Ivo Pospíšil v Podcastu: Hrál s Králem, Hlavsou a měl Garáž. Lou byl spratek, říká
Muzikant a manažer Ivo Pospíšil (71) byl od 60. let 20. století u historických momentů československé hudby. Přešel od undergroundu s DG 307, přes rock'n'roll s The Old Teenagers až po první československou punkovou a pub rockovou kapelu Garáž. Proč byl Milan Hlavsa výjimečný skladatel, čeho si Pospíšil vážil na Ivanu Královi, a proč u něj Lou Reed v 90. letech klesl?
Málokterý muzikant se může chlubit takovým žánrovým rozpětím, kterým si za svou kariéru prošel Ivo Pospíšil. V současnosti už jej uvidíte na pódiu spíše jako Tea Jay Ivo, než s basou zavěšenou u pasu. V šedesátých letech se seznámil s budoucím básníkem Pavlem Zajíčkem a začali společně pronikat do undergroundu. Brzy se spřátelili s členy The Plastic People of the Universe a zejména s Milanem Hlavsou, Pepou Janíčkem a Jiřím Kabešem od té doby Ivo Pospíšil dlouhá léta spolupracoval.
Milan Mejla Hlavsa je považovaný za jednoho z nejtalentovanějších československých skladatelů. Prošel „Plastikama, Dégéčkama“ a s Půlnocí vyrazil i na turné po USA. „Mejla byl velice citlivý člověk a i jeho sluch byl velmi citlivý. Nikdy nezačal poslouchat cédéčka, digitální zvuk mu vyloženě vadil fyzicky, což je docela zajímavý úkaz. Byl i hudebně velmi citlivý a zároveň byl hodně dramatický, na čemž stáli Plastici i Půlnoc. Pro mojí Garáž dokázal napsat skladby, které jsme zvládli zahrát a které vypadaly dobře,“ pochvaloval Ivo svého kamaráda, jenž zemřel v lednu 2001 po zdravotních komplikacích.
Ivo se s Hlavsovou Půlnocí podíval i na turné po USA, když jim dělal na přelomu 80. a 90. let manažera. Se zahraničím měl Pospíšil zkušenosti již z dob socialismu, neboť se mu podařilo získat povolení a navštívit Londýn. „Byl to pro mě veliký šok. Samozřejmě jsem viděl punk a viděl jsem rock'n'roll, protože to bylo na konci prázdnin a v Londýně vždycky mají svátek, během nějž se hodně hraje. Takže mě to dost inspirovalo a zároveň naplnilo, až přeplnilo. Podobně jako když jdete na velkou výstavu a už po půlce nebo dvou třetinách nemůžete,“ líčil své pocity ze zahraničí. Podrobněji se o svých návštěvách ciziny rozepsal s Vladimírem Juráskem v biografické knize Příliš pozdě zemřít mladý.
Setkání s Reedem
Již od puberty měl Ivo štěstí, že se k němu dostávaly vzácné zahraniční desky. Díky tomu patřil k jedním z prvních Pražáků, kdo poznal punk. Zároveň se orientoval i v ikonických interpretech, jako jsou Lou Reed a The Velvet Underground. Ivo vlastnil všechna jeho dosavadní alba vydaná do roku 1989. S kamarádem Vladimírem vyrobil na koleně pro přátele knížku jeho textů, a ačkoliv nevěděl o něm nic bližšího, žádné informace zde nebyly, tak si jeho práce vážil. Když pak v březnu 1990 Reed vyměnil rozhovor Havlem za svůj koncert, nadšeně souhlasil s tím, že Půlnoc, které dělal manažéra, Reeda v ÚLUV doprovodí.
„On tam přišel a najednou fakt bylo vidět, že to je spratek,“ hodnotil manýry zpěváka a pokračoval ve vyprávění: „Já jsem se s ním v tu chvíli loučil. Říkal jsem si ‚Chlapče, tak jako dobrý, hudba fajn, všechno dobrý, ale už tě nežeru'. Nicméně, když vlezl na pódium, tak jsem mu odpustil,“ smál se Ivo, který se ten samý rok v Paříži na vernisáži výstavy Andy Warhola setkal i s dalšími členy legendárního uskupení. V devadesátých letech se projevil Pospíšilův podnikatelský um. Získal od Prahy 2 nájemní smlouvu na zdevastovaný prostor budoucího klubu Radost FX nedaleko pražské stanice I. P. Pavlova. Díky Robertu Vanovi se potkal s jeho kamarádem Richardem, který za své peníze většinu prostorů zrekonstruoval, v přízemí provozoval kavárnu, vedle které zase Ivo obnovil prostor pro obchod s hudebními nosiči a půjčovnu filmů. V podzemí sídlil slavný klub převážně pro elektronickou hudbu. Z tohoto místa se na dalších dvacet let stal střed hudebního a kulturního dění ve městě.
Do Radosti zavítal samotný Ivan Král, s nímž se Ivo rychle spřátelil, stal se jeho manažerem a časem dokonce basákem jeho doprovodné kapely. „Naučil mě to, co jsem do té doby nevěděl, jediné důležité je nasazení a dát do koncertu všechnu energii co máš. Když jsem přešel ze své poslední Garáže k Ivanovi, měl jsem pocit, jako bych přešel ze Škoda 105 na Jaguar - E. Najednou bylo všechno jinak,“ srovnával, jaký byl posun mezi tuzemskou špičkou a zkušeným zahraničním hudebníkem, který hrál po boku Patti Smith, Iggy Popa nebo Blondie. Přesto byl podle Iva Pospíšila nesmírně, pokorný, skromný a nechoval se sobecky, ačkoliv dosáhl toho, čeho žádný další český rockový muzikant.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.