Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Polojasno 9°C

Záchranářka Jana (51) o zásahu na jižní Moravě: 12 hodin na nohách, obavy lidí z budoucnosti i ztráta pocitu bezpečí

Autor: VaB - 
28. července 2021
05:00

O interventech v tornádem zasažených obcí na jižní Moravě se tolik nemluvilo. Jejich práce na místě neštěstí však byla pro tamní obyvatele velmi důležitá. Jaká byla příprava nebo i samotná činnost záchranářů z celé republiky na místě? Na to odpovídala v rozhovoru pro Blesk Jana Vopelková (51), která pracuje jako zdravotnická interventka u záchranářů z kraje Vysočina. U záchranky je už dlouhých 26 let.

Jižní Morava si prošla těžkou zkouškou, tornádo obyvatelům vzalo střechy nad hlavou, některým i jejich blízké. Museli se potýkat i s demolicí svých domů. Když jim ho nevzalo tornádo, museli hasiči. Nebylo by bezpečné v něm žít.

A právě proto na místě byli i zdravotničtí interventi ze záchranné služby, mezi nimi i Jana Vopelková. Vystudovala gymnázium v Telči, následně střední zdravotnickou školu v Jihlavě. Po nástupu k záchranné službě si udělala specializaci ARIP - ve zkratce je to sestra pro intenzivní péči. Minulý rok dělala státnice na Vysoké škole polytechnické, obor zdravotně-sociální. U záchranné služby Kraje Vysočina pracuje 26 let, jezdí do základny v Telči, kde působí osmým rokem jako staniční sestra. Asi pátým rokem je intervent psychosociální intervenční péče a současně koordinátor organizace domovské záchranky pro interventy. Bydlí v Jihlavě.

Dobrý den, Jano. Ze začátku se zeptám: Jak proběhla vaše příprava na akci?

Příprava byla rychlá. Přišla nám zpráva od krajského koordinátora, že jsou požadováni interventi do zasažených oblastí na Moravě. Podmínkou bylo, že na místě musí působit celé 3 dny bez střídání. Koukla jsem do kalendáře a bylo to jasné. Jenom jsem vyměnila jednu službu, protože jsme museli být na místě ráno do 8:30, nemohla jsem mít tudíž předchozí den noční.

Vyměnila jsem za den a dle instrukcí si půjčila od kamarádů karimatku a spacák, protože jsme netušili, kde a jak budeme ubytovaní. Kolega, který vyrážel se mnou byl z oblasti Pelhřimov. Taky si zařídil volno a ve stanovený den brzo ráno jsme vyrazili.

Jak dlouho vaše působení na jižní Moravě probíhalo?

V zasažené oblasti na Moravě jsme byli 3 dny. Začínali jsme ve středu 7.7. v 8,15 ráno  končili v pátek 9.9. v cca 19h večer. Byly to hodně náročné 3 dny. Každý den jsme byli v terénu téměř 12 hodin.

Jak vůbec taková pomoc v zasažené oblasti probíhá? Co s lidmi nejčastěji řešíte?

Jsme záchranáři a krizoví interventi. Jako interventi jsme školeni na pomoc v akutní fázi, tzn.do 24h od vzniku neštěstí nebo krizové situace. Toto pro nás bylo nové. Já to měla ulehčené tím, že jsem před dvěma lety vystudovala na VŠ psychosociální poradenství, krizovou intervenci a podstoupila intenzivní psychosociální výcvik. Vše jsem nyní 100% zúročila. Přesto to pro nás byla velká neznámá, bylo to 14 dní po události. Byli jsme přizváni z důvodu započetí řízených demolicí. Očekávaly se závažné psychosomatické reakce lidí, kterým strhávali domy.

Po příjezdu do Lužic jsme měli sraz na krizovém štábu, kde jsme se seznámili mezi sebou, bylo nás 8 interventů SPIS z celé republiky a 1 psycholožka. Byl nám představen náš velitel a koordinátor, policejní psycholog Honza a velitel celého zásahu HZS David. Potom přiběhli hasiči, že začínají demolice a chtějí ihned interventy. Seděli jsme s kolegou vedle hlavního koordinátora HZS, ten jen ukázal na nás dva a bylo. Žádná příprava, rovnou do práce. Převezli nás k domu určenému k demolici. Představil se nám velitel zásahu HZS na místě, obeznámil nás se situací a začali s demolicí. Tady majitel domu nebyl, nechtěl.

Byly nám ukázány další domy, které se ten den budou bourat, v jednom z nich teprve paní vyklízela. Začali jsme se seznamovat s rozsahem řádění živlu, procházeli si ulici, mluvili s lidmi. Potřebu sdílení měli všichni. Hasiči, dobrovolní hasiči, policisté, lidé, které jsme potkávali. Každý se s námi zastavil a popisoval tu hrůzu, kterou si zažil. Před příjezdem jsem měla obavu, jak si budeme získávat důvěru lidí, jak si k nim budeme hledat tu správnou cestu, abychom jim mohli pomoci. Obavy nebyly na místě, stačilo pozdravit a lidé sami začali vyprávět.

