7°C
Čaputová ještě nemá vyhráno, varuje politolog Just. Co boj s Šefčovičem rozhodne?
Slovensko může mít poprvé v historii prezidentku. V sobotu v prvním kole voleb zvítězila s velkým náskokem právnička Zuzana Čaputová před místopředsedou Evropské komise Marošem Šefčovičem. Čaputová získala 40,57 procenta hlasů, Šefčovič sotva polovinu: 18,66 procenta. Politolog Petr Just z Metropolitní univerzity ale v rozhovoru pro Blesk Zprávy varoval před přílišným optimismem. Za čtrnáct dní Slováky čeká druhé kolo volby a z jasné favoritky se může stát rázem poražená. Záležet bude na finále předvolební kampaně i okolí obou soupeřů.
„Rozhodně nečekám uklidnění situace a kampaně,“ řekl politilog Just v rozhovoru pro Blesk Zprávy. Překvapivé jsou podle něj také zisky radikálnějších kandidátů na třetím a čtvrtém místě, tedy Štefana Harabina a Mariana Kotleby. „Pokud by jeden, nebo druhý odstoupil ve prospěch toho druhého, tak by s velkou pravděpodobností ta finálová dvojka vypadala úplně jinak,“ míní Just.
Blesk Zprávy: Výsledek 1. kola se dal asi takto předpokládat, nebo je tam nějaké překvapení?
Petr Just: Očekávat se dal, i když zkušenosti z minulých let, zejména v roce 2004, velely k určité opatrnosti. V roce 2004 totiž dlouhodobě vedoucí kandidát Eduard Kukan nakonec neprošel ani do druhého kola, takže tyto zkušenosti vedly k určité opatrnosti a obezřetnosti. Na druhou stranu postupová dvojice a víceméně i to pořadí na dalších místech odpovídalo tomu, jak byly predikovány výsledky v předvolebním období.
Na druhou stranu Štefan Harabin a Marian Kotleba, kteří skončili na třetím a čtvrtém místě, získali zhruba čtvrtinu odevzdaných hlasů…
Samozřejmě, to je to, co zaujme asi nejvíc. Jsou to kandidáti, kteří reprezentují podobný segment, a proto je to zajímavé. Pokud by jeden, nebo druhý odstoupil ve prospěch toho druhého, tak by s velkou pravděpodobností ta finálová dvojka vypadala úplně jinak.
Jak si máme výsledek na třetím a čtvrtém místě vysvětlit? Jak Harabin, tak Kotleba představují spíš radikální křídlo.
Je to segment, který částečně využívá určité nostalgie po Mečiarovském období, protože zejména Štefan Harabin je určitým reprezentantem Mečiarovského spektra v politice. To sice není přítomno v podobě HZDS, protože už neexistuje, Vladimír Mečiar už je také mimo aktivní politiku, ale jeho popularita a síla v určitém období byla celkem vysoká a jeho voliči se sice později roztrousili a přešli zejména k Smeru, ale od Smeru teď evidentně opět odcházejí zpět. Někteří se vracejí k SNS (Slovenská národní strana, pozn. red.) a někteří se vracejí k Mečiarovým myšlenkám, které dnes reprezentuje právě Štefan Harabin.
Marian Kotleba už nějakou dobu ukazuje, že má potenciál sbírat voliče zejména z těch oblastí, řekněme vyloučených lokalit Slovenska. Je to východní, částečně jižní Slovensko, velká část Banskobystrického kraje a podobně. Tam se tedy více méně potvrdila jeho už nějakou dobu silná pozice.
U Harabina mohlo sehrát uričtou roli to, že svého kandidáta nepostavila SNS, a z toho mohl těžit. A lovit mohl i mezi některými voliči Smeru. Ten měl sice svého kandidáta v osobě pana Ševčoviče, ale jeho zisk, i když prošel do druhého kola, je hluboko pod zisky, kterými disponoval Smer ještě v nedávné době.
Změna přišla až po loňské vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Ale když vycházíme například z posledních voleb, kdy měl Smer 28 procent, tak pan Ševčovič měl teď o deset procent méně. Část proudu Smeru totiž podle prvotních průzkumů stojí za panem Harabinem.
Zuzana Čaputová získala ve volbách 40,57 procenta hlasů, Maroš Šefčovič 18,66 procenta. Dá se tedy očekávat, že před druhým kolem se Šefčovič začne raději odpoutávat od Roberta Fica a jeho Smeru tak, aby přilákal další voliče a měl šanci na lepší výsledek?
Už teď pro něj bylo dilema, na kolik využít nějakou základnu Smeru a nakolik předstírat, že se Smerem nemá nic společného. Právě napojení na stranu Roberta Fica je pro něj dvousečná zbraň. I přes klesající preference je Smer stále nejsilnější politickou stranou ve slovenském politickém systému. A to je dobrá základna, na které se dá voličská základna dobře budovat.
Ale pak je tady druhá stránka, a to je u veřejnosti stále klesající podpora bývalého premiéra Roberta Fica. Strana se dostala do problémů po loňské vraždě a je předmětem toho, proti čemu se snaží v kampani bojovat, respektive vymezovat, Zuzana Čaputová.
Ale je vidět, že Šefčovič nechce Smer úplně hodit přes palubu. To se odráží i v těch tématech, o kterých během kampaně mluvil. I když nemají s výkonem prezidentského úřadu nic společného. Jsou to témata, která rezonují nejčastěji zejména u sociálnědemokratických stran: péče o důchodce, spravedlivé důchody, sociální otázky, zaměstnanost a podobně.
Jsou to ale spíš témata, která bychom čekali od sociálnědemokratické strany, která usiluje o vstup do parlamentu a vlády, ne od prezidenta. Ve druhém kole ale bude muset Šefčovič ten svůj záběr napnout dál a oslovit voliče napříč politickým spektrem a bude ve svém zájmu asi dělat, že nemá se Smerem nic společného. Je ale otázka, nakolik mu to voliči uvěří.
Dá se říct, že hrdinou předvolební kampaně je Robert Mistrík, který se vzdal kandidatury ve prospěch Zuzany Čaputové, která se z ještě donedávna neznámé právničky stala hlavní favoritkou voleb?
Otázka je, jestli o něm skutečně mluvit jako o hrdinovi. Jestli jsem dobře zachytil informace, které předcházely jeho průzkumu, tak on se tak rozhodl na základě průzkumu, který si nechal udělat on, jeho tým. A z něj jasně vyplynulo, že Zuzana Čaputová má mnohem větší šanci než on. Neřekl bych proto, že to bylo hrdinství. Ale spíš smysl pro realitu a sebereflexi.
K volbám přišlo něco málo pod 49 procent voličů. Je to hodně, nebo málo na slovenské poměry, vzhledem k tomu, že tam mají přímou volbu prezidenta už 20 let?
Na slovenské poměry na první kolo je to docela vysoká účast. Je jasné, že první volby v roce 1999 byly určitým způsobem nové (účast v prvním kole byla tehdy 73,81 % voličů, pozn. red.), atraktivní, takže přilákaly skoro tři čtvrtiny voličů (ve druhém kole přišlo 75,45 % voličů, pozn. red.).
Ale to bylo dáno jednak tím novým způsobem volby a zároveň tím, že to byla doba, kdy se Slovensko vypořádávalo s mečiarismem. Zároveň tu byla mobilizace s cílem odstranit Mečiara a nedovolit mu návrat k moci, protože v těchto volbách kandidoval jen rok po té, co byl neúspěšný v parlamentních volbách a ztratil post premiéra.
Po té už se ale volby staly rutinní, všední záležitostí. A účast už se vždy v prvním kole pohybovala pod 50 procenty, v druhých kolech se to občas mírně přehouplo nad padesát, ale vždy jen opravdu mírně.
O těchto volbách se dá říct, že jsou stále někde ve standardu, který se ale mírně vychýlil nahoru. Ale stále je to třeba ve srovnání s Českou republikou, kdy jsme měli v obou kolech nad 60 procent, méně (v roce 2018 přišlo v ČR k prezidentským volbám v prvním kole 61,92 procenta voličů, ve druhém kole pak 66,60 procenta, pozn. red.).
Slovenská média se teď po volební noci kloní nejčastěji k tomu, že se Zuzana Čaputová stane příští prezidentkou i s ohledem na rozdíl získaných hlasů obou kandidátů. Dá se to tak skutečně říct, 14 dní před druhým kolem? Nebo se dá očekávat, že Maroš Šefčovič vytáhne ještě nějaké eso rukávu?
Já bych rozhodně nebyl tak sebejistě optimistický jako slovenští novináři, protože v jedné věci má Maroš Šefčovič pravdu, když vycházím z jeho prohlášení při volební noci. Pro druhé kolo se ten tachometr vynuluje a startuje se opět od znova, od nuly.
