Merkelová v Praze a »recepty« na mocné muže: Trump slyšel na jednotu. Hájila i slavný výrok
Německá exkancléřka Angela Merkelová (70) navštívila Prahu. Nejprve v knihkupectví na Václavském náměstí uspořádala autogramiádu své knihy z minulého roku s názvem Svoboda, kterou některé recenze tepaly za to, že »mutti« neprovedla dostatečnou sebereflexi některých kroků, jichž se během několika dekád v politice účastnila. V podvečer pak o obsahu pamětí debatovala ve velkém sálu Lucerny na pozvání týdeníku Respekt, což se neslo v podobném duchu. Zopakovala, jak se stala političkou, zmínila někdejšího prezidenta ČR Václava Klause, ale i současného prezidenta USA Donalda Trumpa. Co dle ní na nejmocnějšího muže světa platí? A jak na ruského prezidenta Vladimira Putina?
Fronta, která se od vstupu ve Štěpánské ulici táhla až na tramvajovou zastávku ve Vodičkově. Kdo by čekal hudební hvězdu, ten by se ale pletl. Diplomatický vůz německého velvyslance Andrease Künneho, vepředu s vlajkou s černým červeným a žlutým pruhem, zaparkovaný hned u vchodu do Lucerny by už zřejmě leckomu napověděl. A vyskládané knihy u vstupu pak museli každého ujistit: Merkelová! Celé vystoupení přitom provázelo hrobové ticho ze strany obecenstva přerušené jen nesmělým potleskem po několika konkrétních odpovědích, větší aplaus přišel až na závěr hodinu a půl dlouhé debaty.
Na začátek exkancléřka zavzpomínala na pražské jaro: „Udělalo na mě dojem, o to více, jak bylo rozdrceno. Obdivovala jsem odvahu lidí v Československu.“ Co se českého kontextu týče, připomněla i tzv. Lisabonskou smlouvu a exprezidenta Klause, který ji, posléze již jako poslední, odmítal. „Přemýšlela jsem, proč stojí tak silně proti. Chtěli jste být samostatný stát, ale zároveň my jsme chtěli, aby unie byla něco víc. Byla jsem strašně ráda, když se ratifikace povedla, ale stálo to hodně úsilí,“ zalovila v paměti.
Právě sepsáním svých memoárů se prý o sobě něco naučila. „Jako politik často mluvíte, ale na psaní máte pomocníky. Je těžké posoudit, co z 68letého života vybrat. A i když už víte, tak si pak musíte sednout a skutečně to napsat,“ uvedla Merkelová. Část knihy věnuje právě tomu, jak se stala političkou. „Po pádu Berlínské zdi jsem viděla příležitost pro změnu a tak jsem vstala od svého stolu v Akademii věd a už se nikdy nevrátila. V politice je vždy nutné chytit příležitost za pačesy,“ míní žena, která byla přezdívaná nejmocnější v Německu.
To ona sama bere s nadsázkou: „Nejmocnějším mužem jsem být nemohla, ale tento titul jsem měla. Byla jsem každopádně kancléřkou, abych prosazovala zájmy Německa.“ Kdyby prý žila v »normálních« podmínkách, stala by se třeba psycholožkou. „Ale v NDR jsem nemohla, tam vám stát vždy mluvil do života. Tak jsem vystudovala fyziku,“ vrátila se ještě k předpolitickému období.
„V západním Německu bych se asi političkou nestala,“ zaspekulovala si. Stát se poslankyní a posléze i ministryní – tou jí učinil kancléř Helmut Kohl – ve východním Německu ale prý bylo poměrně snadné. „Rychle jsem se dostala do tvůrčí, vůdčí pozice. Kohl mě učinil ministryní pro ženy a mládež, protože jsem byla žena a mladá,“ uvedla se smíchem.
Co musí mít politička?
„Kdo chce jít do politiky, musí mít rád lidi. Pak se vám bude dařit. A zadruhé musíte hledat kompromisy. Můžete propagovat své názory, ale nakonec vždy potřebuje většinu, aby to byla demokracie, jinak jde o autokracii,“ nabádala potenciální zájemce z řad současných mladých. A jak kompromisu dosáhnout? U našich západních sousedů potřebujete dosáhnout shody nejen na půdorysu většiny spolkových zemí, ale také v Německém spolkovém sněmu.
