
Učitelé kvůli inkluzi volají po informacích: Nejsme zrůdy, které brání ve vzdělání
Jak funguje inkluze, která probíhá v českých školách již dlouho před plánovanou reformou? O své zkušenosti se s Bleskem na základě výzvy v novinách podělila další učitelka běžné základní školy.
Problémem inkluze je to, že má platit plošně. Podle učitelů je třeba rozlišovat děti s fyzickým a duševním handicapem. „Inkluzivní sluníčkáři dělají z kritiků inkluze odporné zrůdy bránící dětem na vozíku ve vzdělání. To je nesmysl a během více než dvaceti let své praxe jsem se nikdy nesetkala s problémy ve vzdělávání těchto dětí,“ bilancuje učitelka, která chce zůstat v anonymitě a jejíž jméno je redakci známo.
Velkým oříškem už ale jsou podle ní děti s duševním handicapem, nebo dokonce nemocí. „K nim je třeba přistupovat s maximální citlivostí a to právě inkluze nedělá,“ míní kantorka. Potíž je v tom, že učitelé mnohdy nevědí, a ani nemají právo vědět, s čím se takové dítě potýká, a jak tedy k němu přistupovat.
Pod pojem duševní handicap lze zařadit celou škálu poruch a duševních chorob, se kterými v rámci ochrany osobních údajů učitelé nejsou seznámeni. „Já o některých dětech vím, že asi mají brát léky, ale nevím na co, nevím, jestli si lék vzaly, a jenom z jejich neadekvátního chování mohu usoudit, že ne. Byla jsem svědkem záchvatu zuřivosti dítěte v páté třídě, kdy tři dospělí měli co dělat, aby ho udrželi,“ líčí jeden z případů učitelka.
Chlapec je dnes v sedmé třídě a učitelé stále nevědí, jakou má diagnózu, popřípadě co je spouštěčem jeho záchvatů. Učitelé jsou seznámeni pouze se závěry vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny.
„Většinou jde jen o snůšku nic neříkajících blábolů. To, že má dítě potíže s psaním a čtením, poznám sama, a že se s tím budeme muset nějak popasovat, to také vím,“ dodává učitelka. Pokud se jedná o poruchu, kterou může zvládnout běžná škola, například dyslexie a podobně, umí s tím učitelé pracovat.
Pokud ale porucha rámec přesahuje, je to problém. „Nejsem psychiatr ani speciální pedagog, který několik let studoval na to, aby mohl kvalifikovaně s těmito dětmi pracovat. Žádné mnohahodinové školení to nevyřeší. Jestliže si ministerstvo myslí, že ano, je to velká neúcta ke kvalifikovaným a zkušeným speciálním pedagogům, jejichž práce si hluboce vážím,“ říká učitelka.
Každý , kdo někdy učil, ví, že inkluze je cesta do pekel potvrzená konečně zkušenostmi švýcarských pedagoogů