Nová definice znásilnění: Žádný písemný souhlas. Odbornice vysvětlila, co se změní

Novela je založena na zásadě „ne znamená ne“. Nesouhlas lze projevit nejen slovně, ale také gestem, pláčem nebo zaujetím obranné pozice. Počítá se i s bezbranností oběti, kdy oběť není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu - kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání či zdravotnímu handicapu. „Tento koncept se z pohledu trestního práva jeví být přiléhavější, protože nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání,“ uvedlo ministerstvo k tomu, proč nezvolilo přísnější zásadu „ano znamená ano“.

Trestný čin znásilnění bude nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky ministerstvo vyčlenilo do samostatného nového trestného činu sexuální útok.

Piráti původně prosazovali, aby Česko po vzoru dalších 13 evropských států přijalo definici znásilnění založenou na chybějícím souhlasu. „Definice založená na chybějícím souhlasu by byla jednodušším řešením, protože bychom nemuseli dělat výčet situací v definici bezbrannosti. Návrh, který schválila vláda, tedy definice založená na nesouhlasu s dobře definovanou bezbranností, je však přijatelným kompromisem, který má podporu napříč stranami a především zlepší situaci pro oběti,“ uvedla poslankyně Pirátů Klára Kocmanová.

Tři roky jednání

Organizace Konsent a Amnesty International dlouhodobě prosazovaly redefinici znásilnění, současnému schválení vlády předcházely tři roky jednání a také rozsáhlá kampaň „Chce to souhlas“. Petici založenou na absenci souhlasu  podepsalo již 23 000 lidí. Organizace se zúčastnily řady jednání a kulatých stolů, ještě za existence předchozí vlády premiéra Andreje Babiše (ANO). 

Průzkum veřejného mínění, který kampaň přinesla, ukázal, že celkem 76 % lidí v Česku se nad souhlasem zamýšlí jako nad podstatnou součástí, kterou lze vyjádřit různými způsoby, 69 % žen souhlasí, že sex bez souhlasu by měl být trestný, naopak jen 7 % žen a 13 % všech obyvatel Česka si myslí, že ne.

„Prověřili jsme novou definici na více než 50 typizovaných případech sexualizovaného násilí a vidíme velký posun k lepšímu. Proto tuto variantu můžeme společně s dalšími experty a expertkami, kteří se tématem sexuálního násilí zabývají, podpořit,” komentovala Johanna Nejedlová, ředitelka organizace Konsent návrh ještě před jeho odsouhlasením vládou. „Nadále jsme ale přesvědčeni, že varianta založená na absenci souhlasu, která je v Evropě zcela běžným standardem a kterou od začátku prosazujeme, by byla nejlepším možným řešením,“ dodává k tomu, že se Ministerstvo rozhodlo předložit variantu, která je založena na principu překonání nesouhlasu.

Původní návrhy: Věk dítěte pouze 5 let

Podle Nejedlové procházela novela různými úpravami.  „Nyní je v ní zakotveno, že kdokoliv se dopustí sexuálního násilí na dítěti, kterému bylo méně jak 12 let, bude se jednat o znásilnění. V současné době je to posuzováno jako jiný trestný čin s nižší trestní sazbou. Na druhou stranu my jsme se snažili prosadit zvýšení věku na 15 let, jako je tomu v jiných evropských zemích,“ přibližuje Nejedlová s tím, že původní návrh ministerstva stanovil věk dítěte na pouhých pět let.

Nová definice bezbrannosti

Dále se podle Nejedlové podařilo lépe definovat právě bezbrannost. „Ta je i ve stávající legislativě, ale hovořilo se pouze o absolutní bezbrannosti, to znamená, že oběť musela být svázaná či nějak omámená a nemohla se hýbat. Novela uvádí, že za bezbrannost se dá považovat i situace, kdy je oběť paralyzovaná strachem a nemůže se bránit,“ pokračuje Nejedlová.

Žádný podepsaný souhlas!

Během diskuzí o redefinici znásilnění se začaly nejen na dezinformačních webech objevovat teorie, že v případě přijetí novely bude třeba před sexem např. podepsat písemný souhlas.

„Je to nesmysl,“ reaguje Nejedlová. „Nikde v zahraničí, jak se tvrdilo, se nic takového nepraktikuje. Navíc z našeho průzkumu veřejného mínění vyšlo, že většina Čechů a Češek považuje souhlas za důležitou součást sexuální aktivity a ví, že ten souhlas může být pouze verbální, nebo i neverbální a tomu, že by se měl podepisovat písemný souhlas, tak tomu věřilo asi jen 5 % dotázaných. Toto tvrdí zejména hlasití odpůrci novely, kteří ji zesměšňují, ale veřejnost chápe, že skutečně nejde o nějaké písemnosti,“ dodává Nejedlová.

Nejedlová: Doufáme v preventivní účinek

Podle odborných výzkumů je v České republice každoročně spácháno přibližně 12 000 znásilnění. Policii je však ročně ohlášeno jen okolo 600 případů. Přestože se u nás v průměru odehraje 34 znásilnění denně, policii je nahlášeno jen jedno až dvě z nich.

„V zahraničí se ukázalo, že tam, kde se upravila definice znásilnění, vyhledalo více přeživších znásilnění pomoc a zároveň bylo nahlášeno více případů znásilnění na policii. Ale my nechceme, aby více lidí sedělo ve vězení. My chceme, aby se dělo méně znásilnění, tudíž předpokládáme, že novela bude mít i preventivní účinek,“ doufá Nejedlová s tím, že novela by měla vejít v platnost v roce 2025. 

„Politici nám řekli, že se budou snažit schvalovací proces nezdržovat, aby byl schválen ještě do konce vládnoucího období, protože v programovém prohlášení vlády stojí, že se bude věnovat problematice domácího a sexuálního násilí,“ odpovídá Nejedlová. Novela nyní musí projít třemi čteními v Poslanecké sněmovně.

Poslední jednání vlády před Vánoci: Kabinet schválil novou definici znásilnění! A probere armádu

Potřeba vzdělání policistů a soudců

Organizace a Kampaň Chce to souhlas také připomíná, že společně s novou legislativou by měla vláda připravit plán a vyčlenit prostředky pro vzdělání orgánů činných v trestním řízení tak, aby přechod na novou legislativu byl co nejhladší.

„Samozřejmě to nemůže skončit u redefinice. Je potřeba, aby se v tomto tématu začali vzdělávat policisté, státní zástupci a soudci, aby dokázali novelu správně aplikovat a pomoci obětem skutečně najít spravedlnost. Bohužel já cítím velkou nedůvěru české veřejnosti vůči policii zejména v tom, zda vůbec dokáže pomoci přeživším znásilnění. Bohužel spíš se setkáváme s výroky policistů, které bagatelizují znásilnění, a kazí tak práci policistům, kteří chtějí svou práci dělat dobře,“ přibližuje další nutné kroky Nejedlová. Mezi ty podle ní patří posílení podpory obětí znásilnění.

„Bohužel dostupných služeb pro oběti moc není a jsou hlavně ve velkých městech. Pokud žijete v malém městě, tak najít pomoc je téměř nemožné,“ vysvětluje Nejedlová.

 Znásilnění je jeden z nejzávažnějších a nejvíce zraňujících trestných činů. Často má dlouhodobé negativní zdravotní i společenské dopady. Zasahuje nejen oběť, ale i její okolí. S traumatem se velká část obětí vyrovnává dlouhou dobu, některé dokonce celoživotně. K dlouhodobým následkům dochází až u 90 % obětí. Podle britského průzkumu se jedná o zločin, kterého se ženy obávají více než kteréhokoli jiného.

Ke změně definice znásilnění v posledních letech přistoupilo 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept “ne znamená ne„ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u definice znásilnění založené na násilí či pohrůžce.