Zemřel plukovník Antonín Zelenka (†94): Vojenský pilot skončil za komunismu v uranovém lágru
Antonín Zelenka se narodil v malé vesnici Vladislav u Třebíče, jeho rodina měla malý statek. Měl velký sen, toužil se stát vojenským pilotem a koncem války vstoupil do armády, aby se naučil létat. Dlouho si ale svou vysněnou práci neužíval, když se totiž v Československu dostali k moci komunisté, čekali ho těžké časy. Byl propuštěn z armády, vězněn a vyslýchán a nakonec odsouzen za údajné spolčování proti republice. Několik let byl vězněn v pracovním táboře a musel pracovat v uranových dolech.
Pan Zelenka vyrostl na malém statku na vesnici. Od dětství miloval hudbu a zpíval v chrámovém sboru, naučil se hrát na varhany i piáno. Později nastoupil na gymnázium, nejprve v Třebíči a následně v Plzni, kde žil jeho bohatý strýc.
Koncem války německé úřady zavřeli poslední ročníky středních škol a Antonín musel nastoupit k hasičské jednotce na plzeňském letišti. Tam se naučil mnoho věcí o letadlech, která ho uchvátila. Zažil tam však i bombardování.
„Hasili jsme oheň zvláštní pěnou. Jenže byly tam ještě časované pumy a to byla velmi nebezpečná věc. Padesát metrů od nás vybuchla bomba, která tam dopadla někdy před patnácti minutami. Tenkrát jsme opravdu dostali do těla. Bouchlo to, jeden z kamarádů vlítl pod auto a přežil jen s velkým štěstím,“ popsal pro portál Paměť národa pan Zelenka.
Zářná kariéra nepřišla
Když Antonín přišel s nápadem, že vstoupí do armády, aby se naučil létat, jeho rodiče nebyli vůbec nadšení. Měli o něj totiž velký strach. Nakonec mu ale přihlášku podepsali a on úspěšně složil přijímací zkoušky. Patřil mezi stovku vyvolených, která testy prošla. Hlásily se tam přitom tisíce lidí.
Učili je piloti, kteří se po válce vrátili z Anglie do Československa. Předávali jim zkušenosti přímo z bojů. „Byli jsme nevýslovně vděční za to, jaké máme učitele. Zásada třeba byla neletět v boji příliš dlouho rovně. Pořád se musí kličkovat. Zrovna tak musíte mít přehled, co se děje za vámi. Vidět za sebe... A také kamarádství,“ vysvětlil pamětník v rozhovoru v roce 2017.
Počátkem léta roku 1948 byl pan Zelenka povýšen do hodnosti poručíka a měla ho čekat zářná kariéra. Jenže to se nestalo, otevřeně se totiž hlásil k odkazu předválečného Československa, Tomáše Garrigue Masaryka i demokracii.
Pili vodu ze záchodu
Vysněné létání si bohužel Antonín užil jenom pouhý měsíc. Pak byl propuštěn do civilu takzvaně na „dovolenou s čekaným“. Pamětník stále věřil, že komunisté nebudou u moci dlouho a tak se přidal ke skupině přátel, se kterými šířil protibolševické letáky.
„Nikdo z nás nepochyboval, že přijde změna. Pořád jsme věřili, že to prostě praskne, komunisté půjdou od válu, já se vrátím do letadla a začneme znovu svobodně žít,“ vysvětlil. Pak si pro něj přišli agenti Obranného bezpečnostního zpravodajství, to jak ho odvádějí sledovala celá jeho rodina.
„Pili jsme vodu ze záchodu. Opravdu, nepřeháním. Čistá pravda. Ono je to takové nechutné, ale představte si tolik lidí a každý musí někdy na tu potřebu jít. Na velkou, na malou... A kromě toho se potřebujete občas napít. Nic jiného k pití tam ale nebylo. Jen ta voda ze záchodu,“ popsal strašnou zkušenost pan Zelenka.
V červnu 1949 dostal osm let za údajné spolčování proti republice. Pět let strávil v pracovních lágrech. Nejprve v táboře Ležnice poté v uhelném v Kladně, kde byl rok a následně čtyři roky v Jáchymově.
„Všechny stěny byly ale pořád mokré, jak po nich ta voda stékala do stružky vytesané v podlaze. A také smrad. Po každém odstřelu zůstaly ve štole plyny, protože žádné větrání tam nebylo. Podmínky opravdu vražedné.“
Nakonec byl propuštěn na podmínku na částečnou amnestii v roce 1954. Do rodné vesnice už se ale nevrátil a přestěhoval se do Opavy. Oženil se a věnoval se hudbě. Podle jeho slov mu Opava vynahradila všechny těžké časy, které prožil. Po roce 1989 byl poručík letectva plně rehabilitován a byla mu udělena hodnost plukovníka ve výslužbě. Počátkem července 2021 ve věku čtyřiadevadesáti let Antonín Zelenka zemřel.
Vopatrně s tím adorováním letců působících v Anglii, aby se zato nemusel soudruh Zeman soudruhu Putinovi omlouvat.