Úspěšná podnikatelka Lucie si na lodi v Chorvatsku zlomila obratel: Podle lékařů už nikdy nebude chodit!

Autor: ran - 
14. července 2020
05:01

Lucie Čihulová (28) statečně bojuje se svým osudem. Lékaři jí po úrazu v srpnu 2019 v Chorvatsku tvrdili, že už nikdy nebude chodit, ale ona chce všechny a nejvíc sama sebe přesvědčit za každou cenu o opaku! Sice je po roce stále upoutaná na invalidní vozík, přesto však pevně věří, že se jednou zase postaví na vlastní nohy. Soukromě pilně rehabilituje na speciálním přístroji a vybírá peníze pro méně šťastné zraněné a nemocné!

Byl srpen 2019, ráno jako každé jiné, tedy slunné a teplé. Jak jinak, vždyť loď se pohupovala na hravých vlnách při pobřeží Chorvatska. Lucie Čihulová (28) si užívala v poklidu svůj prodloužený víkend s přáteli, její jedinou starostí v tu chvíli bylo, zda sejít na snídani a pak se vyfotit, nebo pořadí činností otočit a vyfotit se ještě před snídaní...

Nakonec se rozhodla pro druhou možnost, a když na to zpětně vzpomíná, je ráda, že tu fotku má. Aspoň má vzpomínku na loď a na chvíle těsně před úrazem. Vzápětí po pořízení fotografie se to totiž stalo. Na vrcholku schodů do podpalubí jí ujela noha a ona dopadla zády plnou vahou na úplně nejnižší stupínek schodiště.

Jeden okamžik a všechno bylo jinak!

Rána to byla obrovská. Lucie totiž nesjela po schodech, ale letěla vzduchem přímo dolů. Utrpěla tříštivou zlomeninu 12. obratle, která jí utlačila míchu, jak jí později v nemocnici řekli. Okamžitě po pádu ztratila cit v nohou a začala jí obrovská bolest v dolní části zad. „Byla to nešťastná náhoda. Ale taky jsem mohla spadnout na krk a teď hýbat třeba jen hlavou, takže jsem vlastně měla takové malé štěstí v neštěstí,“ řekla pro Blesk.cz Lucie s odstupem jednoho roku od nehody.

Dobře věděla, že za takové situace s ní nikdo nesmí hýbat, protože hrozilo, že se mícha mohla přerušit docela. Přesvědčila proto ostatní, ať ji nikam nepřenášejí a jen zavolají sanitku. „Člun mě transportoval na břeh, pak do sanitky na Hvaru, z ní do vojenského vrtulníku a zase zpět do sanitky a nakonec do nemocnice ve Splitu. Bylo to šíleně bolestivé. Pamatuju si snad každý kamínek, který jsme přejeli,“ zavzpomínala Lucie. „Kolem 16. hodiny mě operovali a pak jsem ležela pět dní ve Splitu v nemocnici, než jsem si zařídila transport do Prahy.“

Soukromým letadlem domů

Pojišťovna jí nabídla buď odvoz sanitkou, nebo místo k sezení v letadle. Ani jedna možnost ale v jejím případě nepřipadala v úvahu. Musela si proto zajistit a z vlastní kapsy zaplatit převoz soukromým letadlem za 230 000 korun. Celkem prodělala tři operace – jednu ještě ve Splitu, dvě pak v motolské nemocnici v Praze. Ačkoli jí chorvatští lékaři prorokovali, že utlačení míchy zmizí do tří týdnů, v Praze jí pro změnu řekli, že už nikdy chodit nebude. „S tím jsem se ale nechtěla smířit,“ sdělila přesvědčivě blondýnka, která ještě před úrazem stihla rozjet úspěšnou agenturu na pořádání společenských akcí. 

Nějaký čas strávila základní pooperační rehabilitací v nemocnici, posléze na tři měsíce odjela na pojišťovnou hrazený rehabilitační pobyt v Kladrubech. Tam se setkala se speciálním robotickým přístrojem Lokomat. Za celou dobu ho ale mohla použít jen pětkrát! Což podle Lucie prakticky nemělo význam. Nyní dochází na soukromou neurorehabilitační kliniku Axon, kde se věnuje cvičení na tomto stroji třikrát týdně po čtyřech hodinách! Náklady si zvládá hradit sama, ale ví, že ne každý má takové možnosti jako ona.

Jako když jsem cvičila jógu

Státní péči Lucie nehaní, nicméně vidí ji střízlivýma očima. „Snaží se vás zařadit mezi vozíčkáře a téměř vás separují od vašeho života, který jste měli. Já jsem si našla svoji cestu, která je efektivnější, a konečně zase žiju!“ popsala bojovně a zároveň s vírou, že do dvou let udělá první krok. Možná i dříve. Cítí významné zlepšení, ale to přišlo jen proto, že tak srdnatě a intenzivně cvičí. „Vždycky jsem cvičila a tohle je stejné, jen místo na joģu dojíždím na rehabilitace,“ usmála se.  

Lucie se stala ambasadorkou kliniky Axon. Ta má Nadační fond, kam lidé mohou posílat finanční dary těm, kdo po zranění také chtějí efektivně cvičit, ale nedostává se jim prostředků. Jejich transparentní účet je 2601572011/2010. Lucka má pro ostatní, kdo se chtějí poprat s náročným návratem do života, i povzbudivá a motivační slova.

Nikdy se nenechte demotivovat!

Jak Lucie upozorňuje, leckde jsou na veřejných rehabilitačních klinikách čekací lhůty dlouhé i několik měsíců. Pro lidi po úraze může mít takové prodlení bez jakéhokoli pohybu nevratné následky. „Pokud se někomu něco takového stane, neměl by se nechat strhnout tou nejjednodušší cestou. Lékaři sice můžou mít pravdu, ale vše vám říkají podle tabulek – a přijde mi kruté, když mladému člověku se snahou a vůlí vlastně řeknou, že to má vzdát. Vždyť každý jsme jiný a každý máme jinou vůli cvičit a chtít něco změnit. Dost lidí to může zbytečně demotivovat,“ zamýšlí se na závěr. 

Monikay ( 15. července 2020 12:20 )

slečna má můj obdiv, i když má výhodu že si dokázala dobře vydělat a má na soukromé léčení, především je statečná a dříč. přeju úplné uzdravení!!!

aeraluna ( 14. července 2020 21:59 )

Stejně tak jí mohla uklouznout ponožka když lezla na chalupě z postele To jsou zase důležité zprávy...

Anifa ( 14. července 2020 20:49 )

Nejspíš to nebyl přítel, ale zákazník

ksicht ( 14. července 2020 13:35 )

Krasavice inteligentní

lubosbeyr ( 14. července 2020 13:33 )

Zobrazit celou diskusi
Další videa