Slzy dojetí: Manželka zemřelého diplomata Povejšila převzala metál od Pavla. V čem je jeho odkaz?
Medaili Za zásluhy 1. stupně pro diplomata a několikanásobného velvyslance Martina Povejšila, který zemřel letos v srpnu, převzala z rukou prezidenta jeho žena Jarmila. Neubránila se slzám. Tři bývalí ministři zahraničních věcí pro Blesk Zprávy odpovídali, v čem byl Povejšil tak výjimečný. A zavzpomínali na společné chvilky. „Byli jsme kluci s dlouhými vlasy, kteří nesnášeli bolševika," uvedl politik a diplomat Alexandr Vondra (ODS).
Petr Pavel ocenil Martina Povejšila za práci v oblasti bezpečnosti státu a jeho občana. V diplomatických kruzích působí právě i jeho žena Jarmila. „Měl jsem radost, když jsem slyšel jeho jméno. Myslím si, že to byl náš nejlepší čistokrevný diplomat po revoluci, který se mimořádně zasloužil o naše úspěšné působení v NATO i EU. Byl skutečným pilířem české zahraniční služby a jeho předčasný odchod byl těžkou ranou. Jsem moc rád, že si na něj prezident vzpomněl a ocenil ho,“ řekl Blesk Zprávám europoslanec Alexandr Vondra (ODS).
„Když jsem byl na jeho pohřbu, vzpomínal jsem na to, že jsme měli i společné zážitky z mládí. Byli jsme kluci s dlouhými vlasy, kteří nesnášeli bolševika a v komunistickém režimu odmítli usilovat o nějakou profesionální kariéru. Ačkoliv měl vysokoškolské vzdělání, rozvážel knihy v univerzitní knihovně, kam jsem jako topič nebo programátor občas chodil studovat. Takhle jsme se vídávali,“ svěřil se.
„Asi by byl mile překvapen. Nebylo zvykem diplomata takhle ocenit,“ odpověděl Vondra na otázku, jak by Povejšil na vyznamenání sám reagoval. Zdůraznil, že jde o nejvyšší státní vyznamenání a automaticky to neznamená, že budou diplomaté oceňováni každý rok. „Ale je dobré, když se čas od času nezapomene na diplomacii, pokud si to někdo skutečně zaslouží.“
Podle Tomáše Petříčka (SOCDEM) jsou čeští diplomaté tváří své země, jejich práce je přitom často opomíjená. „Věřím, že i díky tomu, že má prezident Pavel k zahraniční politice blízko, tak si všímá, jakou práci diplomaté odvádí,“ sdělil Blesk Zprávám. „Myslím si, že i některé výrazné osobnosti české diplomacie si takové ocenění zaslouží,“ řekl.
S Povejšilem prožil celé své působení na Ministersvu zahraničních věcí. „Mám mnoho vzpomínek, vždy si vybavím, s jakým klidem reagoval, když jsem se rozčiloval nad některými vyjádřeními Miloše Zemana – zůstával věcný, v hlavě měl rozmyšleno, jak na to z pozice české diplomacie reagovat, jak výroky Zemana uzemnit a zajistit, aby naše zahraničně-politické pozice byly pro naše partnery jasné,“ vzpomínal.
„Opravdu jsem si vážil jeho přehledu i nadhledu. V době sociálních sítí, kdy i politici jsou pod tlakem, aby se ke všemu vyjadřovali rychle, působil jako uklidňující prvek,“ dodal Petříček.
Metál pro Povejšila proto vnímá jako oprávněné ocenění jeho celoživotní práce pro českou diplomacii a zahraniční politiku. „Patřil k nejvýraznějším tvářím české diplomacie posledních deseti nebo dvaceti let. Patřil k tomu nejlepšímu, co česká diplomacie v posledních letech měla. Spíš je otázka, jak teď bude česká diplomatická služba s jeho odkazem pracovat,“ podotkl.
„Jasně věděl, kam Česká republika patří a jaké jsou její zájmy. Systematicky krok za krokem pracoval na tom, aby se Česko prosazovalo v euroatlantických strukturách. Věřil v sílu diplomacie, nikoliv v silácká gesta. V to, že diplomacie je o drobné permanentní práci. V dnešní době, kdy se politika smrskává na mnohdy prázdná symbolická gesta, si byl vědom toho, že za těmi gesty musí být také praktická práce, hledání partnerů, prosazování a formulování zájmů,“ vysvětlil Petříček.
Výrazný diplomat, jeden z nejvýznamnějších – tak o Povejšilovi promluvil Cyril Svoboda. „I já jsem se od něj učil. Velmi dobře uměl diplomacii, byl velmi komunikativní, uměl vyjednávat. Nemám rád superlativy, že nikdo není nenahraditelný – každý je nahraditelný – ale určitě si zasloužil největší státní vyznamenání,“ řekl Cyril Svoboda (KDU-ČSL) pro Blesk Zprávy.
Také jeho s Povejšilem pojí řada vzpomínek. „Vybavuji si několik věcí. Jednou v Chile, kde byl velvyslancem, došlo k nějakým sporům a on byl schopen okamžitě vyjednat návrat jinou linkou, jinou cestu. Uměl takovou tu praktickou diplomacii,“ ocenil Svoboda.
„A jednou jsme měli ,spor´, který se týkal Kuby. Referoval, že není možné změnit postoj Evropské unie ke kubánské otázce, zatímco já jsem řekl, že to jde. Když jsem řekl, že to bude jinak, skutečně se zasadil o to, abychom to dokázali. Měl principiální loajalitu, která diplomatům sluší. Diplomat nemá vymýšlet, co se má dělat, ale má umět udělat, co se po něm chce. A to uměl skvěle,“ zakončil třetí exministr zahraničních věcí Cyril Svoboda.
Bývalí komunisté a stbáci jsou dnes nejbohatší, poctivě pracující