Popisovat naši práci je obtížné, je potřeba vyslechnout, podpořit, v případě potřeby předat kontakty, nasměrovat a třeba i zařídit to, na co nemají v této chvíli lidé energii. Bylo potřeba dohlédnout i na to, jestli mají jídlo, tekutiny, třeba i léky, ukazovali nám i rány, které utržili. Zvali nás do domů, ukazovali spoušť po tornádu, ukazovali nám fotografie, jak to vypadalo, když se rozednilo. Ale byli už schopni se i zasmát.

S kolika lidmi jste dohromady mluvili a jak dlouho třeba takový rozhovor trval?

Provedli jsme každý 10 intervencí a spousty podpůrných rozhovorů. Intervence je časově náročnější. Není to jen o vyslechnutí, ale i o hledání možností, nasměrování k jednotlivým krokům při řešení problému. Řešila jsem i rozkoly v rodině, mezilidské vztahy, pracovala jsem s dvouletým děvčátkem a její maminkou. Spolupracovali jsme s psychology a vzájemně si předávali informace. Intervence byly někdy i tříhodinové u jednoho zasaženého. Ty často probíhaly uvnitř domu, ale spousty intervencí probíhaly v terénu. Ve čtvrtek bylo 37 °C ve stínu, ale že je vedro, jsem si uvědomila, až když mě stahoval náš koordinátor a nařídil mi zůstat v chladu a pořádně doplnit tekutiny. Prostě na sebe jsme tam zapomínali.

Vraceli jste se za lidmi, kteří potřebovali vaši pomoc?

Ano, do několika rodin jsme se vraceli opakovaně. Když jsme jeden den slíbili, že se vrátíme, museli jsme slovo dodržet. Komplikací byla například čtvrteční bouřka, kdy jsem v pátek musela jít zkontrolovat lidi, o kterých jsem věděla, že tam přetrvává panický strach s bouřky. To ale budou řešit i v následné dlouhodobé péči psychologové, to neodezní ze dne na den.

Chodili lidé za vámi, nebo jste je vyhledávali vy?

První den jsme se vzájemně seznamovali, lidi jsme oslovovali my. Druhý den už na nás mnozí na ulici čekali a třetí den mi klepali před štábem na rameno, že se mnou chtějí mluvit.

Co lidi nejčastěji trápilo?

Obavy z budoucnosti. Jestli seženou firmu na opravu domu, jestli dostanou nějakou finanční pomoc. Jestli nepřijde další tornádo. Jestli stihnou zakrýt domy před deštěm, zasklít okna před bouřkou. Všichni jednotně nesli velmi špatně už dvoutýdenní výpadek elektřiny. Nemohli si uvařit, nešly jim v tom vedru lednice, neměli teplou vodu pro děti. Neměli přístup k informacím. Často jsme byli přítomni u demolic kvůli sousedům, kteří měli obavy o svůj dům, když strhávali ten vedlejší, s jejich domem spojený. Po stržení sousedního domu, který tam byl celý život, ztráceli pocit bezpečí v domě vlastním.

Bylo to náročné i pro vás?

Bylo to velice náročné. Psychicky jsme byli unavení. Hodně jsme si vyslechli, museli adekvátně reagovat, bylo vedro, byli jsme 12 hodin na nohou. A ne vždy jsme mohli pomoci tak, jak by jsme si sami přáli. To jsme vlastně nemohli nikdy, co se stalo, nešlo změnit.

Co radíte lidem v zasažených obcích, aby se svou psychikou dělali?

Neradíme, doporučujeme. Ale v této fázi měli lidé ještě jiné starosti.  Seznámili jsme je s možností následné pomoci psychologů a ostatních odborníků, se zřizováním tísňových linek, kde jim bude poskytována podpora a další rady. Zdůrazňovali jsme důležitost odpočinku, přijímání tekutin a jídla. V tomto období se začaly objevovat konflikty, při kterých zasahovaly antikonfliktní týmy, lidé na sebe začínali být zlí, byli unavení, nešťastní.

Myslíte, že někteří budou potřebovat dlouhodobou pomoc?

Ano, dlouhodobá pomoc bude potřeba. Někdo přišel o všechen majetek, někdo i o někoho blízkého, pracovala jsem s děvčátkem, které se denně ptalo, jestli nebude bouřka, byla vyděšená z každého hlasitějšího zvuku.

Pomáhali jste třeba i ostatním členům IZS?

Pomoc potřebovali všichni. Hasiči i policisté, kteří tam byli od začátku, odvedli obrovský kus práce a všichni je považovali za profesionály.  Že jsou i členové IZS obyčejní lidé, se často zapomíná. Ale nejvíc na to zapomínají oni sami. Vojáci jakbysmet, dřeli do úmoru. Všem zasahujícím však bylo denně nabízeno podpůrné ošetření a další budou následovat.

Budete se do obcí ještě vracet?

Jako interventi se vracet nebudeme. Nějakou formou, nebylo v té době přesně dané, budou pokračovat psychologové.

Video  25 kilometrů zkázy: Policisté proletěli nad trasou tornáda  - Policie ČR
Video se připravuje ...

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině