9°C
Rozněžnělý otec Hilšer promluvil o dceři i nové kandidatuře. A šije do Zemana
Málokdo předpovídal prezidentskému kandidátovi Marku Hilšerovi nějaký závratný výsledek. Ve volbách ale oslovil více než 450 tisíc hlasů, které o pár měsíc později zúročil při senátních volbách. V rozhovoru pro Blesk Zprávy 43letý lékař promluvil o smrti svého otce během kampaně, ale i o své dcerce, která mohla mít na Hradě postýlku. Hilšer ale také nešetřil prezidenta Miloše Zemana, který podle něj ani v prvním roce svého druhého, a tedy i posledních volebního období nepřinesl nic dobrého.
Už jste se stihl nějak za ten víc než rok ohlédnout za svou prezidentskou kampaní?
Byť mě označují za neúspěšného kandidáta, tak si mi podařilo získat skoro devět procent, což pro kandidáta, který neměl žádné finance a byl neznámý, tak je, myslím, dobrý výkon. Podařilo se mi naplnit to, co jsem si předsevzal, ukázat, že i obyčejný člověk se může v této zemi alespoň trochu prosadit a je možné se postavit lidem, kteří mají na politiku vliv a stojí za nimi velké finanční skupiny. Řada lidí to, myslím, ocenila, někteří mi dokonce psali, že jim to dalo i určitou naději, že je možné se v této zemi ještě zapojit. To byl jeden z mých cílů a to se podařilo.
V prezidentských volbách jste neuspěl, ale pustil jste se do další kampaně, ve které jste získal křeslo senátora. Proč? To jste opravdu tak toužil po vstupu do politiky?
Když jsem v prezidentských volbách získal skoro 9% (přesný výsledek byl 8, 83% - pozn. redakce), tak jsem stál před otázkou co dál. Kdybych získal jedno procento, tak to nemělo smysl. Ale ukázalo se, že to, s čím jsem do té kampaně šel, smysl mělo a nechtěl jsem ty lidi, kteří ve mně viděli nějakou naději, zklamat. Řada lidí mi v prezidentských volbách psala, že mi dají hlas, i když vědí, že nevyhraju, ale chtějí, abych v politice určitě zůstal. Takže jsem to bral jako závazek. Ale ty problémy, kvůli kterým jsem šel do těch voleb - tedy nástup způsobu oligarchického vládnutí pana Babiše a to postupné posouvání na Východ, ty po té volbě nezmizely. Proto jsem se rozhodl v tom pokračovat dál a přišlo mi logické jít do senátních voleb, protože jedině tak může člověk alespoň trochu něco ovlivnit.
Pokusíte se kandidovat znovu na prezidenta?
Je to daleko. Říkám ale, že to nevylučuji. Záleží na tom, jaká bude situace, jestli budu mít stále podporu od lidí, ale v této chvíli o tom úplně nepřemýšlím. Není to určitě můj hlavní cíl. Důležitá je teď pro mě práce v Senátu. I na základě této zkušenosti, které tu zatím hlavně nasávám, se můžu rozhodnout, co dál.
Zeman? Nic pozitivního
Jak hodnotíte Miloše Zeman v tom prvním roce jeho druhého funkčního období?
Miloš Zeman podle mého neudělal nic pro lidi. Tak jak deklaroval, že to bude prezident pro lidi a jak bude společnost spojovat, tak myslím, že je to úplně naopak. Za ten rok se ukázalo několik krizových momentů, ve kterých naopak podráží nohy demokratických a svobodných institucí státu, nebo bezpečnostní služby, a to i na úkor obchodů s Čínou, které jsou především ve prospěch nějakých jeho blízkých spolupracovníků, jako je pan Kellner, nebo pan Nejedlý. Necítím nic, co by pozitivního Miloš Zeman vnesl do společnosti. Naopak, tak jak se dalo čekat, vnáší do ní stále víc napětí. Ukazuje se, že ovlivňuje soudy, co je naprosto skandální a nebezpečná záležitost. Jestliže se státník snaží ovlivnit soudy ve svůj prospěch, tak to jde proti základům právního státu a demokracii jako takové.
A připojíte se tedy k žalobě na prezidenta, kterou podává váš kolega, senátor Václav Láska?
Tu žalobu jsem neviděl. Ale myslím si, že nemá smysl, pokud víme, že nebude úspěšná. To je nahrávání Miloši Zemanovi, protože v situaci, kdy ta žaloba neuspěje, tedy nebude „odsouzen“, tak akorát bude říkat, že na něj někdo podává žalobu, a nic z toho, co mu vyčítají, není pravda.
Jsem ale pro to, aby Senát jasně deklaroval a ukázal, co je špatně a v čem Miloš Zeman podrývá základy našeho demokratického státu.
Takže budete v Senátu navrhovat nějaké usnesení?
V těchto dnech se o tom v Senátu právě bavíme, jak to udělat. Ale je to zatím v plenkách. Chci ale jasně říci, že Senát a senátoři rozhodně nemohou mlčet. Je tady přeci velká část národa, velká část voličů, kteří čekají na to, že jejich reprezentanti nebudou jen mlčet, tak jak to bylo třeba v roce 1968, kdy lidé doufali, že se k tomu politici nějak postaví, a oni místo toho podepsali potupnou kapitulaci.
