První muž, kterému transplantovali obě ruce

Karl Merk, který pracoval na mléčné farmě, vystoupil na tiskové konferenci v Mnichově spolu s lékaři, kteří byli součástí čtyřicetičlenného týmu, jenž transplantaci provedl. O paže přišel při pracovním úrazu před šesti lety.

"Ten pocit je nepopsatelný," řekl čtyřiapadesátiletý Merk, jehož paže jsou zatím pořád ve speciálním "korzetu", v němž pokračuje proces hojení. "Každý den jsem o něco pohyblivější," dodal.

Od amputace byl Merk závislý na nepřetržité péči. Dva pokusy o používání protéz selhaly. Pak se v televizi doslechl o pokroku transplantačních technik, obrátil se na univerzitní nemocnici v Mnichově a začalo hledání dárce.

"Bylo to těžké. Čekal jsem na telefon a pokaždé, když zazvonil, říkal jsem si: 'Už je to tady.' A po třech měsících čekání to opravdu přišlo," dodal. Nejvíc se prý těší na to, až se bude moct zase sám najíst a obléknout a "projet se na kolečkových bruslích".

Operace, která se uskutečnila 25. až 26. července, trvala patnáct hodin a podle lékařů byla unikátní, protože ještě nikdy nebylo žádnému člověku transplantováno tolik cizí tkáně. Merk je neustále pod bedlivým lékařským dohledem a k dispozici má i psychologickou pomoc.

Na dvou operačních sálech pracovalo pět lékařských týmů, které operovaly zároveň obě strany pacientova těla a odebraly paže dárci, který zemřel jen několik hodin před operací.

Prvním krokem bylo obnažit svaly, nervy a krevní cesty pacienta. Pak lékaři oddělili ruce z dárcova těla přesně v místě, které odpovídalo Merkovým zbytkům paží. Nejprve napojili kosti, pak tepny a žíly, aby do transplantovaných rukou začala co nejrychleji znovu proudit krev. Poté chirurgové napojili svaly a šlachy a nakonec nervy a kůži.

Po operaci nenastaly známky toho, že by Merkovo tělo cizí tkáň odmítalo, uvedli lékaři. Jizvy se hojí dobře a nyní se doktoři soustřeďují na co nejrychlejší regeneraci nervů a snahu zabránit degeneraci svalů, než se Merkovi vrátí plná hybnost. To může trvat až dva roky.

Šéf transplantačního týmu Christoph Höhnke uvedl, že byl hluboce dojatý, když po operaci za Merkem přišla jeho manželka a instinktivně se natáhla po jeho nových rukách. "Vypadají stejně jako předtím," řekla prý.

"Věřím, že náš pacient bude schopný splnit si svůj velký sen a jednou se znovu napít ze sklenice mléka, kterou si podrží vlastní rukou," dodal Höhnke.

Více se příběhu Karla Merka se dočtete zde.