Že Turci do EU vypustí 2,5 milionu uprchlíků? Český expert: Reálná hrozba
Erdoganovo Turecko se dál vyrovnává s následky nezdařeného puče mohutnými čistkami. A je otázkou, co s ním bude dál. Už předtím šlo o poměrně laxního partnera a na zemi, kde nepanovala demokracie v západním slova smyslu, upozorňuje v rozhovoru pro Blesk.cz analytik Jakub Šoka. Podle něj nelze brát ani na lehkou váhu hrozbu, že Turecko vypustí do Evropy na 2,5 milionu uprchlíků. Pozastavil se i nad schůzkou Erdogana s Putinem.
Evropa by měla začít připravovat plán B, obavy z vypuštění 2,5 milionu uprchlíků do Evropy nejsou neopodstatněné. Jde skutečně o reálný scénář, který může přijít, upozorňuje v rozhovoru pro Blesk.cz Jakub Šoka z Evropských hodnot.
Před tím, že „Turecko jako reakci otevře hranice a těch 2,5 milionu migrantů pustí do Evropy,“ varoval přitom v pořadu S prezidentem v Lánech i Miloš Zeman.
Analytik Šoka také poukazuje na to, že seznamy pro Erdoganovy čistky podle něj připravili Turci skutečně před pučem. Tisíce zatčených však odráží mocenský spor a mohlo jich být i více, míní. Pokus o převrat podle Erdogana organizoval jeho kritik – turecký islámský intelektuál a kazatel Fethullah Gülen – k jehož hnutí se hlásí přes 10 milionů lidí. A který žije v USA. Turecko ho označuje za teroristu a žádá jeho vydání.
Erdogan s Putinem? Varování pro Západ, míní analytik
Šoka se ohlíží nejen za rozsáhlými čistkami či nalomenými vztahy EU s Tureckem, ale i za úterním setkáním prezidenta Erdogana s Vladimirem Putinem v Petrohradě. Bere jej jako „silný signál k Západu, že Turecko má alternativu“. V partnerovi, který neklade podmínky na vládu práva a demokratické svobody, naopak tam dojde k velkému pochopení.
Jak vnímáte nabourané vztahy EU–Turecko? Z EU se ozývají hlasy na konec jednání s Tureckem. Vyjádřil se tak třeba místopředseda europarlamentu Lambsdorff či rakouský kancléř Kern.
V tuto chvíli a v okamžiku, kdy panuje výjimečný vztah atd., jsou jakákoli jednání a přístupové rozhovory s Tureckem vyloučené. Nedá se vůbec o nějakém posunu v přístupových rozhovorech mluvit. Dlouhodobá otázka je věc jiná, ale v tuto chvíli je nutné ukázat Turecku, že celou záležitost bereme vážně. Byť chápeme, že došlo k pokusu o převrat, nemělo by to zároveň znamenat, že dojde k pozastavení vlády práva, což se do velké míry v Turecku stalo.
Prezident Erdogan zároveň hrozí neplněním migrační dohody. Jak vnímáte obavy, že by Turecko mohlo do Evropy ‚vypustit‘ 2,5 milionu uprchlíků, které vyjádřil například Miloš Zeman, ale přidávají se i další?
Tato hrozba je bohužel velmi často opakovaná ze strany prezidenta Erdogana. Je nutné tuto variantu brát vážně. Protože Turecko deklarovalo, že bez udělení bezvízového styku nebude plnit dohodu. A zároveň bezvízový styk vázne na tom, že Turecko bude reformovat protiteroristický zákon, což prezident Erdogan odmítl, tak se dá velmi jednoduše předpokládat, že k takovému scénáři dojde.
Evropa by měla začít připravovat plán B, jak to nazvali Řekové, kteří po takovémto plánu volají. Jsou si vědomi toho, že je to velmi reálný scénář, který může přijít. Těžko teď predikovat, jestli skutečně veškeří syrští uprchlíci, kteří dnes v Turecku jsou, budou nějakým způsobem přesouváni k řeckým hranicím. Minimálně ale nějaká podstatná část by mohla směřovat dále do Řecka, což by mohlo opět značně zkomplikovat do nějaké míry fungující azylový režim atd.
Panují také obavy z dalšího rizika: že problémy Turecka mohou negativně dopadnout na boj proti ISIS, protože Turecko je v tomto případě velmi významným spojencem. Jak vnímáte toto nebezpečí, které Ankara popírá?
To nebezpečí tu skutečně je. Ono ale Turecko bylo do této chvíle velmi laxním spojencem, které dávalo přednost boji s Kurdy, protože vnímá ohrožení vlastní územní integrity a celistvosti ze strany Kurdů a vnímá kurdský separatismus jako závažnější problém. Což se projevilo na množství náletů na PKK (Strana kurdských pracujících) – bylo mnohem větší než počet náletů na Islámský stát.
Zatím to tedy byl jakýsi laxní spojenec, ale základna Incirlik, základna NATO na jihu Turecka, je klíčová pro bombardování ISIS. A ono se zdá, že Turecko může využívat právě tuto základnu, respektive nálety z ní, jako silnou páku vůči Západu. V okamžiku, kdy by neumožnilo vést letecké údery z této základny, tak to výrazně oslabí kapacity západních spojenců v destrukci, demolici Islámského státu.
