„Zlá EU zabíjí zvířátka?“ Mývalové ani želvy trpět nebudou, tvrdí ministerstvo

Ve žlutých trabantech procestoval takřka celý svět. Cestovatel a „pan Trabant“ Dan Přibáň se nebojí říct nahlas to, co si myslí. Nyní se pozastavil nad zlobou řady lidí kvůli plánu EU na omezení invazivních druhů.

„Pokud pominu, že tito rozhořčení ‚ochránci‘ zvířat opomíjejí, že nové druhy ohrožují ty původní, a zatímco ty nové žijí jinde, ty původní často žijí jen tady, tak nikdo nenařizuje vraždění zvířátek (naopak je vyloženě zakázáno je trápit),“ zareagoval Přibáň na sociální síti.

„Jde o vyloženě rychle se šířící druhy ve volné přírodě, které ohrožují ty stávající, nikoli o všechna nepůvodní zvířata. Nikdo nehodlá likvidovat zoologické zahrady ani vám sebrat vaši želvu,“ dodává Přibáň a EU se zastává: „Ne, není dokonalá, ale ne všechno, co vymýšlí, je špatné.“

„Hromadná likvidace ani hubení nebude“

„Žádná hromadná likvidace ani hubení se kvůli novému nařízení nekoná ani konat nebude,“ potvrzuje Petra Roubíčková, mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP). A pro Blesk.cz dodává: „Cílem je prevence a zamezení dalšího rozšíření. Nařízení přitom zároveň zakotvuje nezbytnost postupovat tak, aby v případě živočichů bylo zamezeno jakékoli zbytečné bolesti, úzkosti či utrpení.“

„EU překrucuje legislativu,“ zuří kvůli mývalům Poc a brání svůj hyacint

Na seznamu invazivních druhů s významným dopadem na EU se objevila řada živočichů – vrána domácí, nutrie říční, nosál červený, veverky Pallasova, popelavá a liščí, mýval severní, burunduk páskovaný, rak pruhovaný či rak signální, kachnice kaštanová, želva nádherná, krab říční či skokan volský. A ani ibis posvátný nebyl ušetřen. 

„Dnešní globalizovaný svět umožňuje do Evropy přivážet různé rostliny a živočichy ze vzdálených konců světa a ty se pak bohužel často bez rozmyslu dostávají do naší přírody. Pro invazní druhy to znamená nečekané možnosti šíření. Nemají tu přirozené nepřátele, vytlačují naše původní druhy nebo přenášejí nemoci, vůči kterým jsou samy rezistentní, ale evropské druhy v jejich důsledku vymírají,“ potvrzuje Jan Šíma, ředitel odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP.

Prováděcí nařízení EU vstoupilo v platnost 3. srpna. Seznam 23 živočichů a 14 druhů invazních rostlin, které ohrožují evropskou biodiverzitu, přijala v půlce července Evropská komise. Zhodnotila jejich rizika a tažení proti některým nepůvodním „nepohodlným“ druhům začalo.

Ohrožení pro Česko: Račí mor a mýval predátor

V čem se týká přímo Česka? „Mezi invazní druhy zařazené na seznam a problematické na našem území patří především severoamerické druhy raků, kteří přenášejí račí mor. Ten hubí všechny evropské druhy raků,“ upozorňuje Blesk.cz mluvčí MŽP Petra Roubíčková.

Dále zmiňuje střevličku východní a hlaváčkovce Glenova, kteří jsou schopni se velmi rychle namnožit a následně ovlivnit populace celých rybích společenstev. „Mýval severní, který je u nás rozšířený zejména v západních Čechách a na střední Moravě, je zase velice zdatným predátorem ptáků, drobných savců i obojživelníků. Tyto šelmy mj. také přenášejí nemoci, jako je leptospiróza, vzteklina a škrkavka, které jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak naše zdraví,“ dodává Roubíčková.

„Syřany přijmeme, cizí zvířata zabijeme?“ Ředitelé zoo komentují nařízení z EU

Debaty o invazivních druzích přinesly také řadu mýtů. Mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková uvádí pro Blesk.cz některé z nich na pravou míru.

Je evropská fauna a flora kvůli invazivním druhům opravdu v ohrožení? Nejde v případě seznamu invazivních druhů živočichů a rostlin o systém popírající evoluci?

Evoluce rozhodně popírána není, evoluce je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a rozrůzňují formy života. Druhy v Evropě nepůvodní se sem dostaly pouze díky aktivitě člověka (a to relativně náhle a na velmi dlouhé vzdálenosti), nikoliv díky svým přirozeným vlastnostem, které by je evolučně zvýhodnily.

