Matyášek (8) je nemocný, láska ho bolí

„Myslím, že nic nebolí tak, jako když se otec dítěte odvrací od svého syna a opustí ho se slovy: Je to debil a patří do ústavu,“ říká smutně Perchta. Tehdy se vzepřela a rozhodla se, že se s náročnou situací popere sama. Začátky nebyly vůbec jednoduché. „Moc jsem toho nenaspala. Nejhorší bylo vždycky ráno, když jsem věděla, že mám před sebou celý den,“ vzpomíná.

Matyášek (8) spal přes den sotva hodinu a v noci se procházel po bytě tak dlouho, dokud neusnul na podlaze. „Babička si zprvu myslela, že je Matyáš nevychovaný. Poté ale diagnózu přijala se slovy, že je to náš malý chudáček. Dva víkendy mi od té doby pomáhá s hlídáním, abych si mohla odpočinout,“ vysvětluje Perchta.

Pomocníky má také ve svých dvou starších dětech. „Tadeáš (9) s Berenikou (12) vědí, že jejich mladší bráška je postižený, a starají se o něj.“ Pomazlit se se svým dítětem touží každá matka. V případě Matyáška je Perchta ochuzena – autisté se totiž nemazlí, nesnáší doteky, dokonce je někdy vnímají bolestivě. „Na této poruše už roky pracujeme a Matyášek se opravdu hodně posunul, občas přijde i sám a dá mi pusu,“ říká spokojeně.

Paní Pátá navíc založila vlastní nadační fond Mi Mundo, který pomáhá jak autistům v Česku, tak i v Latinské Americe.

Perchta Kazi Pátá (31) má tři děti, o které se stará sama. Zleva: Tadeáš (9), Berenika (12) a Matyášek (8). | Foto Blesk – Jiří Hadač

Perchta Kazi Pátá: Můj život s Rain Manem...

Věděla jste, že vaše dítě bude postižené?

„Ne, všechna vyšetření během těhotenství byla v pořádku. Doktoři mi dokonce říkali, že jsem ukázková. Porod proběhl také normálně. Autismus se totiž nedá dopředu diagnostikovat.“

Jak se tedy přišlo na Matyášovo postižení?

„Když začal chodit, byl neposedný, když upadl, neplakal, nehrál si s ostatními dětmi, nejraději byl sám. Rád si třeba hrál se šňůrou od telefonu. Tahal ji celé hodiny po bytě. Poslední zvláštností, která rozhodla o vyšetření, bylo to, že vůbec nemluvil ani nereagoval na oslovení.“

Matyáš moc nemluví ani dnes. Jak se tedy dorozumíváte?

„Vytvořila jsem si spoustu pomůcek. Třeba kartičky, které jsou nalepené na lednici. Když má Matyáš chuť na rohlík, ví, kde ho najde, a vezme si ho. Když má chuť na rybí prsty, ukáže mi je na kartičce a já mu je usmažím. Dříve totiž dostával záchvaty kvůli tomu, že se mi nedokázal vyjádřit, tak se to snažím eliminovat.“

Autistické děti nemají rády cestování. Vy jste ovšem s Matyáškem byla i v Mexiku. Jak jste ho dostala do letadla?

„Dlouhou dobu předtím jsem mu vyprávěla, že poletíme letadlem, a vše mu popisovala. Přímý let do Mexika jsem ale nesehnala, a když jsme přestupovali, tak Matyášek vyšel z letadla a řekl mi: Maminko, tak to už stačí, jedeme domů autem.“

Co jste v tu chvíli dělala?

„Snažila jsem se ho zabavit hračkami. Pak jsem mu koupila cizojazyčné noviny a prohlížel si obrázky. Nakonec jsem ho přejmenovala a zvládli to.“

Myslíte si, že bude mít Matyáš jednou přítelkyni?

„Teoreticky by vztah mohl mít se vším všudy. Ale oni autisti nemají tu potřebu s někým spojovat svoje životy. Rodinu a děti by také mohl mít, ale oni se jim to doktoři většinou snaží rozmlouvat, nedokázali by se o děti sami postarat.“

Co je to autismus

Autismus zná většina lidí jen z filmu Rain Man. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, která vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je kvůli tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Těžce snáší různé doteky i nové oblečení, zvláštní látky. „Vypozorovala jsem, že autismus postihuje většinou chlapce. Potkala jsem tak 500 autistů a jen jedena z nich byla holčička,“ dodává Perchta Kazi Pátá.