Poslanec Richter o dceři postřelené na FF: Maminka zabitého studenta chtěla slyšet, jak to bylo

„Budou to za chvíli již dva měsíce, kdy nás postihla velká tragédie, která nemá v naší historii obdoby.“ Touto větou ve středu začala na půdě Poslanecké sněmovny tisková konference, které se zúčastnil Jan Richter (ANO), poslanec a otec dcery, která byla 21. prosince minulého roku mezi 25 zraněnými studenty. 14 lidí řádění masového vraha nepřežilo. 

„Moje dcera je v rekonvalescenci, myslím si, že ve svém věku má dobrou šanci se vrátit do svého života tak, jak byla před střelbou, ale bude to ještě běh na dlouhou trať,“ svěřil se s podrobnostmi. Ozvala se mu spousta rodičů – ať už zraněných, nebo zabitých studentů. S některými se poslanec potkal osobně, s dalšími je v kontaktu písemně a s jednou rodinou telefonicky. „Zejména v neděli mi volala maminka jednoho zavražděného studenta asi hodinu deset minut,“ uvedl. Žena mu řekla, že její lítost se proměnila ve vztek.

Rodiče totiž podle Richtera chtějí znát podrobnosti o tom, co se v osudný den stalo. Samotný zákrok byl z hlediska policistů i zdravotníků velmi profesionální. „Díky za to, že moje dcera žije,“ uvedl. Rodiče však zajímá, co bylo předtím. Richter proto dal podnět ke vzniku vyšetřovací komise, kterou spolustraníci podpořili a jejímž členem by vzhledem ke své situaci nebyl. Pravda by podle něj měla být na stole, ať už bude jakákoliv. „Tohle je věc, která se dotkla nás všech,“ řekl a následně se vyjádřil i pro Blesk Zprávy.

Vás se tragédie na filozofické fakultě dotkla osobně, zraněná byla i vaše dcera. Pomohlo by vám znát detaily toho zásahu?  

Tak mě se ta tragédie dost dotkla osobně, vždyť já měl dceru, které chyběly možná minuty k tomu, aby tady už dávno nebyla, takže to cítím vnitřně jako velké štěstí – což ostatní neměli – že moje dcera žije. Zároveň cítím a dokážu se vcítit do ostatních rodičů, se kterými mám možnost hovořit. Když s vámi maminka dvě hodiny mluví o problémech, které prožívala, jak to své dítě hledala, jak nedostávala odpověď… A co se týče těch bílých míst právě, dnes ti rodiče mají pocit, a vyšel o tom i nějaký článek, že vlastně půl hodiny před střelbou byl pachatel lokalizovaný, tak mají další otázky, jestli se tomu dalo zabránit. A spousta těch rodičů, co se mnou v kontaktu je, mi říká a věří tomu, že se tomu zabránit dalo.

Vrah z FF jí v Klánovicích zastřelil muže a miminko: Dojemná slova pozůstalé maminky!

Jak vy sám vnímáte, že to tak dlouho trvá, než se lidé dozvědí další detaily? Stále slýcháme, že musíme počkat na ukončení vyšetřování…   

Já tomu nerozumím, proč to tak trvá. Na jednu stranu zpráva o zákroku policie byla z mého pohledu strašně brzo, aniž by měli odpovědi na všechny otázky, na druhou stranu teď se to zdržuje, taky nevím proč. Můžeme tady zase spekulovat a rodiče mi takovéhle otázky dávají, jestli to je kvůli tomu, že získávají čas, aby se na to zapomnělo, aby to jakoby v uvozovkách vyšumělo, že si lidé pak nebudou pamatovat tu konkrétní situaci, která tam byla, na kterou by se ptali. To všechno jsou legitimní otázky od těch lidí, kteří by rádi měli výsledek. Jestli mi na to odpoví generální inspekce – ale ta se zabývá primárně trestnými činy policistů – nebo interní vyšetřovací komise, anebo policie odpoví na nějaké doplňující informace…

Mně je úplně jedno, ale ti lidé by tu odpověď znát měli, ta veřejnost, občané, rodiče jak obětí, tak rodiče těch zraněných. Studenti na fakultě, se kterými se nikdo skoro nebaví a kteří zároveň mají i obavy se ptát, protože o tom nikdo mluvit nechce. Myslím si, a to jsem zdůraznil na tiskové konferenci i na plénu Sněmovny, že je to naše povinnost – nás poslanců – prostě se tomu postavit čelem a prostě ty odpovědi dát.

ANO chce vyšetřovací komisi ke střelbě na FF: Poslanec, kterému zranili dceru, zmínil bílá místa?

Co říkáte rodičům, kteří vám volají?

Já jim říkám to, že pokud mají zájem, pokud to chtějí mým prostřednictvím řešit, tak že je to jejich svobodná vůle. Já jsem žádného rodiče sám napřímo neoslovil, já jsem žádnou výzvu nikomu nedal, nikomu neříkám, ať za mnou jdou. Ti rodiče si mě vyhledali sami a sami mě oslovili a já jsem nikoho neodmítl.

Jak to zvládáte psychicky ještě řešit i s těmi zasaženými rodiči, sám jste jedním z nich…

Je to věc, kterou si dokážu představit. Je to, jako když na vás někdo vždycky třeba jednou týdně hodí deku. Jedna maminka mě požádala o to, aby se potkala s mojí dcerou v nemocnici, tak tam jela se mnou samozřejmě, dcera jí to vyprávěla. Dcera o tom také mluví, je toho plná, nedokáže si to fakt nikdo představit.

Dočkal jste se podpory i třeba od koaličních politiků?

Ano, ano, můžu říct, že i v koalici jsem nezaznamenal to, že by někdo přišel s tím, že si vymýšlím, jak to bylo v různých těch komentářích, že si na tom dělám politické body, ba naopak vždycky měli snahu se zeptat na to, jak se dceři daří, a že to je strašné.

Bavili jste se o tom zákroku ještě s ministrem vnitra Vítem Rakušanem třeba mezi čtyřma očima?

Mluvili jsme o tom spolu, velmi příjemná debata, ale nikam jsme se nedopátrali. A ta debata ani žádný cíl neměla. 

Okomentoval byste zbraňový zákon, který se v souvislosti se střelbou rovněž řeší?

To nechci komentovat, protože jsem pacifista. Bývalý voják, policista a jsem pacifista. Je to divné, co? Když vidím zbraň, tak se bojím.