Exšéf rozvědky: Jestli Češi pustili Fajáda za zády USA, tak jsme za blbce

„Jsme šokováni rozhodnutím české vlády propustit Alího Fajáda a Chalída El Marábího. Tito muži čelí u amerického federálního soudu obžalobě z přípravy vražd zaměstnanců americké vlády, dále z pokusu získat, přepravit a použít protiletadlové střely a z pokusu poskytnout materiální podporu teroristické organizaci,“ je uvedeno v prohlášení amerického velvyslanectví v Praze, které tak na první pohled velmi těžko skousávalo, že byl Alí Fajád propuštěn na svobodu a následně si ho mohli odvézt Libanonci pryč. 

Fajád byl v Praze zadržen v dubnu 2014 poté, co se účastnil schůzky s údajnými teroristy v jednom pražském hotelu. Jenže z teroristů se vyklubali američtí nastrčení agenti.

Libanon však tvrdí, že ani Fajád nebyl obchodník se zbraněmi, drogami či čímkoli jiným, ale že jde o jejich vlastního agenta. Fajádův český obhájce Vladimír Řičica po osvobozujícím verdiktu městského soudu pro Blesk.cz uvedl: „Jsem samozřejmě velmi spokojen a myslím, že pan Fajád si to propuštění zasloužil.“

„Plánoval vraždy!“ USA šokovalo propuštění Fajáda, Česko prý podpořilo teroristy

„Neexistuje žádné ospravedlnění toho, že tyto nebezpečné osoby byly propuštěny. Vážně tím utrpí spolupráce orgánů činných v trestním řízení našich dvou zemí a pouze to povzbudí zločinecké skupiny a teroristy po celém světě,“ tvrdí však americké velvyslanectví.

A přisadili si i opoziční čeští politici. „Americkou ambasádu zjevně šokovalo, že česká vláda bojuje proti terorismu pouze verbálně. Ve skutečnosti to pro ni evidentně žádná priorita není, protože tady v rámci boje proti terorismu evidentně selhala,“ vyjádřil se ostře pro ČTK šéf TOP 09 Miroslav Kalousek. 

Randák: Vyjednávají zkrátka všichni. Včetně Američanů

Roztržku s Američany a možný dopad na česko-americké vztahy, útoky opozice i problém toho, proč nikdo otevřeně nepřiznává možné souvislosti mezi pěticí propuštěných Čechů v Libanonu a propuštěním Alího Fajáda, okomentoval pro Blesk.cz Karel Randák. Bývalý pracovník BIS a civilní rozvědky, v letech 2004 až 2006 ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace a od roku 2011 člen správní rady Nadačního fondu proti korupci.

Jak vy jste vnímal čtvrteční překotné události, kdy došlo k příletu pětice Čechů z Libanonu a zároveň městský soud rozhodl o propuštění Alího Fajáda?

„Je to potvrzení toho, že spolu ty dva případy souvisí, že je to klasická výměna někoho za někoho. Bohužel, svým způsobem bohudík, to potvrzuje, že ti Češi nebyli v zásadě uneseni v Libanonu. Myslím si, že byli pouze zadržováni a to s vědomím libanonských bezpečnostních složek. Takže v zásadě žádné fyzické násilí, když se na to podíváte z tohoto pohledu, nehrozilo. Byli na tom výrazně lépe, než kdyby je unesl Islámský stát nebo nějaká teroristická skupina. Pouze se vyčkávalo, jak dopadnou jednání, a oni tam byli někde zadržováni. Neříkám, že si žili v pohodě. Určitě žili v nějaké nejistotě, muselo to být nervově stresující, ale fyzická újma nehrozila.“

Následovaly ostré reakce amerického velvyslanectví a české opozice ohledně propuštění Fajáda. Jak jste vnímal tyto?

„Rozdělil bych to do dvou částí. Jedna je reakce americké strany. Ta se nedá příliš komentovat, pokud se nezná to pozadí. Nelze totiž vyloučit, že americká strana to říká jenom v rámci nějaké dohody s českou stranou. Dalo by se to posoudit jedině v okamžiku, kdy by se vědělo, kdyby někdo zjistil nebo kdyby se někdo z vlády odvážil říct, jestli k vyjednáváním s libanonskou stranou byli američtí kolegové přizváni, jestli to s nimi bylo konzultováno, anebo ne.“

Velvyslanectví USA píše, že je šokováno rozhodnutím propustit Fajáda a že neexistuje žádné ospravedlnění toho, že byly propuštěny nebezpečné osoby.

„Pokud to nebylo konzultováno a ta reakce je taková, tak to znamená, že jim to skutečně vadí a že je to skutečný problém. Ale nedovedu si to moc dobře představit. A spíš mám ten dojem, že Američané o tom byli informováni. Nedovedu si představit, že by to česká strana udělala za zády Američanů. Pokud se to stalo, tak je česká strana za blbce. U nás v tomhle státě je ale možné všechno, takže se to mohlo stát. Můj názor vždy byl, že to nějakým způsobem konzultováno bylo a teď, aby se naplnilo to, že to opravdu byl diskutabilní krok, tak americká strana se tváří, že jí to vadí, ale ve skutečnosti je to po nějaké dohodě. Ale to je věc, která se nedá ověřit bez toho, aniž by člověk znal pozadí vyjednávání.“

Opozice: Sobotka mlží, ministři si protiřečí. Chceme tajné jednání o Libanonu

A co rozlícená reakce opozičních politiků?

