18°C
Zdeněk málem uhořel v autě: „Děti se mě bojí a dospělí si mě fotí!”
Jen těžko uvěřitelné chvíle má za sebou Zdeněk Borovský (48) z Hustopečí. Tátovi tří dcer, vášnivému sportovci a řidiči autobusu se ze dne na den obrátil život vzhůru nohama. V lednu loňského roku došlo k tragické nehodě, kdy Zdeňkův automobil začal hořet. Statečný táta svůj boj o život vyhrál, utrpěl ale vážné popáleniny na 27 % těla, převážně obličeji, rukách a nohách. Ty nejtěžší chvíle ho ale ještě čekají.
„Právě jsem se vracel z práce domů a zastavil jsem u naší hospody, kde jsem chtěl nechat auto a jít pěšky domů. Tam jsem ale následně zjistil, že klíče od domu mám v autě, tak jsem se pro ně vrátil. Byl leden a byla velká zima. Chtěl jsem si chvilku odpočinout a zahřát se. To je to poslední, co si pamatuju. Prý to bylo samovznícení od elektrické instalace,” popsal osudný den z loňského ledna Zdeněk Borovský z jihomoravských Hustopečí.
Prošel jsem si peklem
Měsíc strávil v umělém spánku a další dlouhé měsíce musel zůstat v nemocnici. V prvních týdnech mu lékaři kvůli popáleninám na čtvrtině těla dávali velmi nízké šance na přežití. „Prošel jsem si hrozným peklem. Věřím, že mě zachránila chuť do života, která byla silnější než smrt,” svěřil se Zdeněk. Když se po několika měsících vrátil domů, nic nebylo jako dřív. Musel svůj život přizpůsobit tomu, že má celoživotní následky.
Pravidelně užívá medikamenty, které mu pomáhají zvládat silnou bolest, jakou dennodenně zažívá. Kvůli citlivé pokožce nesmí Zdeněk například chodit na slunce a být převážně doma. Přiznává, že nejtěžší byly začátky, kdy si na změnu vzhledu musel zvyknout nejen on sám, ale i jeho okolí. „Pohledy jiných lidí mě dostávají do strašné psychické nepohody a hrozně mi vadí. Setkávám se i s tím, že se mě děti bojí a dospělí si mě chtějí vyfotit. Někteří se dokonce i smějí. Nejraději jsem v přítomnosti svého nejbližšího okolí, kde se cítím komfortně a jsem v pohodě,” sdělil své vnitřní strasti Zdeněk.
V nemocnici potkal svého Anděla
Největší podporou byly pro Zdeňka jeho tři dcery. „Hrozně moc mi pomohly a od začátku mě dost podporovaly a postaraly se o vše důležité, když jsem byl v nemocnici. Vůbec na sobě nedaly znát nějaké pochybnosti a obavy z toho, jak jsem se změnil," svěřil se popálený muž. Zdeňkova tehdejší partnerka jeho změnu vzhledu a následky po psychické stránce neunesla a od muže po návratu z nemocnice odešla.
Zdeněk ale v nemocnici potkal novou lásku a věří, že to bylo osudové setkání.„Nesnášel jsem sám sebe, odmítal jsem vycházet ven. Postupem času mi hodně pomohla zmiňovaná bytost. Říkám jí Anděl. Pomohla mi vrátit sebevědomí, dokonce už jsme spolu byli ve společnosti,” pochlubil se.
Rodina a známí prosí o pomoc ve sbírce
Před nehodou vedl Zdeněk běžný a poměrně spokojený život. Hrál fotbal a hokej, plaval nebo jezdil na kole. Jeho vášní bylo i řízení autobusu, což byla i jeho práce. Ani k jedné z těchto činností se ale jen tak zřejmě nevrátí. Zdeněk se od nehody do práce nevrátil a peníze na nákup speciálních krémů, kterými se musí denně mazat a má jich velkou spotřebu, moc nezbývá.
Potřebuje i několik operací, které mu pomohou nejen se zvýšením sebevědomí, ale hlavně se samostatností. Rodina a Zdeňkovi známí se rozhodli založit veřejnou sbírku, ve které mohou velkému bojovníkovi finančně přispět na jeho nový životní start. „Beru teď vše vážněji než dříve a vážím si každé chvilky, kterou na světě mám," uzavřel Zdeněk.