Oba kandidáti musí přesvědčit v první řadě své stávající voliče, aby 30. března znovu přišli. Což není vždy úplně jednoznačné a automatické. Ta dvoukolovost totiž vede často voliče k určité únavě a ztrácejí chuť a vůli. Vždy je ale přiměje nějaká hrozba – hrozba něčeho, aby tomu šli zabránit.
A druhý těžký úkol, který teď mají Čaputová a Šefčovič před sebou, je přesvědčit voliče kandidátů, kteří nepostoupili, aby dali hlas právě jim. První náznaky už jsou. Některé jsou přímé, některé jsou nepřímé, jako například od bývalého předsedy parlamentu Františka Mikloška (skončil na pátém místě, pozn. red.), který říká jen: Nevolte pana Šefčoviče. Ale už neřekl naplno: Volte paní Čaputovou. To může znamenat také, zůstaňte doma. Zatímco Béla Bugár (skončil šestý, pozn. redakce) řekl přímou podporu paní Čaputové.
Ale záležet bude hodně na tom, jak se rozhodne ta čtvrtina voličů, která volila Harabina a Kotlebu. Jisté je, že si ani Čaputová ani Šefčovič nepůjdou pro podporu přímo k nim, protože to by byla jejich automatická politická sebevražda.
Jak moc ovlivnila slovenské volby církev? Například trnavský arcibiskup vystoupil velmi ostře proti Zuzaně Čaputové, která mimo jiné podpořila svazky homosexuálů.
Na Slovensku má samozřejmě církev větší vliv než například u nás. Ale v podstatě je vidět na všech volbách, že do nich nějakým způsobem církev zasáhla. Viděl jsem ale jeden zajímavý průzkum, myslím, že ho vysílala RTVS, který rozlišoval, jak volili voliči podle sociodemografických studií. A tam jedno z kritérií byla i jejich víra. Nakonec se ukázalo, že Zuzana Čaputová získala největší podporu mezi katolíky.
Dá se očekávat, že příštích 14 dní bude na Slovensku hodně vyhrocených, i když oba postupující patří spíš k tomu umírněnějšímu křídlu ze všech kandidátů?
Umírněnější určitě jsou, ale uklidnění kampaně bych určitě nečekal. Nemyslím, že ta vyostřenost ale bude z jejich hlavy a z jejich úst, ale spíš od jejich příznivců a podporovatelů.
Pan Šefčovič sice kandiduje jako nezávislý, ale s podporou strany Smer. A v jejích řadách jsou lidé, kteří si neberou servítky v prezentacích na sociálních sítích při útocích na ostatní politiky - včetně paní Čaputové. Mluvím například o poslanci Luboši Blahovi, což je předseda výboru pro evropské záležitosti slovenského parlamentu a byl velmi radikální. A velmi ostře útočil už před prvním kolem na paní Čaputovou.
Myslím, že samotní kandidáti se budou skutečně snažit udržet jakési dekorum, ale zbytek politické scény, který určitým způsobem je zapojen do těchto voleb, nebo různí aktivisté a provozovatelé různých konspiračních webů pojedou svou. A nenechají na kandidátovi, kterého zrovna nepodporují, nit suchou. Takže rozhodně nečekám uklidnění situace a kampaně.
Současný prezident Andrej Kiska už úřad neobhajoval, i když mohl. Ví se už proč, a co s ním po skončení mandátu skutečně bude? On sám mluví o tom, že bude chtít zůstat i nadále aktivní.
Opravdu zatím mluví zatím neurčitě. Ta jeho prohlášení, že chce zůstat aktivní, nabízí celé spektrum možností. Může být jen komentátor dění, aniž by se politicky nějak angažoval. Může založit i svou stranu, ale z hlediska současného stavu stranického systému na Slovensku by to možná bylo tříštění sil v podobném táboře, že kterého pochází kandidátka na prezidentku paní Čaputová.
To znamená, že pravděpodobně, a říkám opravdu pravděpodobně, by Kiskova strana dost konkurovala straně Progresivní Slovensko a Spolu, což jsou dvě strany, které vznikly v relativně nedávné době. A které reprezentují liberální, proevropský proud, což tak trochu zapadá právě na pana Kisku.
Takže pokud by nechtěl tříštit síly a chtěl se stranicky angažovat, tak by to bylo ideální v rámci některé z těchto dvou stran. Stále tu ale visí otazník i kvůli případnému trestnímu stíhání současného prezidenta Kisky za daňové delikty, které se i teď opět staly politickým tématem, které rozvíjí zejména Robert Fico.
Anketa
Koho byste chtěli za slovenského prezidenta?
počet hlasujících: 4110
Témata:
Související