„Reakci opozičních politiků bych nebral vůbec vážně. Opozice samozřejmě využije každé možnosti, jak by případ využila ve svůj prospěch. To, co říká Kalousek, to je asi ve stejném gardu, jako když kritizuje Babiše. To je prostě takový kolorit. Co mě dokonce urazilo, je vyjádření Saši Vondry. Říkal, že jde o totální selhání vojenské zpravodajské služby. A že za generála Páleníka by k takovému problému nikdy nemohlo dojít. Když toto říká Saša Vondra, který měl prsty v kauze ProMoPro, a je už dávno jasné, že jak Páleník, tak chudák Kovanda (aktéři kauzy Nagyová – pozn. red.) po něm vojenskou zpravodajskou službu zneužili právě za doby, kdy byl Saša Vondra ministrem obrany, to mi přijde opravdu zvrhlé.“

Očekáváte, že může mít případ Alího Fajáda nějaký dopad na česko-americkou spolupráci?

„Dlouhodobě si myslím, že to nebude mít vliv žádný. Americká strana určitě pochopí, že česká strana nemohla jednat jinak. Když už jsme se vlastní blbostí dostali do této pozice, kdy jsme museli vyjednávat, tak pro českou stranu nebylo jiné východisko, než dojít k tomuto řešení. Kdyby Američané byli na českém místě, tak by udělali to samé. To udělá každý. Vzpomeňte si, že Izrael, který je zásadně proti jakémukoli vyjednávání, proti jakýmkoli takovým smířlivým řešením, propustil před několika lety desítky, ne-li stovky palestinských teroristů výměnou za jediného svého vojáka Gilada Šalita. To je prostě normální. Americká strana tenhle postoj určitě chápe.“

A co krátkodobé dopady?

„Americká strana se může cítit uražená a krátkodobě to může dát na vědomí a znát české straně v případě, že skutečně nebyla předem o tomhle kroku informovaná. Pak se to může v krátkodobém horizontu odrazit v tom, že budou problémy třeba ve spolupráci, když budeme potřebovat nějakou informaci z americké strany. Teď mluvím o bezpečnostních složkách, mezi zpravodajskými službami nebo mezi policií. Uvedu příklad. Když třeba v kauze Mostecká uhelná kupříkladu přijde nějaké oficiální dožádání na americkou stranu, aby se tam prověřily nějaké účty nebo něco podobného, tak americká strana bude dělat mrtvého brouka a bude dělat, že nic takového tam neexistuje, nebo že o ničem neví. Takže v krátkodobém hledisku ano, ale to se časem také urovná. Nemyslím si, že by to mělo nějakým zásadním způsobem ohrozit spolupráci nebo vztahy mezi ČR a USA.“

Vrátil se s pěti Čechy i kuchař unesený v Libyi? Ministerstvo to popírá

Čeští vládní představitelé tvrdí, že s únosci či teroristy se nevyjednává. Tady ale patrně k nějakému vyjednávání muselo dojít.

„Včerejší dění je opravdu jen potvrzením toho, že případy spolu souvisejí. On to nakonec potvrdil Martin Stropnický, který se vyjádřil v tom smyslu, že je to obchod něco za něco. Oni mu to všichni vyčetli, ale já si myslím, že jeho postoj je správný. Protože už nemá cenu v tuto chvíli tajit něco, co všichni vědí. Naopak vypadají směšně všichni ti politici, ministrem zahraničí počínaje přes pana vicepremiéra Bělobrádka v Událostech, komentářích, jak se z toho vykrucovali, že nemohou nic říct. Nevím, proč kolem toho dělají politici takové tanečky. Je to směšné, nedůstojné.“

Proč to tedy nikdo otevřeně nepřizná?

„Tato mantra, co rád používá třeba prezident Zeman, ta silná slova, že se nevyjednává, že se jedná… Vyjednává se a vyjednává se s každým. Všechny státy to dělají. Vyjednávají Američani, vyjednávají Izraelci. Už jenom proto, aby se získal nějaký čas a získaly se nějaké další informace. Jiná věc je, jak vyjednávání dopadne a co je výsledkem vyjednávání a jestli se pak ustoupí nepřijatelným požadavkům. Ale vyjednává se vždy. To je, jako když někdo přepadne banku a bude tam držet rukojmí, také tam hned nepošlete zásahovou jednotku, aby ho zastřelila. Také s ním nejdřív budete vyjednávat. Takže se vyjednává s teroristy, s každým. Už jen kvůli získání času.“

Netajíte se tím, že situace není snadná i proto, že český stát zkrátka není zařízený pro nějaká záchranná komanda. Chybí Česku nějaká taková organizační struktura?

„ČR má v tuto chvíli dvě skupiny, které by toho teoreticky byly schopné. A to je Útvar rychlého nasazení (URNA), což je policejní jednotka, kterou nemůžete poslat do zahraničí. A pak je tady 601. Brigáda v Prostějově, která ovšem je cvičená na něco úplně jiného. Ta je cvičená na vojenský průzkum. Asi by to po krátkém zacvičení zvládli, jsou to trénovaní profesionálové, ale nejsou na to speciálně cvičeni. Teoreticky by se tam mohli poslat. Ale tam je ještě jiný problém. Nestačí mít takovou jednotku, takové komando. My musíme mít detailní informace o tom, kde se ti lidé nachází. Abyste mohl provést nějaký takový zásah, tak lidi, kteří jsou schopní to zrealizovat, vždy někde najdete. Ale vy potřebujete skutečně detailní informace, kde jsou ti lidé zadržováni. Jestli jsou v nějaké budově, jeskyni, jak ta budova vypadá, kolik má oken, pater, kde jsou dveře. A takovou informaci česká strana prostě není schopná získat. I kdyby takovou jednotku měla, tak pochybuji, že by ji tam mohla nasadit. Protože ti lidé by šli do neznáma a to si nemůžou dovolit. Kdyby se to nepovedlo, ohrozil byste tím přímo životy a zdraví rukojmích.“