pubertě, puberťáci to mají těžké sami o sobě,“ dodává s trochou nadsázky.

Lék na alzheimera? Naděje tu je, říká přední česká gerontoložka

Ne všechno jde řešit s rodinou, pak pomůže terapie

Thea také v Blesk Podcastu poprvé odhaluje, že chodí na terapie. „Chodím k psycholožce. Běžně to veřejně neříkám, i když to nepovažuju za nic špatného. Jenže všichni mají pocit, že jsem nonstop hrozně v pohodě, a když pak přiznám, že nejsem, jsou hrozně překvapení. Nemyslím, že bych odbornou pomoc vyloženě potřebovala. Ale jsou prostě věci, se kterými nejsem schopná se svěřit třeba v rodině, a tak je fajn je moct probrat s někým nezaujatým,“ vysvětluje. „Podle mě je to extrémně důležité. Ne všechny niterný věci jde sdílet v rodině. Zvlášť, když jsou to třeba témata, která by některé členy rodiny mohla hodně ranit, i když nejsou myšlena zle,“ doplňuje Luboš.

Na otázku, zda Luboš naráží na svou ženu, maminku They, která v osudný den seděla za volantem, oba odpovídají zcela otevřeně. „Není to tak, že bych jí to dávala za vinu. Tohle se může stát komukoliv, mohl to být řidič taxíku, kamarádka… Nemám v sobě to, že bych si myslela, že mi zkazila celý život. Protože ani zkažený není. Ale ten červíček tam občas hlodá. Tak to prostě je,“ říká Thea. „To je věc, která se bude léčit dlouho a možná se to nikdy úplně nevyřeší. Je to ale součást celého toho příběhu a postupně se s tím učíme žít. I když už jsme se to snad docela obstojně naučili. Já vždycky říkám, že jizvy na těle se nějak zahojí, ale ty na duši můžou napáchat mnohem větší škody. A to i u manželky, která si to břímě ponese celý život,“ odhaluje Luboš.

Dal výpověď z banky a začal vyrábět paštiky. Přes rok si nevydělal ani korunu, jeho firma ale dnes sbírá světové gastro Oscary!

I přes neoddiskutovatelné překážky ale žijí Thea a její rodina život na maximum. Cestují po světě, baví se a drží při sobě. A plány do budoucna? „Já se od začátku snažím neupínat k tomu, že by Thea mohla jednou chodit. Chovám někde vzadu malinkou naději, že třeba technologický pokrok přinese někdy nějaké řešení. Ale raději se sžívám s tím, že je to, jak to je, a že to tak nejspíš i bude. To mi přijde zdravější. Navíc život může být i na vozíku stejně bohatý a kvalitní,“ říká Thein táta. A samotná Thea rozhodně nemá malé cíle. „Co chci dělat do budoucna, to ještě přesně nevím. Ale času mám dost. V rámci střední bych ráda jela třeba na rok studovat do ciziny. Před vysokou bych chtěla rok dva cestovat. A pak? Určitě chci být úspěšná a bohatá. A taky budu,“ uzavírá Thea rozhodně a se smíchem.