Jak umírali: Český král byl jako chodící encyklopedie nemocí. Před smrtí Rudolfovi II. nohy uhnily až ke kolenům!
V podání Jana Wericha působil císař Rudolf II. jako dobromyslný, i když trošku pošetilý vládce se zájmem o umění a okultismus. Realita ale byla trošku jiná. Zájem o umění a podivno měl, milý ale příliš nebyl. Kvůli vážným psychickým nemocem útočil na své poddané, později chtěl zabít i sám sebe. Všude viděl zrádce a dával přednost samotě. Kromě toho byl ale také doslova prolezlý nakažlivými chorobami. Kombinace obojího s pokusem o operaci mozku ho patrně stála život.
Psychiatři ani historici se dodnes nemohou shodnout, jakou duševní nemocí Rudolf II. přesně trpěl. Celá habsburská linie je psychickými potížemi protkaná a Rudolfovi nejbližší příbuzní na tom byli skutečně špatně. Jeho prababička zvaná Jana Šílená trpěla patrně schizofrenií, oba její synové měli deprese. Oba byli zároveň Rudolfovými dědečky – jeho rodiče byli sestřenice a bratranec. I Rudolfův syn byl poznamenán schizofrenií, zašlo to dokonce tak daleko, že brutálně umučil svou milenku k smrti!
A Rudolf? Od mladých let byl spíše samotář, podezřívavý (ale zatím ne nezdravě) a nerozhodný, což lékaři v té době kvalifikovali jako melancholii. Skutečné problémy se u něj začaly objevovat až na konci 70. let 16. století. Lidí se stranil čím dál tím víc a byl silně paranoidní. Dokonce napadl svého komořího a rádcům vyhrožoval popravou. A nakonec se pokusil zabít i sebe – podřezal si žíly, chtěl se probodnout dýkou i kordem. I jeho slavné hromadění uměleckých předmětů a zájem o okultno mohl souviset s jeho psychickou poruchou.
Podle paleoantropologa Emanuela Vlčka a emeritního českého neurologa Ivana Lesného, trpěl maniodepresivní psychózou. Vlček se ale domníval, že byla způsobena
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
