7°C
Zemřel organizátor odsunů sovětských vojáků Dalibor Norský (†91): Ve Franštátě zakládal Občanské fórum
Ve věku úctyhodných 91 let zemřel Dalibor Norský. Muž, který se ve Frenštátě pod Radhoštěm zasloužil o to, že odtamtud po listopadu 1989 odjela ruská okupační vojska z jako prvního města z Československa. Byl velkým odpůrcem komunismu, společně s dalšími založil ve Frenštátě Občanské fórum.
O úmrtí Dalibora Norského informoval na facebooku poslanec Jakub Janda (44, ODS). „Včera nás opustil jeden z největších patriotů Frenštátu, dlouholetý starosta Sokola, demokrat tělem i duší a pán s velkým "P" Dalibor Norský,“ napsal Janda.
Norský se zapsal do historie jako organizátor odsunu sovětských vojsk po sametové revoluci. Při začínajících revolučních událostech v listopadu 1989 se stal Norský jedním ze zakladatelů Občanského fóra ve Frenštátu pod Radhoštěm. „Viděl jsem, jak u nás na náměstí mluvili studenti z Olomouce, místní je poslouchali, ale nic nedělali. Já byl vždy pro to zamíchat se do něčeho. Uvědomil jsem si, že tuhle šanci nesmíme promarnit jako tu v roce 1968. Že to musíme dotáhnout do konce,“ popisoval pro Paměť národa.
Dodává, že uměl mluvit, na jevišti před lidmi neměl trému. Nakonec pak řečnil na náměstí nebo v kulturních domech téměř každý den. Jejich skupinka se totiž rozhodla, že první co musí udělat, je vyhnat „z města Rusáky“. On to tehdy dostal na starosti.
Postupem času se stal populární a oslovovali ho i novináři. „Já používal taková vzletná slova jako: Končí nadvláda ocelových bot a podobně. To se novinářům líbilo. Tehdy bylo nutné mít sebevědomí. Já ho měl. Kdybych tehdy s Rusáky nevyjednával sebevědomě a tvrdě, nešlo by to,“ dodává.
Tvrdě a chytře
Norský vzpomínal i na to když poprvé vešel do kasáren ve Frenštátě pod Radhoštěm. „Měli šílenou vojenskou mašinerii. Měli tady rakety země vzduch, odpalovací prostředky. Bylo mi jasné, že na ně musím tvrdě, ale zároveň chytře, ne s klackem. To se nedalo, to by mě seřezali a vyhodili,“ vysvětlil Norský před lety. Tehdy veliteli okupační jednotky řekl, že je zástupce Občanského fóra, které převzalo moc na radnici a on s ním přišel mluvit o jejich odsunu.
„Mluvili jsme o tom, že odsun sovětských vojsk z východní Evropy je daný, že je už ujednán Gorbačovem na mezinárodní úrovni. Dohodli jsme schůzku s novým vedením města. On chtěl, abychom se sešli v kasárnách, já trval na tom, že má jejich delegace přijít na radnici. Tak souhlasil,“ popisuje důležité okamžiky. Z jednání jim bylo Norskému jasné, že tu Sověti chtějí zůstat. Po několika schůzkách se vymlouvali na velký počet techniky, že potřebují čas. Norský mu ale neodbytně odpověděl, že už musejí odejít.
Vzpomínal i na onen okamžik, kdy vojáci začali odjíždět. Z toho dne si schoval i kalendář z označeným datem 26. února 1990. Stálo na něm: 14.40 – nádraží. Tehdy z Frenštátu začali odjíždět první vlaky narvané vojáky a technikou. Poslední vlak odjel 13. března.
Tátu vyhodili, sestru zavřeli
Dalibor měl silný odpor ke komunistům. Jeho otec dával najevo, že nesouhlasí s tím, jakým způsobem komunisté přebírali moc v zemi, z armády byl proto propuštěn. Daliborova nejstarší sestra Květa byla s manželem odsouzena v politickém procesu za to, že u nich přespal muž, který se chystal emigrovat za hranice. „Jezdil jsem za ní do vězení. Obdivoval jsem ji, že to vydržela. Když ji zatkli, bylo jí šestadvacet. Ven vyšla jako pětatřicetiletá žena, už pak neměla děti,“ řekl s tím, že kvůli pověsti nemohl studovat vysokou školu.
Svoboda nade vše
Za svůj celoživotní postoj získal v roce Cenu svatého Martina. Svoboda pro Dalibora byla na prvním místě. „Jestliže chce člověk být svobodný, musí se něčeho vzdát, něco obětovat. Ale když člověk ví, že bojuje za svou svobodu, je nepřemožitelný. Už jsem starý chlap, ale kdybych cítil, že mi chce někdo svobodu zase vzít, pořád bych byl schopen za ni bojovat. Protože moc dobře vím, jak lehce se ztrácí a jak těžce se získává,“ řekl před smrtí.
S Kocábem nespolupracoval
V době vyjednávání přišel na radnici dopis z Prahy s výzvou, aby se přihlásili zástupci měst, v nichž jsou sovětské posádky. Podepsaný byl Michael Kocáb (68), který byl po roce 1989 pověřen organizováním celorepublikového odsunu. „Musela to být obrovská práce. Ale my to tehdy nemohli akceptovat. Pro nás bylo důležité, kdy odjede ta první posádka. My si to udělali po našem, po frenštátsku,“ vysvětlil. Kocáb přitom Norského neznal. „My ten odsun řešili globálně. Samozřejmě v některých místech existovali lidé, kteří si to organizovali místně a pan Norský byl asi jeden z nich,“ řekl Blesku.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.