Poslední sudetský Němec v Koclířově popsal poválečnou brutalitu při odsunu: Zabili nevinného otce čtyř dětí
Albín Huschka se narodil v obci Ketzelsdorfu a prožil tam celý život. Loni odešel do domova s pečovatelskou službou v nedalekých Svitavách. On a jeho žena Anna byli poslední sudetští Němci, kteří ve vesnici žili. Po skončení války byli svědky neuvěřitelně brutálního odsunu. Oni mohli zůstat, Albína zachránil smíšený původ maminky, Annu zase práce jejího otce. Hrůzy, které s sebou však poválečné události přinesly, se jim vryly do paměti.
Pamětník Albín své vzpomínky popsal pro portál Paměť národa. Původní Ketzelsdorf dostal jméno Koclířov a většina původních obyvatel byla odsunuta. Ze sedmnácti set obyvatel mohlo ve vesnici zůstat pouhých pět rodin. Místo nich se nastěhovali lidé z vnitrozemí, ale i z Volyně, Rumunska a Řecka.
Když skončila válka bylo panu Huschkovi pouhých sedm let. Uměl jenom Německy, a tak šel do školy až v osmi letech. Češtinu ho naučily především děti, se kterými si hrál. Jeho maminka Štěpánka měla velký strach z příchodu Sovětů a chtěla z vesnice odejít. Tatínek však utrpěl zranění na frontě a ten řekl, že když už se vrátil domů, chce tam i umřít.
Sebevraždy ze strachu
Štěpánka se proto rozhodla schovat. Vzala syna a ukryla se v lesní boudě, přečkali tam celou noc. Když se ráno vrátili, viděli hořící hospodu. Rusové ji zapálili, protože nedostali požadovaný alkohol.
Ve vsi bydlel také muž, který se dal k SS, ale pak se vrátil k rodičům. Toho zřejmě někdo udal, že je doma. „Obklíčili dům a vyzvali ho, ať se vzdá, jinak že padne deset Němců. Tak on se radši sám zastřelil. Viděl jsem, jak ho vezli na vozíčku na hřbitov,“ řekl pro portál pamětník.
Mnoho obyvatel spáchalo sebevraždu ještě před příchodem Sovětů. Měli strach z pomsty. Albín popsal, že jeho maminka se znala s manželkou starosty města, paní Lamatschovou. Ta Štěpánce ještě za války prozradila, že mají lahvičku jedu, který vystačí pro všechny, pokud se situace změní.
„Našli je otrávené ve Svitavách. Seděli všichni u stolu, drželi se za ruce, rodiče, děti i babička. Přitom Lamatschovi by se nic nestalo, za války u něj na rychtě pracovali cizinci a on se k nim dobře choval,“ líčil pamětník.
Průkaz s hákovým křížem
Jednoho dne se museli všichni z města shromáždit na dvoře největšího domu. Tam se rozhodovalo o tom, co s nimi bude. Huschkovi nakonec nemuseli odejít, zachránilo je, že maminka měla české a rakouské rodiče a tak byli považováni za smíšené manželství. Většina ale takové štěstí neměla.
Smutně dopadl tatínek čtyř dětí pan Hynk. Pracoval totiž v továrně v jiném městě. Poté, co se o odsunu dozvěděl, běžel, co mu síly stačily. „Celý uhnaný přilítl taky na ten Lamatschův dvůr. Chtěli po něm doklady a on jako první vytáhl průkazku, na které byl hákový kříž,“ popsal Albín. „Víc se neptali, zmlátili ho a pak zastřelili. Zabili i jeho psa a oba zakopali. Vrchní sestra z kláštera pak říkala tomu četníkovi: ‚Pane Hnáte, víte, koho jste zabil? Otce čtyř dětí, který byl úplně nevinný, žádný nacista to nebyl!‘“ uzavřel smutný příběh.
Pan Huschka se v roce 1960 oženil s Němkou z Koclířova Annou. Její rodina mohla zůstat, protože otec byl zručný opravář. Společně ve vesnici žili až do minulého roku, kdy se přestěhovali do domu s pečovatelskou službou. Koclířov opustili jako poslední sudetští Němci.
Celý příběh tohoto pamětníka a mnoho dalších zajímavých příběhů z naší historie si můžete přečíst na portálu Paměť národa. Ten se snaží zaznamenat osudy hrdinů 20. století.
