Podcast: Mirek Haluza cestuje za pralesními kmeny. Jedl červy nebo kuřecí z čarodějnického rituálu
Více než 14 let vyráží český cestovatel Miroslav Haluza na dobrodružné výpravy s kamerou. Ve svých dokumentech zachytil, nejrůznější pokrmy, co mu místní navařili a on snědl. „Je to zdroj energie,“ smál se v Blesk Podcastu. Jaká jedovatá zvířata potkal a co původní obyvatelé oceňují jako vzácné dary?
Do české kinodistribuce brzy vstoupí nový dokument Javari, který je o druhé cestě Mirka Haluzy a jeho kamaráda Simona do nitra Amazonie na peruánsko-brazilské hranici. Hluboko v džungli žije indiánský kmen Matsés, jehož členové si dříve do nosů zapichovali stébla z listů palmy, aby vypadali jako jaguáři.
Při první cestě se museli sedm dní prodírat džunglí. Bez mačety by se tehdy trojice cestovatelů těžko někam dostala. „Samozřejmě jsou tam živočichové, kteří jsou nebezpeční nejenom pro nás, ale také pro ty místní. Třeba proto původní obyvatelé ty křovináře nekompromisně zabíjejí. My se toho neúčastníme, ale indiáni hady zabíjejí. Jediné, z čeho mám obavy, je, že člověk nechtěně šlápne na opravdu maskovaného křovináře,“ líčí Haluza, v čem je problematický pohyb po džungli.
Nekonečná erekce před smrtí
V rostlinách můžou být ukrytí i jiní živočichové, kupříkladu 18letá Natálie schytala 6 štípanců od pralesní sršně. Podle místních už by 10 znamenalo velký problém. Mirek zase na svém batohu objevil chlupatého pavouka, kterého jejich průvodce okamžitě nemilosrdně umlátil. „Později jsem dohledal, že to byl palovčík. Jedná se o jediného smrtelně jedovatého pavouka pro člověka. Taková pikoška je, že u mužů předtím, než zemřou, mají několikahodinovou erekci, takže to by tam člověk fakt nechtěl,“ smál se cestovatel.
Po extrémně náročné cestě pak konečně dorazili k jaguářím lidem. Ubytovali se u maminky svého průvodce, které dali darem nože. Jiní indiáni si zase cenili čelovky a při dřívější expedici na ostrově Siberut v Indonésii si zase jiní členové kmenu smlsnuli na balíčku cukru. Na Siberutu si štáb získal důvěru obyvatel, že je přizvali k magickému rituálu, na jehož konci pojedli obětované kuře. Podle Mirka je důležité, že se s místními vždy stravují. „Ono to na ně strašně dobře působí a hned se k vám jinak chovají. Mně nevadí jíst červy, ať už živé červy nebo vařené červy. Nevadí mi jíst opice nebo žáby. Většinou je to nedopečené, protože pralesní kuchyně není taková, jak si představujeme, že tam všude rostou banány a vanilka. Je to založené na tom, aby člověk do sebe dostal nějakou energii v jakékoliv formě,“ vysvětloval host podcastu.
Srdečné shledání
Když se v rámci natáčení dalšího dokumentu Javari vydali za kmenem Metsés znovu, vítali je tam jako staré známé. Mirek s sebou vzal i album s vyvolanými fotkami členů kmene z první expedice. „Byli neuvěřitelně šťastní a rádi, že vůbec tohle vidí. Přijali nás úplně jiným způsobem než poprvé. Nejspíš náš návrat a to, že o ně a jejich kulturu máme zájem, je potěšilo, a proto druhé přivítání probíhalo úplně jinak než poprvé,“ lákal Miroslav Haluza na nový dokument Javari.
Proč už neexistují nekontaktované kmeny, jak globalizace proniká k indiánům a proč Mirek Haluza vyráží do nepříliš probádaných oblastí planety, prozradil v Blesk Podcastu:
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.