22°C
Ludvík Berousek z rodinného cirkusu utekl za vlastním snem: Rodiče nevěděli, co se mnou! Dětství bylo náročné
Je napůl z rodu Berousků a pokračuje v jejich šlépějích. Ludvík Janíček Berousek se v hororovém cirkusu živí jako hadí muž. Prolézá tenisovou raketou nebo úzkou rourou, vzít „nohy na ramena“ pro něj není žádný problém. V rozhovoru pro Blesk vyprávěl o tom, jak se k práci hadího muže dostal nebo i o tom, jak pro něj bylo náročné studium.
Jak jste se k cirkusáctví dostal? Píšete, že jste z cirkusové rodiny jen napůl.
Já jsem se do cirkusové rodiny narodil. S cirkusem jezdím od mala celý život. Narodil jsem se v Itálii, půlka mojí rodiny jsou Berouskovi, máma je od Berousků a tatínek není cirkusák, byl to gymnasta.
Můžete popsat svoje dětství? Vyrůstání v cirkuse asi nebylo úplně jednoduché.
Jako malý kluk jsem hodně cestoval s rodiči do zahraničí. Jezdili jsme pracovně po celé Evropě: do Holandska, Německa, Švýcarska, Belgie, Řecka, Francie, Norska, všude možně. Hlavně do Itálie, tam jsem byl jako doma. Mluvím plynule italsky. Dětství u cirkusu bylo krásný, viděl jsem hodně zemí a odlišnou kulturu. Měl jsem okolo sebe celý život spoustu zvířat, rád na to dětství vzpomínám. Od rodiny jsem se odpojil v osmnácti letech, když jsem jel sám vystupovat do Belgie. Poté jsme pracovali společně chvíli ještě s mojí sestrou, dvojčetem Angelikou a pak zase každý zvlášť.
Jak třeba probíhalo vaše studování, chodil jste normálně do školy?
Se sestrou jsme se učili doma, kde nás učili rodiče. Každý půl rok jsme jezdili domu do České republiky na zkoušky. Někteří spolužáci nám to záviděli, bylo to ale docela náročné.
Proč zrovna hadí muž? Zkoušel jste i jiné věci v rámci cirkusu?
Já toho zkoušel... Prvně jsem chtěl vystupovat jako žonglér, to mě potom přestalo bavit. Pak jsem začal trénovat vystoupení s diabolem (žonglovací pomůcka - cívka, která se pomocí provázku vyhazuje do vzduchu, pozn. red.), u toho jsem ale taky nezůstal. Ve vzduchu jsem vystupovat nemohl, protože jsem se bál. Když jsem vylezl někam vysoko, rozklepaly se mi nohy a musel jsem hned dolů. Sestra vystupovala už od devíti let a naši chtěli, abych už také začal. Nevěděli, co se mnou, když mě nic nebaví. Ve Švýcarsku v programu společně s rodiči vystupoval i ruský hadí muž. Docela se mi to líbilo, přišlo mi to takové zvláštní a zkoušel jsem ho doma napodobovat. Dával jsem si v karavanu nohu za hlavu a rodiče si toho všimli a domluvili se s ním, pak mě začal trénovat.
Jak probíhal ten trénink?
V deseti letech se stal mým trenérem a začal mě učit. Rok jsem s ním trénoval pravidelně každý den. V 11 letech jsem poprvé vkročil do manéže, bylo to v Itálii a pamatuji si to dodnes, byl jsem hrozně nervózní.
Bolí vás to i po tolika letech?
Začátky bolely hodně, občas jsem při tréninku brečel, ale všechno něco stojí. Kdybych to mohl vrátit nic bych neměnil. Teď předvádím krkolomné pozice úplně bez bolesti, někdy tak i relaxuji. Zapnu si doma televizi hodím nohu za hlavu a užívám večera.
Říkal jste o sobě, že pracujete v hororovém cirkuse. Co si pod tím můžu představit?
Ano. Třetím rokem pracuji v hororovém cirkuse v Ohaně. Není to klasické cirkusové vystoupení, je to trochu odlišné. Je tam spousta artistu z různých koutů světa. Osobitý klaun, který je ostřejší na lidi, ale těm se to líbí a doslova ho žerou. Je to vystoupení spíš pro dospělé, vstup je od 12 let. Je to na motivy hororových postav, já měl roli jokera. Jako hadí muž tam vystupuji na střeše auta. A dělám také vzdušnou akrobacii ve vaně s vodou.
Jste napůl z rodiny Berousků. Vaši prarodiče pracovali hlavně se zvířaty. Tohle vás nelákalo?
Můj dědeček Ludvík Berousek byl drezér medvědů a babička jediná krotitelka tygrů u nás. Jezdili a vystupovali všude po světě, třeba i v Japonsku. Na drezírování zvířat se zatím nechystám. Zůstávám u vystupování hadího muže, to mě baví, ale jsem člověk, který je otevřený všem možnostem a mám rád výzvy, hlavně nikdy neříkám nikdy.
Jak se prolézá tenisovou raketou? Je v tom nějaký speciální trik?
Hlavně se člověk nesmí bát, že se zasekne, ale stát se to může. Na to mám připravené speciální nářadí. Já prolézám dvěma tenisovými raketami bez výpletu. A soukám přes sebe ještě takovou rouru. Speciální trik, prvně tam dám jednu ruku až po rameno, pak hlavu a potom zbytek těla. Hlavně by si člověk měl hlídat postavu, aby byl štíhlý a ve formě. Já se snažím jíst tak, abych nepřibral. Jednou jsem vystupoval bez trika. Protahoval jsem se rourou a ta se na mě přilepila a já jsem spadl dolů na zem ze stolu, na kterém jsem vystupoval. Ostatní přiběhli ze zadního vchodu a dostávali mě z té roury ven. Asi po 10 minutách se jim to povedlo a já pak byl vyřízený. Bylo to během představení v tom hororovém cirkuse. Když si, na to vzpomenu, tak se musím smát.
Co děláte, když zrovna nejste v cirkuse?
Já se snažím hodně sportovat, mám rád plavání, běhání, chodím do fitka. Samozřejmě pravidelně trénuji a protahuji se. Rád si zajdu do kina za kulturou a trávím čas s rodinou.
Zasáhla vás nějak i pandemie koronaviru?
Pandemie koronaviru mě zasáhla, cirkusy a divadla byly zavřené, člověk najednou zůstal bez práce a nikdo nevěděl na jak dlouho. Zasáhlo to všechny umělce. Aspoň jsem si uvědomil, jak moc mám rád svoji práci.
Musel jste si hledat novou práci?
Chodil jsem na brigády kam se dalo. A doufal jsem, že se to co nejrychleji vrátí do normálu. Otevřel jsem dveře novým možnostem, zahrál jsem si třeba i v reklamě na Big Shock. A trénoval jsem a snažil jsem se zlepšovat, měl sem dost volného času.
Témata:
Související
No a co má být? Snad jsme neustále masírovaní, že nesmíme nikoho diskriminovat