V důsledku nepřipravenosti naší přírody na tyto nové konkurenty se tyto cizokrajné druhy v současnosti nekontrolovatelně šíří a vytlačují původní druhy, které jsou pro naši krajinu přirozené. Invazní druhy v naší přírodě nemají přirozené nepřátele, kteří by jejich stavy regulovali, způsobují proto značné škody na rozmanitosti původních druhů, lidském zdraví i hospodářských zájmech člověka.

Lidé tuto problematiku vnímají často tak, že EU nařizuje „likvidaci“ těchto druhů. Jde tedy o zabíjení vybraných druhů?

Žádná hromadná likvidace ani hubení se kvůli novému nařízení nekoná ani konat nebude. Unijní nařízení stojí na prevenci – tj. zákazu dovozu, dalšího chovu a šíření invazních druhů. Nařízení mimo jiné předpokládá možnost ponechat jedince invazních druhů živočichů zařazených na nyní publikovaný unijní seznam v nekomerčních chovech (mezi které lze řadit i zoo) na dožití s tím, že zamezí jejich úniku a dalšímu rozmnožování (to lze například chovem v oddělených skupinách samců a samic nebo použitím antikoncepce).

Řadu obdobných opatření přitom zoo i další chovatelé v rámci řízení svých chovů již zcela běžně používají. Z praktického hlediska navíc nařízení rozlišuje mezi druhy nově zavlečenými a široce rozšířenými, a počítá tak se situací, že druhy jsou již ve volné přírodě na území členských států etablované – cílem je uvedená prevence a zamezení dalšího rozšíření. Nařízení přitom zároveň zakotvuje nezbytnost postupovat tak, aby v případě živočichů bylo zamezeno jakékoli zbytečné bolesti, úzkosti či utrpení.

Čech, který objevil prameny Amazonky: Hrozí války kvůli vodě i další migrace

Je seznam invazních druhů konečný? Může do něj Česko nějak promluvit, a jak ovlivní soukromé chovy v Česku, třeba v případě nutrií?

Aktualizace unijního seznamu bude probíhat průběžně, návrhy a hodnocení rizik mohou podávat a podávají všechny členské státy EU. Návrhy musí být mj. podepřeny odbornými studiemi se zhodnocením dopadů přítomnosti jednotlivých druhů ve volné přírodě členských států.

Z nařízení plyne povinnost omezit druhy ze seznamu (tedy i nutrii říční) ve volné přírodě. Pro drobné chovatele platí, že si je budou moci ponechat do konce jejich přirozeného života s tím, že budou muset zamezit dalšímu rozmnožování a jejich úniku do volné přírody členských států.

V případě, že uvedené druhy již nebudou chtít nadále chovat, budou je moci odevzdat do vybraných zařízení, které o ně budou dále pečovat. Komerční chovy budou dle přechodných ustanovení unijního nařízení průběžně redukovány tím, že nebudou produkovat mladé jedince, a chov tak pomalu zanikne v důsledku stáří chovaných jedinců. Například pro medicínské či vědecké účely jsou pak v unijním nařízení umožněné různé výjimky.

V diskuzích o tomto tématu se často projevuje kritika EU, které bývá vytýkána přílišná regulace, týkající se v minulosti třeba žárovek, sekaček, teď vidí mnozí „úředního šimla“ v odstranění „nepohodlných“ druhů. Je tato regulace namístě? Jde o novou snahu, která se rázem objevila, či déletrvající tendenci?

Nařízení nepřináší žádnou průlomovou myšlenku v oblasti regulace nepůvodních druhů, ta byla i před přijetím nařízení v české legislativě částečně zakotvena. Nové evropské nařízení systematicky řeší tuto problematiku v celoevropském kontextu. Obdobný trend je patrný v celém světě. Například USA, Austrálie nebo třeba i Jihoafrická republika mají již dlouhou dobu příliv a šíření nových nepůvodních druhů ošetřen v národních legislativách.

Oproti tomu Evropa dosud za těmito státy v ochraně svého přirozeného prostředí zaostávala. Unijní nařízení stojí na prevenci – tj. zákazu dovozu, dalšího chovu a šíření invazních druhů. Každý stát podle podmínek a rizik šíření daného druhu určí, jak bude regulace probíhat s tím, že cílem by mělo být především zabránit šíření do nových oblastí.

Jde o snahu specifickou pro Evropu, nebo mají podobná opatření i na jiných kontinentech? Je zároveň nutné, aby EU toto nařizovala plošně všem členům?

Jak už bylo řešeno výše, USA, Austrálie nebo Jihoafrická republika mají problematiku invazních druhů ošetřenou legislativně již delší dobu. V případě rostlinných či živočišných druhů nelze tuto problematiku vymezit hranicemi států (migrace druhů, ale i obchod s nimi v rámci hospodářského prostoru EU), proto je zde společný přístup na celoevropské úrovni nezbytný.