Jak umírali: Svatého Jana Nepomuckého ukopal král Václav IV. s katem k smrti! A co je jazyk, který našli při exhumaci?
Okolnosti smrti Jana z Pomuku, známého spíše jako svatého Jana Nepomuckého, jsou předmětem celé řady legend. Říkalo se, že zemřel po mučení Václavem IV., který po něm chtěl vyzradit zpovědní tajemství královny Žofie. Když byly jeho ostatky po 300 letech exhumovány, legendu o strážci tajemství podpořila hmota, která vypadla z Janovy lebky. Doktoři se tehdy domnívali, že jde o jazyk. Vědci pod vedením emeritního antropologa Emanuela Vlčka při další exhumaci ale zjistili něco jiného. A dokázali také vysvětlit, jak přesně Jan zemřel!
Romantická legenda o Janu Nepomuckém a jeho střežení zpovědního tajemství by nemohla být dále od pravdy. Generální vikář pražského arcibiskupství Jan z Pomuku byl prostě jen na špatné straně dějin - tedy na straně arcibiskupa Jena z Jenštejna, který byl ve vážném sporu s králem Václavem IV. To dělalo i z Jana králova nepřítele.
20. března 1393 jeho i další tři členy Jenštejnova doprovodu nechal král zatknout a vyslýchat. Z výslechu se po čase stalo chladnokrevné mučení, kterému Jan jako jediný podlehl. Jeho tělo pak pod rouškou tmy královi poskoci hodili do Vltavy. Místo, kde k tomu na Karlově mostě údajně došlo, je i dnes na zábradlí označeno křížkem s ozdobnou mřížkou.
Osudného dne byla zatčená skupina mučena, nakonec zbyli jen dva a jedním z nich byl právě Jan. Nejprve ho „štosovali“, tedy věšeli ho za svázané ruce za zády a vytahovali ke stropu mučírny, jak ve své knize Jak zemřeli popisuje paleoantropolog, lékař a profesor Emanuel Vlček. Pálili také Jana v bok a použili i palečnice. Králi to ale nestačilo a nakázal ho mučit k smrti - opět ho pochodněmi pálili po těle, až se mu otvíraly tělní dutiny. Toho se král prý účastnil osobně a Janovi pochodeň k tělu přikládal sám!
Jan tento otřesný proces nepřežil, což dokazuje už z té doby fakt, že na rozdíl od ostatních vyslýchaných nepodepsal listinu, že bude stát proti arcibiskupovi. Jeho tělo bylo ještě večer svrženo do Vltavy, která ho vydala o měsíc později. Jan se v průběhu let stal legendou a jeho smrt byla opředena mnoha povídačkami. Ty podpořila exhumace ostatků roku 1719. Nálezy na kostech - zmokvaná žebra, odražená čéška, zlomená lopatka, otřesné rány na hlavě - dokazovaly děsivé mučení, které Jan před smrtí protrpěl.
Přítomný lékař postupně vyjmul z hrobu všechny kosti, a když nakonec vynášel lebku, vypadla z ní měkká načervenalá hmota. Další z lékařů shledal, že podobou a složením jde o