„A na evropské úrovni to (hledání většiny – pozn.red.) je ještě složitější. Byla jsem ministryni životního prostředí, když se podepisoval Kyjevský protokol (cílem bylo podporovat zapojení občanů do rozhodování o životním prostředí – pozn.red.). A pak od něj začaly jednotlivé země odstupovat. Bylo pro mě složité přijmout, že tedy budeme muset směřovat k druhému nejlepšímu řešení, tedy Pařížské dohodě. Ale kdybychom volili nejvíce ideální řešení, tak byste zůstali nakonec sami. Je to občas hořké, ale je to tak,“ zavzpomínala žena, která byla označována za mistryni kompromisu.
A přidala i další radu mladým: „Lidem bych poradila nebát se říct, co si myslíte. Nechoďte kolem horké kaše.“ V éře sociálních sítí lze dle Merkelové velmi snadno zjisit, zda mluvíte k věci. „Občas jsem se zpětně koukala na některé své projevy, které jsem pronášela a říkala si: Ajajaj, to ti lidé museli hned odhalit, že jsem nemluvila k věci,“ přiznala.
Pro Maďarsko jsem pochopení neměla
Jedním z hlavních témat debaty byla migrační krize zhruba v polovině minulé dekády a přístup jejího řešení, který byl pro mnohé symbolizován právě výrokem Merkelové „Wir schaffen das“, tedy v překladu „My to zvládneme“. Otevření bran země migrantům nevnímá jako chybu ani dnes. „Vnímala jsem, že je to větší výzva nežli řecká dluhová krize. Protože šlo napřímo o lidi a polarizovalo to společnost včetně mé vlastní strany CDU-CSU. Nepokusit se učinit toto rozhodnutí, zadržovat migranty na hranicích Německa například vodními děly, tak by došlo k ještě většímu rozdělení společnosti,“ uvedla a pokračovala: „Je důležité mít představu o našich existenciálních představách. Kdybychom je vyháněli děly, přišlo by mi to prostě špatně.“
Pro Maďarsko – které se staví odmítavě vůči migraci, což v minulé dekádě bylo charakterizována zejména plotem na zdejší hranici – prý v dané době neměla a nemá ani dnes „vůbec žádné pochopení“. „Člověk se nevydá přes Středozemní moře jen tak,“ míní Merkelová. Kritizována byla kdysi i za »selfíčka« s migranty, nejznámější proběhlo v září 2015 v Berlíně. „Je pomatené si myslet, že když si s někým uděláte selfie, tak to znamená, že jich přijde ještě více,“ uvedla včera v Praze.
Připomněla také, že neřekla, že ona sama to zvládne, ale že společnost to zvládne. „Zpočátku mělo mé rozhodnutí podporu: po 2 letech jsem se znovu stala poslankyní ve volbách a byla jsem nadále i kancléřkou,“ zhodnotila. „Přece to nevyřeším tak, že budu pochybovat – že přijmu agendu populistů – a že teda řeknu, že to vlastně nezvládneme,“ zamýšlela se. Zmínila též víru v nový migrační pakt, k jehož přijetí na evropské úrovni výrazně přispělo i české předsednictví Radě EU v roce 2022.
Porazit populismus dle Merkelové nelze tak, že člověk či společnost vydá všanc své základní hodnoty. „Je důležité řešit převaděče, musíte něco dělat. Lze nacházet řešení, bojovat. Ale tou cestou není opakovat to, co populisté, protože pokud tak učiníte, oni pak lidé půjdou a budou volit originál,“ vysvětlila.
Boj za demokracii
Nyní jsme dle někdejší kancléřky konfrontováni s tím, že musíme za demokracii opět bojovat. „Možná lidi netuší, jak to uděláme. Co je vlastně pro demokracii důležité. Nejen to, že máme volby, ale musíme udržet nezávislé soudy, tisk. Tomu jsme se v posledních letech věnovali málo. V demokracii vychází moc z lidu. Jak se tito lidé informují? Informace hrají důležitou roli,“ přemítala opět.
Když podle Merkelové dopustíme, že „nejvíce budou konzumovány jednoznačné a černobílé názory a těm šedým a nejednoznačným nebude nasloucháno, pak máme s demokracii problém“. Nelze dle ní přistoupit na argumentaci, že lid musí potírat elity. Lid jsou prý jak elity, tak běžní občané. Motivace hodně nespokojených lidí prý vidí v tom, že si zkrátka chtějí zanadávat proti státu. „Protože dneska je to možné. A tento protest náš žene vstříc lidem, kteří chtějí zbourat demokracii,“ uvedla.
