Kdo postaví dálnice? Stavbaři varují: Bude nám chybět 74 tisíc lidí, Ukrajinci to nespasí
Ve velkých potížích se může v následujících pěti letech ocitnout české stavebnictví. Začnou mu chybět lidi, a to masivně – Svaz podnikatelů ve stavebnictví (SPS) odhaduje, že chybět bude až 74 tisíc pracovníků. To může negativně ovlivnit ambice státu stavět nové dálnice, bloky v jaderných elektrárnách či vysokorychlostní trati, i občané budou mít stále větší problém sehnat řemeslníka. Zástupci stavebnictví otevřeně přiznávají, že číslo, ke kterému se dopočítali, je šokující a pokud se má změnit, bude třeba v Česku zatraktivnit odborné vzdělávání. Protože cizinci, jako Ukrajinci, nás nespasí.
„Pánbůh stvořil Adama a Evu a od té doby všechno postavilo stavebnictví,“ pronáší prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Jiří Nouza a usmívá se. Tento bonmot podle něj skvěle ilustruje, jaký význam stavebnictví má – neobejdeme se bez něj. Do úsměvu ale zástupcům oboru spíše není. Tíží je realita, kterou je nedostatek kvalifikované pracovní síly.
Podle technického ředitele SPS Pavla Ševčíka je tento nedostatek největší hrozbou pro české stavebnictví z hlediska jak blízké budoucnosti, také té vzdálenější. Jak velký problém bude, nastiňuje analýza, kterou si svaz vypracoval.
Podle ní ve stavebnictví v Česku – čísla odpovídají loňskému létu - pracuje 415 tisíc osob, přičemž podíl zaměstnanců a OSVČ je zhruba stejný. Cizinců je v tomto počtu zahrnuto 76 tisíc, z toho Ukrajinců je zhruba 40 tisíc.
Stavební firmy odhadují, že v příštích pěti letech budou potřebovat o více než pět procent více lidí, aby utáhly zakázky. Za předpokladu, že potřeba OSVČ bude stejná, bude třeba najít 22 tisíc nových pracovníků. Zároveň jich ale přirozeným úbytkem ubude 51 875. „Výsledné číslo, které nám vyšlo, tak je naprosto šokující. 74 000 lidí bude potřebovat české stavebnictví, aby zůstalo na svém čísle,“ konstatoval Ševčík.
Už dnes přitom 91 procent oslovených stavebních firem říká, že situace na trhu práce je špatná nebo velmi špatná.
Projekty jsou, ruce ne
Česko to může tvrdě zasáhnout. „Pět let je do doby zahájení výstavby vysokorychlostní trati a do doby zahájení nových (jaderných. pozn. red.) bloků,“ upozornil Ševčík, že stavební ambice státu jsou značné a podobné infrastrukturní projekty, mezi které patří i dálnice, spolknou hodně lidí.
Stát navíc plánuje velkou výstavbu bydlení, ke které se chystají i soukromé firmy, jelikož očekávají rozproudění poptávky poté, co šly dolů úrokové sazby. „Jestli řekne (stát. pozn. red.), že chce jít do těch velkých projektů a chce skutečně tyto věci dosáhnout, tak musí mít pro to zdroje,“ upozorňuje personální ředitel společnosti Metrostav Ladislav Profota a připomíná, že i plánovaná dekarbonizace bude vyžadovat výstavbu (například paroplynových elektráren) a tím pádem ruce.
Profota připomenul, že bývaly roky, kdy se na základě technického umu a stavební tradice lákali do Česka zahraniční investoři. Obor navíc není malý, podíl na HDP má zhruba stejný jako automobilový průmyslu. Byla by tak škoda o to přijít.
Velké projekty si nicméně firmy nenechají podle Profoty ujít, vždycky spíše upřednostní ty. Na úkor těch drobnějších. „Ta kapacita chybějící ve stavebnictví se může projevit na tom, když budete někdo chtít pro vaše děti postavit dům, jestli seženete tu kapacitu nebo ne,“ nastiňuje personální ředitel.
Ukrajinci odejdou, bojí se stavaři
Velká otázka zní, kde pracovníky najít. Podle Ševčíka demografický výhled není dobrý, studentů obecně v populaci bude méně. „My jsme loni měli 120 000 patnáctiletých, největší číslo za posledních 10 let a největší číslo za příštích 15 let,“ popisuje.
Zahraniční pracovníci jako Filipínci, Kazachstánci či Moldavci to podle Profoty nezachrání. „Nemluvě o tom, jak těžké je adaptovat je do těch týmů a vytvářet pracovní party, které z těchto zemí nějak fungují, aby se potkaly nějaké mentality,“ podotkl.
Ani na Ukrajince spolehnout nelze, u nich podle Ševčíka i Profoty hrozí, že se v následujících letech vrátí zpět domů, protože se očekávaná utlumení válečného konfliktu na Ukrajině. Ševčík přiznal, že z jejich masového odchodu je ve stavebnictví velká obava.
Co tedy zbývá? Jednou z možností je rekvalifikace pracovníků z jiných oborů. „Je tady velmi otevřený systém na našich středních odborných školách proto, aby někdo, kdo není spokojený se svou profesí, si mohl si udělat rekvalifikaci, ať už sám, anebo pak po patronaci úřadu práce,“ říká Ševčík.
Uplatnění je automatické
Hlavní ale bude podle zástupců stavebnictví nalákat do stavebních oborů nové studenty. „Pokud my máme někde hledat nějaké zdroje, tak náš zrak přirozeně se obrací k nám,“ říká Profota.
Všichni se shodují, že uplatnění pro absolventy je prakticky automatické. To vyzdvihuje i Zdeněk Dufek, proděkan Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně. Zmínil, že si schválně zkoušel na pracovním portále projíždět nabídky práce pro různé obory. „Má oblíbená politologie. Překvapivě nenašli jsme žádné nabídky,“ pousmál se. „Stavebnictví. Absolvent aktuálně 105 nabídek,“ dal do kontrastu.
Podle něj by se nad tím stát měl zamyslet. „Já si jenom kladu otázku, jestli jsme tak bohatá země, že si můžeme dovolit z prostředků daňových poplatníků zadarmo poskytovat vysokoškolské vzdělání, které pak není využité. Myslím si, že,“ odpověděl si sám.
Mylný dojem o (ne)prestiži
Zástupci stavebnictví rozporují hlavně plán státu podporovat vznik všeobecných lyceí. „Já jako personalista říkám, když jsem něco řekl k tomu technickému umu a pak tady slyšíme, že je zapotřebí podporovat třeba oblast všeobecných škol (…) tak to jsou všechno určité kapacity, určité směry, které ubírají energii z tady těch technických směrů,“ je přesvědčený.
Podle Marie Plíhalové, ředitelky Vyšší odborné školy stavební a Střední průmyslové školy staveb (SPŠ) v Praze je dokonce vyšší státní záběr na všeobecné vzdělávání na úkor odborného v rozporu se současným programovým prohlášením vlády. Stát odborné školy nepodporuje dostatečně a studenti a rodiče pak mylně nabývají dojem, že toto studium není prestižní, je přesvědčená.
„My učíme matematiku na stejné úrovni jako gymnázium, učíme češtinu, učíme jazyky, máme společenské vědy, to znamená, všeobecné vzdělání získávají žáci i na těch odborných školách, ale o tom se samozřejmě mlčí,“ neskrývá svou naštvanost. „Pokud stát nezačne uvažovat jako celek, pokud nebude soulad mezi jednotlivými ministerstvy, tak to bude mít obrovský dopad na odborné vzdělávání,“ dodává.
Ženy vítány
Svaz za tímto účelem komunikuje s ministerstvem školství, má dokonce člověka, který objíždí školy a ukazuje řemesla. I se mu podařilo téma dostat na tripartitu. Ševčík tak ve výsledku zůstává poměrně optimistický, a jak uvedl pro Blesk Zprávy, stavební trh je pružný
Nemusí se ho navíc bát ženy. „Ten podíl (žen, pozn. red.) je téměř poloviční, samozřejmě je nižší v těch řemeslných oborech, ale i tam prostě už dneska máme zednice (…) díky novým technologiím a zejména strojnímu vybavení, ať už jsou to velké stroje nebo ty ruční, se to posunulo a ten podíl té fyzické práce klesá,“ říká Ševčík.
.. je fakt, že na dávkách je flákačů dost. Jenže firmy chtějí zaměstnávat ty co jim budou odvádět práci, flákači by jim nebyli na nic, jenom by je zbytečně platily 😕