Masový hrob ve strašnickém krematoriu: Ostatky obětí totalitních režimů zachránil statečný ředitel se synem
František Suchý byl v době okupace ředitelem strašnického krematoria. Právě díky němu a jeho synovi Františku Suchému mladšímu neskončil popel více než dvou tisíc lidí zavražděných nacisty neznámo kde. Po mnoha letech od smrti byl obětem nacistických okupantů vybudován důstojný památník, který najdeme právě ve Strašnickém krematoriu.
Statečný ředitel krematoria během okupace shromažďoval popel lidí, kteří byli tajně zpopelněni. Šlo o lidi zavražděné nacisty, jejichž ostatky měly skončit kdesi na kompostu. František Suchý však riskoval vlastní život, aby tomu tak nebylo.
Navíc si společně se synem vedl seznamy těch, které potkal tento hrozný osud. A tak díky němu víme, že mezi ostatky 2154 můžu, žen a dětí, jež se mu podařilo uchránit, je například popel spisovatele Vladislava Vančury, Josefa Mašína i 26 mužů z Lidic, kteří v době vyhlazení vesnice nebyli doma a byli proto zastřeleni se až později.
„Z války mám ty nejhorší vzpomínky, protože v krematoriu se spalovaly oběti jak z Pankráce, tak z Kobylis, a když mi bylo patnáct šestnáct let, tak mě tatínek třeba vzbudil a musel jsem psát jména obětí, které byly před pár hodinami popraveny,“ popsal František Suchý mladší v roce 2008 strašnou zkušenost pro portál Paměť národa, kde lze najít celý jeho příběh.
Po válce přišly další problémy
Po válce měli otec se synem v plánu vybudovat mrtvým, jejichž popel zachránili, důstojný pomník. Jenže přišel rok 1948 a z projektu sešlo. Naopak v padesátých letech začal František Suchý starší opět shromažďovat ostatky popravených. Tentokrát těch, kteří byli zavražděni ve vykonstruovaných procesech. Jeho syn se navíc zapojil do odboje a skončil ve vězení na dlouhých 25 let. Odsouzeni ke čtyřem a půl letům vězení byli i jeho rodiče.
„Františka Suchého (mladšího, pozn. red) jsem poznal na počátku devadesátých let jako mimořádně skromného muže, který o zásluhách svých i svého tatínka nikdy nehovořil,“ uvedl v laskavé vzpomínce na svém facebookovém profilu historik Eduard Stehlík. „Teprve s odstupem mnoha let o nich poskytl své svědectví, i když on sám opakovaně zdůrazňoval, že přece nikdy žádným hrdinou nebyl,“ dodal.
Ve Strašnickém krematoriu bylo v roce 2017 konečně zbudováno památné místo, které rodina Suchých toužila tak dlouho vytvořit. Čestné pohřebiště hrdinů II. odboje se nachází ve středu urnového háje. Uprostřed něj stojí socha s názvem „Smutné jaro“ a právě tam je uložen popel více než dvou tisíc lidí, jejichž ostatky statečná rodina zachránila a zapsala jejich jména.
Krátce poté, co bylo toto místo vybudováno, František Suchý mladší zemřel.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.