V zaniklé obci na Šumavě komunisté vyplenili hřbitov a s mrtvolami tančili: Do roka je všechny stihl trest
Poválečné období v Československu se nese v duchu nebývalého násilí. Zejména pro pohraničí to platí dvojnásob. Přesto příběh z dnes již zaniklé obce Hůrka u Prášil dokáže i v kontextu vyhnání Němců či násilné kolektivizace překvapit svou krutostí. Opilí vojáci z bůhvíjakého důvodu vyrabovali rakve a poté tančili s mrtvými po hřbitově. Na Šumavě se dodnes traduje, že všichni byli po zásluze potrestáni.
Počátek vesnice se váže s 18. století a příchodem sklářských rodin Hafenbrädelů a Abelů, kteří byli pochováni na zdejším hřbitově. V Hůrce od počátku žila většina německého obyvatelstva, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni. Jelikož se obec nacházela kousek od hranic, musel v roce 1952 odejít i zbytek obyvatelstva, napsal Denik.cz.
Stavení měla sloužit pohraniční stráži. Dokonce z hřbitovní kaple sv. Kříže, kde byl pochován otec spisovatele Karla Klostermanna, byla zřízena pozorovatelna. Komunisté nakonec rozhodli, aby hřbitov i krypta kostelíčka, kde se nacházely i krásné rakve se skleněnými víky, byly zlikvidovány.
Dle šumavského spisovatele Viléma Kudrličky k dehonestující události došlo na podzim roku 1953. Ze Sušice byl vyslán velitel s šesti vybranými vojáky. Snad aby je při vynášení rakví ven z krypty nepálilo svědomí, posilnili se rumem. Mnohé mumie byly oděny do krásných šatů, a tak podnapilé vojáky napadlo si s mrtvými zatancovat.
Jenže u tance veselí nekončilo. „Po divokém reji postavili všechny mumie ke hřbitovní zdi, aby jim posloužily jako terč střeleckého umění. Rozstřílené mumie uviděli dřevaři, kteří večer sváželi dřevo. Nemohli uvěřit svým očím,“ líčí Kudrlička. Vojáci dřevěné části rakví spálili a zbytky těl zakopali u kaple, kterou vyrabovali. Kovové části rakví odvezli a prodali do sběru.
Trest na sebe nenechal dlouho čekat. „Velitel tohoto komanda zanedlouho tragicky zemřel při odpalování jednoho z domků ve vojenském újezdě, když došlo k předčasnému výbuchu,“ píše Kudrlička a dodává, že zbylí vojáci zemřeli brzy poté. Není zcela jasné, na co vojáci zemřeli, ale nejspíše chytili infekci od mrtvol.
Dnes se turisté mohou během svých toulek po Šumavě zastavit u obnovené kaple, která byla v roce 2003 i znovu vysvěcena. Ve věži visí Zvon smíření, jenž je symbolem vyrovnání se s nelehkou minulostí. V blízkosti se nachází i pamětní deska věnovaná všem, kteří zemřeli při útěku za svobodou.
Opilí vojáci jsou komunisté jen v hlavách pisatelů , kteří nikdy nebyli na vojně.