Podcast: Voda tančí, říká tvůrkyně programu Křižíkovy a Zpívající fontány Zdeňka Čechová

Když skromná vědkyně vzpomíná na první počítače, jak si musela vyrábět programy, které jí na základě koordinátů vytvořily grafiky, doširoka se usmívá. V šedesátých letech totiž pracovala na počítači s dvojkovou soustavou a atributy, podle nichž počítač obraz sestavil černobílé tisky, zadávala na dírkovaných štítcích. 

Podcast: Modelky už fotografy nepotřebují, říká Jan Hodač. Proč jsou sociální sítě likvidační?

Co multimediální umělkyni vedlo k využití počítačů, je prý jednoduché: „Když bude umělec na poušti, bude tvořit pískem. Když jsem tedy byla mezi počítači, tak jsem tvořila s počítači,“ ozřejmuje své důvody doktorka. Kvůli nejmodernější technologii se dokonce přihlásila ke studiu jaderné fyziky a věda ji bavila. Byla totiž hlavně o matice a ta se jí vždycky líbila. „Pak přišly další počítače, které se používaly ve fyzice pro zaznamenávání teploty nebo tepu kočky. S tím jsem pracoval v Akademii věd a ze záznamu tepu kočky jsem vytvářela katedrály, erupce, slunečnice a podobně,“ vzpomíná doktorka a prezidentka Unie českých počítačových a multimediálních umělců.

Grafika pro koberce

Na počátku osmdesátých let Zdeňka Čechová zaváděla počítače do řízení podniků. To ji však neuspokojovalo, a proto se vydala dalším neobvyklým směrem. „Chtěla jsem být blíž umění, a tak jsem přešla do Ústavu bytové a oděvní kultury, kde jsem pracovala na vedoucím pracovišti vědecko-technického rozvoje pro průmyslový design. Protože jsem měla jediná zkušenost s technikou, tak jsem dostala celorepublikově výrobní technologie ve spotřebním průmyslu, kde byly počítače a lasery. Ukazovala jsem nové cesty, že to šlo využít už pro navrhování,“ vysvětluje, jak se dostala k dalšímu milníku.

VIDEO: Velkolepá světelná show! Na baziliku sv. Petra a Pavla promítali Vyšehradskou odyseu

Tehdy za pomocí počítače vyrobila třeba motivy pro koberce, tapiserie nebo oblečení. Když představovala módní kolekci vytvořenou počítačem, uspořádala velkou módní show, kdy se uprostřed Václavského náměstí postavilo molo a manekýny předváděla kolekci stvořenou s pomocí počítače. Dokonce používala laser řízený počítačem pro dekorování skla. Vědci, umělci i veřejnost její snažení prý příliš nechápali: „Říkali buď to, že počítač to dělal sám, anebo pochybovali, jestli jsem vůbec umělec,“ popisuje smutné chvíle.

Křižíkova fontána

Lásku pro hudbu a celistvé uchopení umění Zdeňka Čechová projevila nejprve u tvorby programu pro Zpívající fontánu v Mariánských lázních a poté u Křižíkovy fontány. V archivech si vybírala hudbu, která pro ni byla důležitá. „Mám ráda, když voda vyjadřuje hudbu. Voda je spjata s médiem. U Křižíkovy fontány se ukázalo, že ten kdo by klasickou hudbu nikdy neposlouchal, tak když ji měl s vodou a světly, tak přiznal, že je to krásné,“ vybavuje si první reakce návštěvníků Zdeňka Čechová.

Jak fontány vznikaly, proč vyučovala v Japonsku a jak se dostala v devadesátých letech k videomappingu, prozradila Zdeňka Čechová v pořadu Blesk Podcast: