Bývalý šéf protokolu k Pavlovým prvním metálům: Nešťastná situace s pozvánkami i dlouhý projev
Prezident Petr Pavel v sobotu na Pražském hradě udělil svá první státní vyznamenání. Ocenil 62 osobností. Jaký byl ceremoniál? Měl proslov prezidenta, vše co má mít, nebo naopak v něm bylo něco navíc? Kdo přišel a kdo naopak do Vladislavského sálu nedorazil? A co bylo jinak než v předešlých letech? Ty nejdůležitější momenty z Hradu rozebrala v pondělním Epicentru Bára Holá s bývalým šéfem hradního protokolu Miroslavem Sklenářem.
Letos byly povánky do Vladislavského sálu na ceremoniál většinou pro jednu osobu bez doprovodu a navíc nebyli pozváni ani ocenění z minulých let. „Já to osobně považuji za trochu nešťastné. Vladislavský sál má omezenou kapacitu, tomu rozumím,“ komentoval situaci Sklenář.
„Tam vidíme to uspořádání, vidíme ty krásné Šípkovy židle, ono se tam vejde až 900 lidí. Rozumím tomu, že i z hlediska prezidenta a kanceláře je skupina lidí, která možná 10, možná 20 let na Hradě nebyla a je potřeba je pozvat, to je také v pořádku, ale už teď vlastně máte situaci, máte dvě skupiny hostů. Někdo je s partnerem, logické, že to je asi ten důležitější, a někdo je bez partnera, čili ten je méně důležitý, také to vytváří spoustu praktických problémů. Pak se se svými partnery hledáte na Hradě. Takže za mě to nebylo úplně šťastné řešení, byť rozumím, proč,“ popsal, proč podle jeho názoru rozdělení hostů vedlo ke komplikacím a zmatkům.
Prezidentův projev hodnotil pozitivně. „Čekal jsem ho kratší,“ uvedl. Naznačil také, že kratší a výstižnější projev by byl možná účinnější než snaha obsáhnout příliš mnoho témat: „Ono se někdy ukazuje, že soustředit se na jednu, dvě věci v případě projevu u státního svátku může být efektivnější, než to zmínit všechno, jak se říká, od Šumavy k Tatrám.“
Petr Pavel při svém projevu používal čtecí zařízení. Poukázal na to, že pro ty, kteří tento typ zařízení nejsou zvyklí používat pravidelně, může být obtížné se v tomto prostředí orientovat. „Myslím si, že pro člověka, který čtecí zařízení nepoužívá pravidelně, ono to je hezké, máte tam ty destičky dvě a koukáte vlevo, koukáte vpravo, teď je otázka, jaká je velikost písma, jak vám to tam běží, čili myslím si, že v té chvíli toho člověka, který to používá teprve podruhé, potřetí v životě, tak ho to může trochu stresovat.“
Prezident, Libuše a Eva
Příchod prezidenta republiky s manželkou Evou na fanfáry z opery Libuše považoval za naprosto přijatelné a zdůraznil i význam manželčiny přítomnosti, která podporuje svého manžela v jeho prezidentských povinnostech. „Libuše je fanfára pro prezidenta republiky. Je fakt, že Václav Havel chodil sám, ale když se prezident rozhodne, že na Libuši chce a zejména, když je prvním rokem prezidentem, aby ho doprovázela manželka, a ještě vidíte, že jí má pěkně po pravé ruce, že by se dalo udělat to i naopak, že vlastně prezident je důležitější a má být on po pravé ruce, tak za mě je to v pořádku,“ uzavřel.
Zelený mozek přece žije válkou. To je to jediné, co ho soudruzi učili.