Zdechovský: Česká maminka boj o dítě v Norsku vzdala. „Sektářům“ kojence vrátili
Nestydatě odebírají děti rodičům, nemají k tomu důvod. Těmto výtkám dlouho čelila norská sociálka Barnevernet, ale poslední dobou se zdálo, že se věci přece jen hýbou k lepšímu. Je to skutečně tak? Proč se proti Barnevernu i v sobotu protestovalo v desítkách světových měst? Na to i více odpovídal v rozhovoru Blesk.cz europoslanec Tomáš Zdechovský. Zmínil případ rumunské rodiny Bodnariových, které odebrali hned pět dětí, ale i české případy, o kterých se nemluví.
Sobotní protesty proti Barnevernetu ukázaly, že zájem o praktiky norské sociálky neopadá. Uskutečnily se v desítkách zemí a měst světa. Od New Yorku přes Evropu po Indii či Austrálii.
Jedním z ústředních motivů byl protest proti odebrání pěti dětí rumunsko-norské křesťanské rodině Bodnariů, označované původně takřka za „sektáře“. Vedli své děti prý příliš ke křesťanství, padlo podezření i na týrání.
Nic z toho se neprokázalo. Rodině v Norsku odebrali i malého kojence Ezekiela, který je však díky rozhodnutí soudu zpátky doma. Právě na tento případ upozorňuje i europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).
Proč protesty proti norské sociálce Barnevernet pokračují?
Protesty se stále dějí, protože například v případu Bodnariů vrátili rodičům jedno dítě z pěti. Čtyři děti nechali v péči pěstounů, přestože to nemá reálný smysl a nejsou k tomu důvody. Péče byla několikrát prověřena, byly vyvrácené všechny pochybnosti, bylo stažené i obvinění proti rodičům, které původně bylo dané. Přesto Norsko nezareagovalo.
Jiný případ – teď byla vrácena dvě dvojčata, kdy Barnevernet řekl, že matka je mentálně retardovaná. Přitom matka nyní vystupovala v norské televizi a již podle vystupování bylo jasné, že diagnóza, kterou Barnevernet uváděl, není pravdivá. Takže chce dál v protestech pokračovat, dál upozorňovat.
Případů je hodně a za poslední čtyři pět týdnů případů začíná vycházet na světlo opět stále více a více. Řada rodičů, kteří se báli dříve o případech mluvit, tak nyní již otevřeně vystupuje. Řada rodičů již téměř vyhrála svůj případ, najednou však soudy zdržují jednání, rozhodnutí. Barnevernet do toho stále háže vidle. Systém se posunul, ale jenom v určité části. Musíme chtít, aby opravdu došlo k reformě systému jako takového a aby opravdu ty nejzávažnější kauzy, kdy děti byly odebrány z nesmyslných důvodů, byly prošetřeny.
Zmiňoval jste průtahy, ty se týkají i českého případu Evy Michalákové?
Ano. Osobně se chci účastnit toho odvolacího řízení, ale my dodnes nevíme oficiálně termín řízení. A mělo by být přitom už někdy za měsíc. Dodnes to není stanovené. Předtím se říkalo, že nejsou překladatelé. My už dnes víme nejméně o šesti překladatelích, kteří měli volno. Ale když termín opět stanoví 14 dní předtím, tak překladatelé mohou opět mít jinou práci a na tuto činnost se neuvolní. Je to opět nesmyslné a chceme, aby se tím v Norsku začal někdo systematicky zabývat. Není možné o dětech rozhodovat další dva roky a prodlužovat to bezpráví. V případě Evy Michalákové už jsou naplněné všechny věci, jsou záruky českého státu, prošetření příbuzní, jsou udělané všechny systematické kroky a teď se čeká na rozhodnutí soudu, které by mělo rodičům děti vrátit. Ale nesmyslně je to prodlužováno.
Nicméně od letošního července Norsko přece jen přistoupilo na změny – kdy odebrané dítě poputuje do země rodičů. Zpětně to na případy neplatí. Přesto, vnímáte to jako jistý posun k lepšímu?
Určitě. Myslím, že je to reakce na celosvětové protesty, které teď probíhaly. I to přijetí Haagské úmluvy (o ochraně dětí, která nařizuje mezinárodní spolupráci – pozn. red.), které vnímám jako velmi pozitivní krok. Více méně každý den jsem však v kontaktu s pracovníky Barnevernetu. Tento týden se mi přihlásila paní, která na konci prosince u Barnevernetu skončila. Sama říká, že tam určitý posun je. Ale že úředníci se stále snaží bránit. Snaží se neposlouchat, nacházet skulinky v rozhodnutí. Popisovala, jak je systém rigidní vůči změnám. Ano, přijde rozhodnutí, ale někteří úředníci jsou schopni rozhodnutí oddalovat různými kroky. Například si mezi sebou případy přehazují. Oni pak musí mít dostatečný čas na prostudování a tím pádem se případ opět oddálí. O pět měsíců, o osm měsíců, o deset měsíců. Toto je věc, ve které ještě změna nenastala. Je potřeba, aby v Norsku proběhla o tomto veliká diskuze.
Protesty probíhaly v desítkách zemí. Co vás zaujalo nejvíce?
Protesty nakonec měly proběhnout snad ve čtyřiceti zemích, postupně se totiž připojily i další. Spontánní demonstrace byla i v Praze, kde se sešlo alespoň symbolicky 10 lidí před sídlem norského velvyslanectví. Lidé začali protestovat a jsem překvapený, kolik třeba lidí zavítalo do Vídně, šlo o několik tisíc lidí před parlamentem. I celosvětová média se protestům poměrně dost věnují. Ať už britská, nebo americká, ale i indická, která otevřela otázku protestů na jednom ze svých nejvýznamnějších kanálů.
Početné byly i protesty v Bukurešti. Rodina Bodnariů s pěti odebranými dětmi je momentálně asi nejvýraznějším případem z těch, které jsou připomínány, že?
Ano, určitě. On třeba případ Evy Michalákové dnes není v popředí, protože je to přesně případ, který je natahován pořád dopředu. U Bodnariů je určitý progres, čekají je další soudy a další jednání před komisí. Protesty jsou daleko živější, jejich případ je navíc nejčerstvější, starý jen několik měsíců. Rumuni navíc mají veliký vztah k rodině, Rumunovi když sáhnete na rodinu, tak Rumun vyjde do ulic. V Rumunsku se protestů mělo zúčastnit až 80 tisíc lidí, což je historicky jedno z největších čísel.
Ohledně dalších český případů, zaznamenal jste v nějakém jiném posun? Kromě Evy Michalákové a případu české matky, které již vrátily nemocnou ani ne roční holčičku.
Jedna maminka opustila Norsko a vzdala to. Byla to jedna z prvních, která měla vztah s cizincem a dostala se do této situace. V současné době je nekontaktní. Další maminka, kde byl problematický vztah – opět matka Češka, otec Nor - nechce v současné době případ medializovat, protože se čeká na slyšení u komise. Ale vidím i v tomto případě určitý posun, že se za prvé může častěji vidět se svojí dcerou a za druhé je tam poměrně zlepšený přístup jak k rodičům, tak k dítěti, aby mohli vzájemně trávit čas. Není to už tak, že se sejdou na hodinu a je to pod dohledem pracovnice. Už se mohou vídat častěji a mohou spolu chodit i na vycházky.
To máš pravdu. Ono to ale prostě vypadá, že v Norsku žádná pravidla nejsou.