„Voličů AfD (Alternativa pro Německo, o které Merkelová smýšlí jako o populistické – pozn.red.) mám ve svém okolí málo, ale mám některé takové, kteří říkají, že AfD není tolik nebezpečná. A já jim odpovídám: Protestovat se dá i jinými způsoby,“ sdělila s tím, že své přátele kvůli politice neztratila.
Silná Ukrajina
V další části debaty pak došlo na konflikt na Ukrajině a to sice se úvahou moderátora, zda nebylo potřeba činit více po anexi Krymu v roce 2014. „Jako kancléřka jsem vždycky tvrdila, že musíme Ukrajinu vyzbrojit. Já jsem měla na starost diplomacii, jednání, ostatní státy zemi vyzbrojovaly. Tehdy totiž Německo mělo zásadu, kterou až snad na jednu výjimku, co se Jemenu týče, dodržovalo a sice, že nedodáváme zbraně do zemí zasažených konfliktem. To se už změnilo,“ osvětlila, proč stála spíše na straně umění domluvit se.
„Kdybychom neudělali minské dohody (pokus o ukončení separatistických snah na východě Ukrajiny – pozn.red.), Ukrajina by zřejmě nezvládla vzdorovat, kdyby byla napadena. Ukrajina tehdy nebyla schopna se bránit a Západ nebyl připraven v takové míře Ukrajinu podpořit,“ sdělila Merkelová, které byly dohody, jichž se kromě znesvářených států zúčastnilo též právě Německo či Francie, někdy vyčítány jako příliš slabé.
Řešením by dle ní nebylo přijmout tehdy Ukrajinu do NATO. „Putin by vstup neakceptoval. Stejně jako v případě Gruzie by zaútočil dříve, než by země byla chráněna článkem 5 kolektivní smlouvy. Říkala jsem si tehdy, že to nesmíme lámat přes koleno. A stojím si za tím i dnes,“ uvedla žena, která byla považována za politickou pragmatičku. „Myslím si, že je důležité jednat. Rusku se nedaří dojít k vojenskému vítězství a jednou bude muset nastat diplomatické řešení,“ doplnila.
Mezinárodní spolupráci, které byla ona zastánkyní, prý silně ovlivnila pandemie covidu. „Nemohli jsme být v osobním kontaktu, například s Putinem, a vést nepříjemné konverzace, což zkrátka je potřeba. Videokonference toto nikdy nenahradí,“ uvedla.
A co že na mocné světa platilo a stále platí? „Putin velmi dobře rozumí pouze řeči moci. Vidíme, že se o to někteří z těch, kteří mají odpovědnost nyní, snaží. Uvidíme, zda se to povede. Hodně naděje vkládám do spolupráce USA a Evropy. To bude nejsilnější gesto, které vyšleme,“ míní Merkelová k současné situaci.
Trump je byznysmem
Zmínila, že s americkým prezidentem Donaldem Trumpem spolupracovala 4 roky během jeho prvního funkčního období mezi lety 2016-2020. „Ačkoliv je to druhé období jiné, než to první. Tehdy jsem vždy trvala na tom, aby Evropa hovořila jedním hlasem. Ne, že tam lídr každé jedné země pojede sám a každý bude vykládat něco jiného. A tento přístup dokázal na Trumpa zapůsobit,“ míní. Trump dle ní nechápe hru s nenulovým součtem. „Má myšlení byznysmena: Buď je ten dům můj, nebo někoho jiného,“ naznačila.
A jak smýšlí o budoucnosti? Strach není dobrý rádce, tvrdí. Dosud dle ní EU reagovala skvěle na ohrožení ze strany Ruska a velmi dobře zvládla covidovou krizi či pnutí v eurozóně. „Často ale pozorujeme tendence, kdy některé státy říkají, že samy by měly více svobody. Podle mě by se tím naopak oslabily, společně jsme silnější. Oslabilo by to i tak silné země jako Francie či Německo v rámci jejich jednání s USA,“ nastínila, že stále věří ve vzájemnou spolupráci sedmadvacítky.
Tahle babizna způsobila tolik zla, že Evropa se z toho bude vzpamatovávat půl století. Ať zaleze do kanálu!