9°C
Seděl 32 let nevinně, oba rodiče i bratr mu zatím zemřeli: Když ho pustili, šel se projít do parku
Gilbert Lee Poole ml. (56) strávil 32 let ve vězení za něco, co zřejmě nikdy nespáchal. Po propuštění, v nějž nikdy nepřestal doufat, si teď musí zvykat na vše, co za něj v roce 1988 nebylo. Co bude teď dělat dál, neví, ale určitě chce pomáhat druhým.
Když ho ve 22 letech odsoudili za vraždu Roberta Mejiaa (†35), v Americe byl právě prezidentem Ronald Reagan, tamním hudebním hitparádám kraloval Bon Jovi se svým singlem Bad Medicine a ospalé Československo mělo ještě rok do konce bolševického režimu.
Důkazy proti Gilbertovi se tehdy zdály nevyvratitelné. Svědčila proti němu nejen jeho tehdejší přítelkyně, ale i analýza DNA. A ke všemu se podle soudního znalce jeho otisk zubů shodoval s otiskem na těle oběti.
Po znovuotevření případu po 32 letech se důkaz podle zubů ukázal jako nedůvěryhodný a DNA z krevních skvrn nalezených na místě činu nepatřila ani Gilbertovi, ani zavražděnému. O čí krev se jednalo, zůstává záhadou.
Šťastný propuštěnec, který se podle rozsudku z roku 1988 neměl dostat na svobodu až do konce života, nový život oslavil pořádným kusem šťavnaté pizzy a procházkou po parku. Jak napsal deník Mirror, zašel si také na ovocný a zeleninový trh.
Ne vše je ale samozřejmě zalité sluncem. Především mu během jeho pobytu za mřížemi zemřeli oba rodiče i bratr. Po celou dobu nespravedlivého uvěznění se rozmýšlel, jestli má ještě cenu doufat v propuštění, nebo to má vzdát.
Nový život i svět
Na jeho první kroky na svobodě čekal přede dveřmi věznice zástup reportérů. „Je fakt dobrej pocit nemít na ruce pouta, to si pište. Ale budu taky muset přijít na to, jak se v tomhle světě pohybovat, nebyl jsem tu 32 let,“ snažil se popsat své rozpoložení Gilbert.
Kromě televizních kamer ho provázela rozesmátá skupinka přátel a podporovatelů, kteří si nenechali ujít jak Gilbertův blažený výraz při pojídání pizzy, tak ani společnou fotografii v parku, na níž všichni zvedají ruku ve vítězném gestu.
Gilbert si bude muset na pár věcí zvyknout a hodně se učit. Třeba veškeré moderní technologie jsou pořádné sousto. Ani mobil prý v ruce nikdy nedržel a za volant auta se po takové době docela bojí sednout.
Rozložitý sympaťák nepřestane být vděčný lidem, díky nimž je venku. Za jeho propuštěním stojí snaha jedné právnické školy vtělená do projektu nazvaného Innocence (Nevinnost), který se případem zabýval a dostal ho znovu k soudu. „Díky Bohu za tyhle mé strážné anděly, kteří to dokázali!“ vzkázal jim Gilbert.
Zatím neví, čemu se v životě bude dál věnovat, ale určitě chce pomáhat dalším nespravedlivě odsouzeným Američanům, aby nemuseli trpět místo skutečných pachatelů závažných zločinů.
Témata:
Související
To se může stát v USA, ale ne u nás. U nás naše zkurumpovaná justice důkazy falšuje jako na běžícím pásu a důkazní materiál ničí, aby nebylo možné provádět nějaký přezkum.
Viz případ Kramný.