My samozřejmě víme, že si z toho Miloše Zeman nic dělat nebude, on si nedělá nikdy nic z ničeho, ve své bohorovnosti nic nerespektuje, ale my nesmíme mlčet.
V posledních dnech se také vede boj o čínskou firmu Huawei. Jak tyto spory kvůli údajné kybernetické nebezpečnosti jako senátor vnímáte?
Čína je země, kde vládne totalitní systém. Ten systém tam dokonce přituhuje. Jsem v kontaktu s lidmi, kteří tam situaci znají. Po částečném otevření se to vypadá na další utahování kohoutů. Je to totalita, která se ale snaží expandovat do celého světa a dělá to různými příspěvky. Dnes, kdy je možné kontrolovat celý svět pomocí technologií, je jasné, že Čína vyvíjí způsoby, jak získat informace ze zemí, které vnímá jako nebezpečí, nebo které by chtěla nějakým způsobem ovládnout.
Součástí toho je podle mého názoru i firma Huawei. Ukazuje se, že některé země s touto firmou mají problém, a je potřeba na to dávat pozor, abychom se jednoho dne neprobudili a nezjistili, že Čína ví o nás úplně vše.
Hilšer jako manžel i otec
S vaší manželkou jste během prezidentské kampaně vypadali poměrně jako sehraný tým. Máte pocit, že to předvolební klání posílilo ten váš vztah?
Naštěstí jsme stále sehraný tým v manželství. Zatím nám to dobře funguje, naštěstí, člověk nikdy neví, co přijde. Ale musím říct, že mám pocit, že jsme se právě při té kampani s mojí ženou ještě víc poznali. Poznal jsem díky tomu i spoustu jejích dobrých vlastností a zjistil jsem že, a jsem jí za to vlastně vděčný, že mi byla velkou oporou. V těch zatěžkávacích situacích jsme se dostali do momentů, do kterých by se člověk běžně nedostal, a mám proto pocit, že nás to fakt hodně posílilo.
Během kampaně jste ale musel také řešit úmrtí v rodině a zároveň také radostnou událost, kterou bylo těhotenství vaší paní. Jak jste v tom předvolebním nasazení prožíval tyto dva životní protipóly?
Bylo to vše samozřejmě hodně intenzivní, i co se pocitů týká. Byla tam radost a bohužel i smutek. Můj tatínek byl dlouhodobě nemocný, takže se to dalo čekat, nebylo to něco, co přišlo náhle, to by asi bylo horší. To, co se nám v jednom krátkém období stalo, tak to ale podle mého ukazovalo na základní principy života. Že jedni přicházejí a druzí odcházejí.
Takže jste to vnímal vlastně i jako určitý symbol?
Člověk, když je vždy ve vypjatých situacích, tak má takové úvahy, to určitě.
A když jste zjistili během kampaně, že je vaše žena těhotná, měl jste o ni strach. Přeci jen to byly i vypjaté a náročné dny?
To ani ne, protože to bylo na začátku. Ale ta kampaň nebyla nijak náročná. Naštěstí to nebyla ona, kdo musel podávat nějaké velké výkony. Pravda je, že mě občas doprovodila na nějakou debatu, nebo na setkání s lidmi. Ale naštěstí těhotenství přišlo až v závěru kampaně, takže skončila v pravý čas.
Už jsme říkali, že se vám za ten rok změnil život od základu. Stal jste se i otcem. Tak jak si to užíváte? Občas se na internetu objeví i fotografie, jak si s dcerou někam vyrazíte…
Je to skvělý. Je to velká radost. Hlavně radost, když je zdravá. V Senátu jsme teď schvalovali zákon, který má zvýšit podporu lidem, kteří se starají doma o nemocné děti, nebo jiné příbuzné a tam jsem si uvědomil, jaké je štěstí, když je člověk sám zdravý a když má zdravou rodinu. A to je nejvyšší hodnota a tohle štěstí musím zaklepat. Takže zatím je to s malou radostné, i když se člověk občas nevyspí, nebo přišel o určitou část svobody, protože už se nemůže jen tak sebrat a odejít, kdy chce a kam chce. Ale jak říkám, „radost je vážná záležitost,“ takže si to i s manželkou opravdu užíváme.
Přebalujete a pomáháte manželce s dalšími praktickými věcmi?
Jasně, to víte, že jo. Každý večer se snažíme se ženou koupat – já se u toho alespoň snažím asistovat. A to je vždy radost, protože malá má ráda vodu, tak se ráda šplouchá. Vodu miluje už od začátku, takže když měla nějakou špatnou náladu, tak jsme ji dali do vody a hned na špatnou náladu zapomněla. Ale to víte, že největší tíži teď nese především žena. Holt, my chlapi nemáme to prso ke kojení.
Témata:
Související
.
Učňové je nasávají asi za 100 .
Doufám,že mu dceru multikulturně obohatí muslimové.