O čem pak vypovídá schůzka prezidenta Erdogana s Putinem a snahy o urovnání vztahů?
V první řadě je to nastolený trend, který byl viditelný již před tím nepovedeným pokusem o převrat. Zároveň to může být velmi silný signál směrem k Západu, že Turecko má jakousi alternativu. Byť já si nemyslím, že je to stoprocentní pravda.
Turecko se samozřejmě může velmi jednoduše obrátit směrem k Rusku, například výpadek ruských turistů, kteří neměli možnost jet do Turecka, se výrazně dotkl tureckého turistického průmyslu. Ale já se domnívám, že vazby na USA a Evropskou unii jsou pro Turecko stále příliš zásadní na to, aby je mohlo jednoduše obětovat v zájmu vztahů s Ruskem.
Ale pokud by se nadále zhoršovaly vztahy se Západem, tak se velmi jednoduše Rusko ukáže jako alternativa pro Turecko – jako jakýsi partner, který neklade žádné podmínky a netrvá na nějaké vládě práva, na demokratických svobodách. Naopak tam dojde k velkému pochopení.
„Obří čistky v Turecku? Už před pučem tam nebyla demokracie“
Kvůli pokusu o puč bylo v Turecku zadrženo téměř 30 tisíc lidí, 22 tisíc zůstává ve vazbě. Jak vnímáte tato čísla?
Tato čísla jsou velká, to samotné množství zadržených odpovídá tomu, že skutečně nějaké seznamy gülenistů byly připraveny před pučem. Což samozřejmě odráží tu realitu z roku 2012 – turecká tajná služba měla sledovat gülenisty ve státní správě. Z tohoto pohledu jsou ta čísla obrovská, nicméně jaksi odráží tento mocenský spor, který panoval mezi vládnoucí stranou AKP a gülenisty.
Zároveň když to ale dáme do kontextu turecké historie – v roce 1980 skončilo po puči více než půl milionu lidí ve vazbě. I dnešní čísla jsou a rychlost čistek také obrovská, nicméně v nějakém dlouhodobém horizontu se možná nemusí ukázat jako tak velká. Ale to by nemělo sloužit jako relativizace těch čistek.
Prezident Erdogan je kritizován za tvrdý postup. Odchýlilo se Turecko od demokracie?
Turecko se už před tím neúspěšným pokusem o převrat nedalo hodnotit jako demokracie. I řada politologů hovořila o tom, že Turecko je neliberální demokracie nebo nějakým způsobem hybridní režim, který už nenaplňuje, minimálně ne zcela, některé znaky západní demokracie.
Už před tím pučem byl tedy stav turecké ‚demokracie‘ nepříliš uspokojivý. A vývoj po tom puči je dále problematický. To, že řada zadržených má pouze formálně nějaké vazby na hnutí Fethullaha Gülena. Samozřejmě, nějaké vyšetřování je v chodu – ale já se nedomnívám, že se tam povede prokázat nějaké ilegální aktivity. Čistky jsou skutečně problematické.
Je nutné ale opakovaně zdůrazňovat, že Turecko se vyrovnává s vojenským převratem. I napříč tureckou společností a tureckou politickou reprezentací panuje shoda, že nějaké čistky jsou nutné. Veškeré relevantní politické strany se shodly na tom, že vojenský převrat je nepřijatelný. To je aspekt, který na Západě tolik nevnímáme – ta shoda na čistkách, že jsou nutné. Samozřejmě ale už i ty jednotlivé parlamentní strany velmi často kritizují ty jednotlivé přehmaty.
Koresponduje s tím i to, že na podporu prezidenta Erdogana vyrazily o víkendu do ulic stovky tisíc lidí a na shromáždění dorazili zástupci opozičních stran?
Přesně tak, toto nedělní setkání to velmi dobře odráží. Sešly se tam v podstatě tři ze čtyř parlamentních stran. Samotná vládnoucí strana AKP, dnes islamistická nebo minimálně nějakým způsobem spjatá s islámem. Dále levicoví republikáni i krajně pravicová strana nacionalistická. Jedním ze stále vynechaných z těch jednání je prokurdská strana HDP, která nebyla přizvána pro vazby na PKK a čelí obvinění na spojení s terorismem.
Shoda ale panuje napříč podstatnou částí společnosti. Opoziční vůdci však vytýkají Erdoganovi, že podcenil hrozbu gülenistů, oni byli velmi kritičtí k jejich pronikání do státní správy již v minulých letech, zatímco vládnoucí strana – Erdoganova AKP – se přiklonila k radikálnímu řešení až teď. Zatímco na Západě se nám zdá, že jsou čistky příliš rozsáhlé, tak pro část turecké společnosti platí, že přichází příliš pozdě.
Podívejte se, co o tureckém puči řekl prezident Miloš Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech:
Jenže ti uprchlíci v Turecku nemají už nárok na azyl v EU , protože Turecko je bezpečná země, ne? Navíc nemaj doklady a Sýrie má oblasti, kde se nebojuje, tam se můžou vrátit!