14°C
Ilonka Petra zachránila před plynovou komorou: Chtěl by jí poděkovat, ale nemůže ji najít
Díky Iloně unikl Peter před smrtí v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi. Nyní ji hledá, aby jí mohl poděkovat za záchranu života. Pátrá po ní už několik let, avšak bezvýsledně. V Osvětimi Petrovi zemřela velká část rodiny.
„Poznal jsem hlad, strach, zažil ponížení. Poznal jsem chlad, pronásledování. Poznal jsem ale i hojnost a štěstí,“ řekl slovenské TV Markíza 82letý Azriel Dansky, který se dříve jmenoval Peter.
Dvaaosmdesátiletý Peter Dansky se narodil do židovské rodiny v Banské Bystrici dva roky před tím, než vypukla druhá světová válka. V roce 1940 bylo Československo rozdělené a židi začali být pronásledováni. V tom stejném roce přijala vláda rasové zákony, které mimo jiné zbavovaly židy majetků a funkcí v úřadech.
Petrův otec měl vždy silnou intuici a uměl rychle jednat. Když jeho otci vyvlastnili obchod s kůží a dílnu na výrobu bot, rozhodl se na jaře roku 1942 utéct. Nejdříve se přestěhoval k příbuzným a později pláchl do Maďarska. Téměř všichni jeho příbuzní později skončili v koncentračním táboře a domů se už nikdo nikdy nevrátil.
V Budapešti si Petrův otec našel práci a pronajal byt. „Telegrafoval mé mamince, ať opustíme domov a utečeme do Budapešti. V telegrafu bylo napsané, že jednou v týdnu na nás bude v konkrétní den čekat na nádraží v Budapešti,“ popsal Peter.
Petrovi se nakonec podařilo i s maminkou dostat za hranice do Maďarska. Tam se jich ujali příbuzní Milka a Viliam. Společně s nimi tam byla i služka Ilonka, která se o malého Petra starala. Dokonce je i doprovázela do Budapešti za Petrovým otcem za cenu svého vlastního života.
Otec našel u jedné rodiny v Budapešti úkryt. Petrova máma si přebarvila vlasy na blond a vydávala se za jeho snoubenku. Petra ukryli k jiné rodině. Úřady v té době dovolovaly maďarským párům, aby si osvojili sirotky. Petrův otec zařídil, aby si pětiletého Petra osvojili právě Viliam a Milka z Lučence, který byl tehdy součástí Maďarska.
„Dva roky jsme žil u tety Milky v Lučenci až do okupace Maďarska 19. března 1944. Nejraději jsem spal na koberci u krbu, teta mě pak vždy přenesla do postele,“ uvedl Peter s tím, že jeho opatrovníci po okupaci skončili v Osvětimi, kde byli za týden popraveni v plynových komorách. Stejný osud bohužel potkal i Petrovu babička, která předtím žila ve Veľké Bytči vedle Jozefa Tisa.
V roce 1945, kdy došlo k postupnému osvobozování Evropy, se rodina mohla sjednotit a vrátit domů na Slovensko. „Náš dům v Banské Bystrici měl dvě patra a suterén. Byl však obsazen. Dostali jsme jeden pokoj od komunistických orgánů v budově, kterou jsme před válkou vlastnili celou,“ popsal Peter. Děti na ulici na něj navíc pokřikovaly: „Ty smradlavej žide, proč si se vrátil a neumřel v té plynové komoře?“ Rodina se proto na konci 40. let se odstěhovala do Izraele, kde se Peter přejmenoval se na Azriela a posléze tu prožil celý svůj život.
Muž už několik let pátrá po rodině Ilonky, která se o něj starala. Chce jim poděkovat za to, co udělala pro něj a i jeho rodiče. Bohužel toho o ženě moc neví. Nezná ani její příjmení. Peter se však nevzdává. Pokud se mu příbuzné podaří vypátrat, Ilonka dostane titul Spravedlivý mezi národy, který Izrael uděluje lidem nežidovského původu, kteří během války riskovali svůj život při záchraně lidí před holokaustem. Právě proto se rozhodl případ medializovat a tím pádem dostat tuto informaci k co nejvíce lidem, kteří by o Ilonce z Lučence mohli něco vědět.
Témata:
Související
Jestlize panu Petrovi je jiz 82, a pani Ilonka se o nej jako o 5-lety dite starala, a byla tenkrat zletila, tak ji dnes musi byt minimalne 95 let, a i kdyz spousta lidi dnes zije v plnem zdravi do skoro 100, je mozne ze pani jiz neni mezi nami