14°C
Temná minulost Petschkova paláce: Za války tam gestapáci nelidsky mučili vyslýchané!
Neoklacisistní stavbu zvanou Petschkův palác, kterou dnes využívá Ministerstvo průmyslu a obchodu, vystavěla ve dvacátých letech minulého století bohatá bankéřská rodina Petschků. Během druhé světové války se však krásná stavba proměnila v palác hrůzy. Sídlilo zde gestapo a prošly tudy desítky Čechoslováků. Podzemní místnost vybavená lavicemi se stala místem, kde vězni čekali na výslechy a z původních sejfů nacisté udělali cely.
Honosná stavba původně sloužila potřebám Bankovního domu Petschek a spol. Bohatá rodina byla židovského původu, ale v dobách, kdy nacismus sílil, ještě před příjezdem okupantů, Petschkovi prodali majetek a utekli do Velké Británie.
S příchodem okupačních jednotek v roce 1939 se luxusní budova proměnila v příšerné místo. Usadilo se tam gestapo a vysloužila si přezdívku Pečkárna. Říšská tajná policie si pro své sídlo vybrala Petschkův palác proto, že byl umístěn v centru Prahy byl dostatečně velký a byl opravdu moderně vybaven. Nacházela se v něm tiskárna, telefonní ústředna i páternostery, místnosti byly vytápěné i klimatizované.
Pečkárna nebyla vězení, vězni sem byli dopravováni k výslechům z pankrácké věznice. Přesto zde bylo několik izolovaných cel, které vznikly z prostor, dříve bankou využívaných jako sejfy. Využití našlo gestapo i pro sklepní místnost přezdívanou „biograf“. V ní čekali lidé na výslech. Seděli na dřevěných lavicích, s rukama na kolenou a dívali se na bílou zeď. Mnohým z nich na ní možná proběhl před očima jejich život. Mluvit nesměli. Jakékoliv porušení těchto pravidel se tvrdě trestalo.
Výslechy byly brutální!
Vězni byli během výslechů mláceni pěstmi, obuškem i důtkami, zavíráni na samotku s několika centimetry vody na podlaze. A nešlo jenom o fyzické násilí, ale také o to psychické. Na hrozné mučení pro portál Paměť národa zavzpomínal jeden z vězňů Vladimír Lorenz (†85). „Hrubé zdivo a po něm tekla voda. Svázali vás do kozelce a po výslechu vás tam nechali uležet. Když vás pak hodili na celu, když jste měl štěstí, přišel jste k sobě, pokud ne, pošel jste. Metody, který Němci používali, byly skutečně drastické.“
„Řezník“ spravedlnosti unikl
Jedním z nejbrutálnějších nacistických mučitelů byl kriminální inspektor Oskar Fleischer. Ten si vysloužil přezdívku „Řezník“ a jeho zacházení s vyslýchanými bylo neuvěřitelně kruté. Aby je donutil k přiznání, nezastavil se před ničím. Drtil vězňům prsty, trhal vlasy, vrážel jehly pod nehty, a dokonce neváhal před jejich zraky mučit členy jejich rodiny.
Tento krutý „gestapák“ vedl také zásah proti manželům Moravcovým, které udal Karel Čurda. Marie Moravcová spáchala sebevraždu, aby se vyhnula krutému mučení. Jejího syna však gestapo vylákalo do Prahy a po jeho příjezdu zatklo. Úkryt parašutistů měl prozradit v momentě, kdy mu během výslechu ukázali uříznutou hlavu mrtvé matky!
Bohužel Oskar Fleischer nebyl za své kruté činy potrestán! Povedlo se mu po válce prchnout do Německa, kde se jeho stopa ztratila. Více si o budově Petschova paláce, kde se dnes kromě ministerstva nachází také tzv. Památník Pečkárna, můžete přečíst na portálu Paměť národa. Tam zároveň najdete mnoho příběhů jednotlivých pamětníků.
Ani západ a ani východ neměli zájem potrestat ty zrůdy Německé ale i některé České.Aby se neřeklo tak popravili ty hlavní ale jejich pohůnky nechali žít.
Ba naopak potřebovali je ke své práci.Nejhorší byly Rakušané ty dělali zvěrstva
a po válce se tvářili jako by nic.