Skandál v příbramském táboře nucených prací: Opilý velitel předvedl takovou ostudu, že se pak chtěl zabít
Po druhé světové válce netrvalo příliš dlouho, než se k moci dostali komunisté a začali vládnout železnou pěstí. Jejich metody nebyly mnohdy o nic mírnější než ty gestapácké. Příkladem mohou být i tábory nucených prací, které zavedli zákonem už v roce 1948. Poslat tam mohli každého, kdo nebyl straně pohodlný, což se také dělo - i bez soudu. I v těchto zařízeních ale docházelo k útěkům, vzpourám a dokonce i skandálům!
Tábory nucených prací připomínaly velice blízko koncentráky - dřevěné baráky v oploceném a střeženém areálu. Často vznikaly původně pro válečné zajatce, po roce 1948 jimi prošlo přibližně 20 000 Čechoslováků. A valná většina z nich se tam dostala bez soudu. Stačil jen štempl od tříčlenné komise a člověk tam mohl skončit i na několik let za jakékoliv provinění - včetně těch vybájených.
A jak už měl režim ve zvyku, často se trest netýkal pouze „viníka“ ale i celé jeho rodiny, jejíž členové dostali výpověď v práci, ztratili možnost studia a byli vystěhováni z bytů.
Chovanci, jak se lidem poslaným na nucené práce říkalo, pracovali obyčejně v dolech či lomech nebo třeba v zemědělství. Týkalo se to pochopitelně i žen. Je nutné ale dodat, že režim v táborech nebyl vězeňský ale spíš kasárenský - internovaní tak mohli dostávat propustky ven, s čímž ovšem souvisely útěky a někdy i vzpoury.
Bizarní byla ovšem událost z počátku roku 1951 z tábora Vojna II u Příbrami. Místního velitele Jaroslava Matějku kvůli opilství a příliš vřelém vztahu k chovancům degradovali na zástupce velitele. Matějka se následně zpil prakticky do němoty a jednomu z internovaných dokonce dal svou nabitou zbraň. Druhý den se chtěl zabít. To mu jeden z chovanců vymluvil a poradil mu utéct za hranice. To ale Matějkovi nevyšlo - nakonec skončil na rok ve vězení.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.