Podcast: Umělkyně zalívá mrtvá zvířata do epoxidu. Tuto službu po ní chtějí i majitelé svých mazlíčků

K netradičnímu pojetí umění se studentka katedry volného umění na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové dostávala postupně. Margarita vyrůstala v ukrajinském městě Záporoží v panelovém domě spolu s babičkou, která měla nevšední pohled na svět. Tato žena jí pak byla velkou inspirací.

„Její rodina prožila hladomor, pak druhou světovou válku a vychovávala mě v takovým paternu, že ten život nebude lehký,“ popisovala hoska podcastu, jak ji babička ovlivnila. Vyprávěla jí pohádky a příběhy, v nichž zvířátka umírala a ožívala. Zároveň její babička vyrůstala na vesnici a zvířata jí byla blízká. Dokonce se o ně starala i v městském bytě. „My jsme měli slepice na balkoně, třeba v paneláku,“ smála se Margarita a dodala, že si jako dítě přála mít doma i koně, když chovali kůzle. „Pamatuji si, že jedli tapety a sádru z mého gypsu. Bylo to fakt bizarní,“ vzpomínala.

Stříleli a trávili psy

Díky tomu měla vždy velmi blízký vztah ke zvířatům, a proto jí lámalo srdce, jak se k divokým zvířatům chovali její spoluobčané. „Tehdy třeba problém agresivních psů, co běhali ve smečkách, řešili tak, že je otrávili nebo stříleli,“ vyprávěla Margarita Ivy, podle níž si zasloužili pěkný odchod a důstojně pochovat. Proto je fotila a postupně i aranžovala do posmrtných póz. „Protestovala jsem proti pohledu lidí, kteří měli odpor ke smrti a proti neúctě. Chtěla jsem vyvolat reakci, že můžeme se zvířaty zacházet s úctou, že to není žádný odpad,“ líčila Ivy. 

Podcast: Hrozí nám vyhynutí? I dávné taje prehistorických monster odhalil Štěpán Pícha

Později začala experimentovat s formaldehydem, do kterého zalívala svoje mrtvé mazlíčky i nalezená zvířata. „Pak mě vlastně něčím začal strašně vadit nebo jsem spíš přemýšlela nad tím, že bych to zvíře stále chtěla mít u sebe. Baví mě na tom, že to zvířátko můžeme stále vidět, že je to taková konzervace smrti,“ prozradila Margarita, která do epoxidu zalívá primárně hlodavce, které přirovnává k andílkům.

Rozruch v Přerově

Zvýšený zájem o její dílo nastal při lednové výstavě v Přerově, kam do vitríny umístila mrtvou kočku s kapesníkem, na němž byla vyšitá slova ukolébavky, kterou jí zpívala babička. „Byl o kocourovi, který honil myši, tím se bavil, ale spadl z plotu, zranil se a umřel,“ vysvětlovala myšlenku svého díla. Přerovanům pak vadilo, že musí koukat na konzervované kočičí ostatky a na Facebooku odhlasovali jejich zakrytí. „Vnímám to trošku jako další umělecké dílo. Takový odraz společnosti, ale byly tam (pozn. red. v diskuzi na Facebooku) nějaké pěkné komentáře a nějaké jiné fakt úlety, bych řekla,“ hodnotila situaci Ivy.

Podcast: 10 tisíc zlozvyků Čechů. Plný prezervativ jako záložka nebo hromadění novin, umělkyně Šedá je odhalila

Na Margaritu Ivy se obrací i majitelé zvířátek, které jí své zesnulé mazlíčky věnují a přejí si, aby je zvěčnila. Umělkyně pak dojímají emoce, které ke zvířátkům chovají. A to je podle ní to, co ji odlišuje od Damiena Hirsta, který v roce 1991 naložil žraloka tygřího do formaldehydu. „On se svými díly snaží vyvolat strach a jde o to, že my se smrti bojíme. Dále k němu asi nemá žádné city. Pokud se nemýlím, tak byl na objednávku chycen, aby mohl tohle vytvořit, což je úplný opak toho, co dělám a chci říct.“

Kde bere zvířata pro svá umělecká díla, jak vnímá smrt a jaká všechna zvířata zalila do epoxidu, prozradila Margareta Ivy v Blesk Podcast: