Ombudsman Křeček: Zastupoval jsem mnoho Romů a chování prodavačky bylo odporné

Autor: David Polák - 
21. února 2020
05:02

Jeho volba vyvolala plno emocí. Vyčítají mu vysoký věk i to, že se údajně nebude zastávat utlačovaných či hájit lidská práva. Řeč je o Stanislavu Křečkovi (81), který si včera od Anny Šabatové (68) převzal úřad a stal se tak čtvrtým ombudsmanem v historii. Jak řekl v rozhovoru pro Blesk, přes svůj vysoký věk se chce ale práci věnovat naplno. A když to nebude zvládat, je prý připraven odejít. 

Očekával jste, že budete zvolen ombudsmanem?

Neočekával, těšil jsem se, že si budu užívat chalupy a vnoučat. Když mi pan prezident jednou večer volal, že mě nominuje, byl jsem překvapen. Rozhodnutí Sněmovny ale beru vážně.

Někteří vám vyčítají váš vysoký věk. Necítíte se kvůli němu nějak diskvalifikovaný?

Já svůj věk nijak nepopírám. Nepřihlásil jsem se na olympiádu a nečekají mě žádné fyzické výkony či disciplíny. Jedná se pouze o intelektuální činnost. Navíc nikde není napsáno ani řečeno, že dokončím celé šestileté období. Pokud bych ale věděl, že nemohu, tak nebudu na této funkci nějak lpět.

Co si představíte vy, když se řekne veřejný ochránce práv?

To není ani tak důležité. Otázka je, co si pod tím představují lidé. Protože kampaň, která se vedla kolem volby, to celkem zamlžila a není nyní zcela jasné, jaké kompetence úřad má. To je třeba ujasnit.

Jak to myslíte?

Ombudsman má být člověk, který chrání před nezákonným nebo nesprávným rozhodnutím správních orgánů. Někteří mu navíc mylně podsouvají ochranu lidských práv včetně toho, že má řešit všechny problémy společnosti. To je ale chyba. Podle zákona se zabývá pouze pochybeními úředních osob. Lidská práva jsou ta práva, která jsou obsažena v zákonech, a ne něco, čemu lidé nerozumí.

Podle zákona o veřejném ochránci práv ale ve vaší kompetenci lidská práva jsou...

V žádném případě se jim nebudu vyhýbat a plánuji se jim věnovat, ale pouze v té části, ve které jsou svěřeny úřadu. A tou jsou rovné příležitosti. Představa, že by úřad měl být lidskoprávní institucí a měl by se zabývat výhradně lidskými právy, to prostě možné není.

Členka Rady vlády pro romské záležitosti paní Alice Sigmund Heráková říká, že agendě lidských práv nerozumíte. Co na to říkáte?

To rozhodně není pravda. Agendu podporuji a dovolím si říci, že jí dost rozumím. Zastupoval jsem mnohem více Romů, než ta paní v životě viděla, takže určitě nic neodmítám. Doporučoval bych jí, aby si přečetla všechny mé články, kterých jsou desítky. Navíc mě rada vyzvala, abych se s nimi sešel. Velice rád tak učiním a předpokládám, že si vyjasníme některá nedorozumění, která vznikají v mediálním prostoru.

Tvrdíte ale, že jen necelých pět procent stížností, které úřad dostane, se týká diskriminace. Co je těch zbylých 95 %?

Drtivá většina se týká sociálních věcí, rozhodnutí stavebních úřadů a orgánů nebo důchodů. Já chápu, že pro některé neziskové organizace je diskriminace velký problém. Ale občany toto prostě netrápí, a ani se ve velké míře neobracejí na soudy.

V minulosti jste řekl, že diskriminace není, když realitní kancelář odmítne byt pronajmout Romovi. Vaše předchůdkyně ale zastávala jiný názor. Stále si za svým tvrzením stojíte?

Ten problém byl v tom, že paní (Anna) Šabatová si nechala udělat průzkum na realitní kanceláře. Ale ta je pouze zprostředkovatelem. Byt totiž pronajímá vlastník, který má konečné slovo. A vytýkat něco realitní kanceláři se mi zdálo nefér. Paní Šabatová měla jít za majitelem a ptát se ho, proč nechce byt pronajmout Romovi. A asi tu odpověď nechtěla slyšet…

A když tedy ten byt odmítne pronajmout majitel?

Tak je to jeho volba. Někteří majitelé nechtějí pronajmout byt seniorům, studentům nebo lidem se zvířaty. A je toto diskriminace? Ne, je to prostě jejich volba.

Video Ombudsman Křeček o střetu s aktivisty: Nepřijatelné chování - Blesk: Jiří Nováček

Podle vás si Romové mají svá práva definovat sami. Jak to přesně myslíte?

Říkám to už od devadesátých let, kdy jsem několikrát napsal, že by Romové měli mít svého Martina Luthera Kinga (černošský vůdce bojující za občanská práva – pozn. red.), který bude jasně formulovat jejich požadavky.

Nikdo totiž nic neví o Radě vlády pro romské záležitosti ani o jejích členech. A neví ani nic o Agentuře pro sociální začleňování. Roste nám počet vyloučených lokalit, ale nikde jsem nezaznamenal, že by se tyto subjekty pídily po příčinách. A pokud se něco objeví, hned se mluví o diskriminaci Romů. To je ale nálepka, která problém neřeší.

Video Střet aktivistů v Brně s policií: Kvůli ombudsmanovi Křečkovi - Blesk: Jiří Nováček

Co jste říkal na případ prodavačky z jabloneckého knihkupectví, která napsala na sociální síť Twitter několik poznámek o tom, že „normální barva je bílá“ a že jí vadilo „zaučovat v práci cikánku“? Následně za to byla propuštěna. 

To je samozřejmě nehorázné a odporné. A musím toto její chování odmítnout… Musím ale také zmínit případ z nedávné doby. Vydavatel prodával knížku zaměřenou proti Židům. A hájí se svobodou slova. A teď kde je to střetnutí? Máme hájit svobodu slova, nebo lidskou důstojnost? Musíme si vybrat a to střetávání není jednoduché. Toto už ale musí rozhodovat soud a postavení společnosti, ne ombudsman.

A mělo by Česko vůbec mít tento institut? Nestačí nám k ochraně práv jenom soudy?

Soudy k tomu určitě nestačí, protože jejich řízení bývají často zdlouhavá. Navíc nelze jít se vším přímo na soudy a sepisovat žalobu. Úřad ombudsmana je v naprosté většině zemí Evropské unie a já jsem rád, že ho před 20 lety zřídila i Česká republika.

Jak se vlastně díváte na návrh poslance Václava Klause ml., který chce váš úřad zrušit?

Zrušení by nikomu nepomohlo. My máme velké procento oprávněných stížností, které ten úřad legitimizuje. Je potřeba, aby někdo upozorňoval státní úřady, že jejich právní výklad či postup je špatný. Navíc úřady nám to v drtivé většině uznávají a těch neuznaných je pouze malé procento pohybující se kolem šesti procent.

Jsou pravomoci úřadu dostatečné, nebo byste chtěl jejich posílení?

Můžeme o tom vést samozřejmě diskusi. Jak jsem řekl, je to dvacet let od zřízení úřadu, takže nějakou revizí by zákon o veřejném ochránci práv mohl projít. Před posílením pravomocí bych ale určitě varoval. Už nyní má úřad kolem 160 zaměstnanců, což je skoro čtyřnásobek od původní myšlenky, tedy aby měl jenom 40 pracovníků.

Máte nějaký konkrétní příklad změny v zákoně?

Dokázal bych si představit, že je jeden ochránce a má pod sebou jednotlivé zástupce, z nichž se každý věnuje dané problematice. Tedy že by byl zástupce pro děti, zdravotně postižené, seniory a tak dále. Dosavadní zákon totiž zná jenom jednoho veřejného ochránce práv a jednoho zástupce.

Například Evropská unie chce po státu zřízení ombudsmana pro děti a uvažuje se, že se tato problematika »šoupne« pod veřejného ochránce práv. V jiných zemích ale dochází třeba k vytvoření samostatné instituce.

Stále si vážíte Anny Šabatové, i když – jak jste řekl – vás během vašeho působení na úřadu odstřihla?

Paní Šabatové si stále velmi vážím, udělala celou řadu věcí správně. Ale s některými jejími pojetími úřadu jsem se nikdy neztotožnil.

Vaše předchůdkyně řešila celospolečenská témata jako inkluzi, zákaz nošení muslimského šátku ve škole nebo byla pro zákaz všech fyzických trestů. Má se tomu vůbec úřad věnovat?

To hraničilo s politickým rozhodováním a tomu by se ochránce měl vyhnout. Určitě by v tom neměl nic podnikat, protože mu to podle zákona nenáleží. A já tak určitě činit nebudu.

Slib jste ve Sněmovně skládal do rukou šéfa SPD Tomia Okamury, který je považován přinejlepším za populistu. Nevadilo vám to?

Komu jsem skládal slib, přece nezáleží na mně, ale na vedení Sněmovny, koho k tomu určí. Já to nemůžu nijak ovlivnit a pro mě to nebyl žádný problém. Splnil jsem povinnost, kterou vyžaduje zákon.

 

Další videa
Články odjinud