Uběhlo 600 let od smrti Jana Žižky: Před skonem ho nezachránilo ani vojenská vítězství. Zabil ho podebraný beďar?
Je 14. července 1420 a husitům se podařilo uchránit vrch Vítkov před křižáckými vojsky císaře Zikmunda. Ta se snažila útočit na nejrůznějších místech pražského opevnění, byla to ale vítkovská bitva, která nejvyšší měrou přispěla k Zikmundově vojenské kapitulaci. Jeho původním cílem bylo se plně chopit moci nad českými zeměmi, jejichž koruna mu po smrti bratra Václava IV. právem náležela. Za neúspěch mohl poděkovat i známému vojevůdci Janu Žižkovi.
Právě 14. července Zikmund zahájil útok na Prahu. Strategická převaha vítkovské pevnosti, ke které vedla jen úzká cesta, ale netrvala dlouho. Když křižáci opevnění prolomili, Žižka se osobně vydal proti vojákům bojovat. Nebýt věrných spolubojovníků s cepy, byl by Žižka zemřel už tam a tehdy, křižáci ho totiž dostali do svých spárů.
Slavný vojevůdce byl ale zachráněn. Smrt na něj čekala jen o pár let později během jiného vojenského tažení. Před 600 lety, konkrétně 11. října 1424, se s armádou husitů vydal na Moravu, aby pokořil Zikmundova zetě vévodu Albrechta. Po cestě chtěl ještě dobýt hrad Přibyslav. A právě zde ho zastihne jeho konec.
Historikové se na příčině Žižkovy smrti nemohli dlouho shodnout. Dobové zápisy hovoří o nemoci od hlízy, jenže ta by značila mor, který se v českých zemích tou dobou nevyskytoval. Navíc silně nakažlivé onemocnění nechytili ani ti, co byli Žižkovi v posledních chvílích nejblíž - například Michal Koudel ze Žitenic, jemuž měl Žižka zemřít v náručí.
Další variantou byla otrava arsenikem, tu pro změnu vyvrátili vědci při zkoumání Žižkových kostí. Dnes historici nejvíce připouštějí možnost, že Žižkovi současníci pojmem hlíza označili i hnisavý absces nebo také nežit. Ten může dorůst až velikosti lidské pěsti (v tom případě už by se jednalo o karbunkl). V něco takového může přerůst i obyčejný podebraný beďar. Žižku tak podle všeho skolila celková sepse kvůli neléčenému abscesu.
👍