Odcházející ikony Senátu: Kam mizí exministr Bublan? Wagnerová si dá zdravotní „voraz“

Signatář Charty 77, duchovní, závozník, po revoluci ale také ministr vnitra, poslanec a senátor. S kariérou ve vysoké politice se v říjnu posledním zasedáním Senátu rozloučil František Bublan (za ČSSD). Stejné rozhodnutí z podobných důvodů učinila i o tři roky starší bývalá ústavní soudkyně, právnička a jeden čas i exulantka Eliška Wagnerová (nez.). Proč? Oba částečně dotlačil věk a jejich rozhodnutí nezměnil ani největší tlak, kterému senát za dobu své existence čelí. O jeho možném zrušení či osekání pravomocí mluví jak premiér Babiš, tak prezident Zeman.

Poslední plenární zasedání je za vámi. Pocity?

Wagnerová: Jak to říct, prostě uzavřený jeden cyklus. Počítala jsem s tím od začátku, že tu budu šest let, dál bych nechtěla. Teď se ukázalo, že mám problémy s bederní páteří, musím rehabilitovat, musím do lázní, takže to přišlo akorát.

Bublan: Jsou takové smíšené. Na jednu stranu už se těším na to, že si trochu odpočinu, na druhou šest let jsem tady strávil, je to dlouhá doba, takže malinko lítost.

Co vás čeká dál?

Wagnerová: Zatím nic. Možná, že ještě něco vymyslím. Pár měsíců se ale musím věnovat sama sobě, takže „voraz“. Skončila jsem na Ústavním soudu a za pár týdnů začala kampaň. To jsem se nezastavila. Teď už se opravdu zastavit musím.

Bublan: Dostal jsem nějaké nabídky z bezpečnostních složek a částečně i z policejní akademie. Že bych mohl své zkušenosti zužitkovat v podobě přednášek nebo kurzů. To nebude nic na plný úvazek, bude to jen taková výpomoc.

Na druhou stranu ale tedy nebudete ani důchodce na plný úvazek…

Bublan: To bych ještě nechtěl být úplný důchodce, ten přechod by byl asi velmi prudký. Potřebuji se zklidnit a něco si také přečíst. Zatím jsem si příliš mnoho plánů nedělal.

Senát čelí možná největšímu tlaku v historii. Ať už ze strany premiéra, prezidenta… Nezvažovala jste zůstat?

Wagnerová: Nezvažovala, protože jedna z 81 těžko něco ovlivním opravdu efektivně. Stejně budu chodit na přednášky, diskuze… V tom budu pokračovat. Oni tady budou dost rozumní, alespoň ti, kteří znám. Doufejme, že i ti noví.

Čunek si za jednu schůzi přilepšil o 400 tisíc. „Lež!“ obviňuje senátní úředníky

Jak byste zhodnotila vítěze říjnových voleb? Tři poražení prezidentští kandidáti, bývalý policejní prezident, je to zvláštní mix…

Wagnerová: Od těch prezidentských kandidátů já zatím vůbec nevím, co mám očekávat. Říkají, že měli program, ale já ho neznám.

Senát se dostává do pozice, kdy tady bude trojice nejsilnějších klubů. Bude to ku prospěchu věci?

Wagnerová: Bojím se, že tady, pokud se pustí do křížku o post předsedy, tak ten, kdo si na něj dělá největší nárok, což je dnes ODS, patrně oprávněně, tak by to mohlo zasít nedůvěru ve vztahu k těm dosud partnerům. Zejména pokud jde o Starosty. Mohlo by to potenciálně rozštěpit pravý střed.

Poslední vzkaz Elišky Wagnerové ze Senátu…

Držte se a nedejte se.

Senátorka Eliška Wagnerová upozorňuje, že nerespektování judikatury ÚS může přijít stát draho. | Profimedia

Ministerstvo vnitra, Poslanecká sněmovna, Senát… Pane Bublane, po 15 letech odcházíte z vysoké politiky, litujete toho?

Bublan: Nelituji. To bylo silné období a velká zkušenost. Předtím jsem byl stejnou dobu v bezpečnostních složkách, to mi také hodně dalo.

Už máte sbalenou kancelář?

Bublan: Ano, už mám sbaleno.

V Senátu jste byl za ČSSD, která je nyní velmi oslabená, zmítají jí vnitřní spory… Jak hodnotíte spolupráci s ČSSD jako takovou a období, ve kterém odcházíte?

Bublan: Je to trošku neradostné. Výsledky voleb jsou žalostné, zvlášť tady v Senátu to ten klub pocítí. Problém je v tom, že strana je rozštěpená, nejen personálně, ale také názorově, to je velká chyba. Určitě bude zapotřebí nehledat cestu spojit všechny ty proudy, bude třeba to rozseknout a říct, toto jsou naše priority a hodnoty, kdo s tím nesouhlasí, ať si hledá místo někde jinde.

Co rozhodlo, že neuvidíme Františka Bublana dalších šest let v Senátu?

Bublan: Tak také už věk, táhne mi na sedmdesátku, takže jsem nechtěl žít s nějakou představou, že mě sem bude někdo vodit. Cítil jsem, že potřebuji už jinou životní náplň, že té úzké politiky bylo dost.