1°C
Společné vzdělávání rozdělilo veřejnost: Rozbíjíte kvalitní školství, tvrdí odpůrci
Místo společného cíle rozbroje a osočování? Ministryně Kateřina Valachová (39, ČSSD) svou školskou reformou rozdělila společnost na dva tábory – zastánci inkluze obviňují školy z neochoty vůbec něco měnit, odpůrci ministerstvo z rozbíjení kvalitního školství!
Hlasy proti inkluzi zaznívají z krajů i obcí. Podle nich není ministryní Valachovou dostatečně připravená!
„Spustit od září inkluzi podle představ ministerstva školství je nemyslitelné,“ říká Rudolf Chloupek, primátor Jihlavy. „Inkluze není optimálně připravena, a navíc to narušuje a mnohdy rozbíjí stávající systém začleňování dětí do běžných tříd základních škol,“ prohlásil Pavel Pacal, místopředseda Třebíče. I když Valachová slíbila 80 milionů na nové pracovníky do poraden a 6,5 miliardy z evropských dotací, chybí čas.
„Jen výběrové řízení na asistenty potrvá,“ říká Jana Pernicová, náměstkyně hejtmana Pardubického kraje. Školy, kde inkluze již probíhá (tato možnost existuje dávno před reformou – pozn. red.), vítají příslib peněz z ministerstva, neboť často asistenty platí z rozpočtu na učitele. Početná skupina škol ale považuje »společné vzdělávání « za zbytečné rozbití systému, který funguje.
PRO INKLUZI
Mám vnučku ve třetí třídě a je od začátku nástupu do školy integrovaná s asistentem pedagoga (ADHD a LMP). Rozhodně nesouhlasím, že integrované dítě v běžné škole brzdí celou třídu. Takové dítě pracuje stejně jako ostatní děti, ale má jen práci upravenou, snížené množství látky a s asistentem pedagoga, který mu pomáhá. Vždy záleží na pedagogických pracovnících základní školy, jak se k práci s dítětem postaví, poté tak i ostatní děti přistupují k takovému dítěti. Je to celé na přístupu pedagogického sboru. ZŠ v Brně, do které vnučka chodí, má ale velmi silnou snahu se jí »zbavit«.
Blovská Jindřiška
PROTI INKLUZI
Jsem odpůrcem společného vzdělávání, zejména v případě dětí a žáků s mentálním postižením, i lehkým. V inkluzivním vzdělávání se počítá, že ve třídách budou i žáci s jiným zdravotním postižením, např. zrakovým, autismem, poruchami chování atd. Tento hromadný způsob vzdělávání negativně ovlivní i tzv. zdravé žáky. Pokud si někdo myslí, že tuto nerovnost ošetří či vyrovná asistent pedagoga, je to nesmysl. Velkým zaklínadlem je v této koncepci vše „v zájmu dítěte“. Kdo posoudí, co je v zájmu toho konkrétního žáka? Díky tomuto sesypání žáků do jednoho pytle může dojít (a jsem přesvědčená, že dojde) k psychickým potížím těchto »nainkludovaných« žáků, kteří se dostanou na okraj celé vrstevnické skupiny. Bude vůbec někoho zajímat, jak se tam tito žáci cítí?
Mgr. Věra Sosnovcová, ředitelka ZŠ praktická Bochov
PRO INKLUZI
Mám dceru – 3. třída základní školy (10 let) s diagnostikou ADHD a nyní nově s LMP a je integrovaná v běžné základní škole. Má asistenta pedagoga. Dcera má zkrácené učivo, základní, ale je seznamována s veškerým učivem, i testy má zkrácené a nikterak to ostatní děti neruší. Nikdo se dceři neposmívá, děti se s ní kamarádí, není v tomto žádný problém. Problémem jsou spíše rodiče, které slyším za mými zády šeptat – to je TA s tím asistentem, a někteří dokonce své děti nutí, aby se s dcerou nekamarádily. Je to pouze otázka přístupu. Chci, aby se do společnosti zařadila, aby si mohla užít všeho, co ostatní populace, nechci, aby byla vyčleňována ze společnosti. Pravdou je, že ZŠ na mě tlačí, abych dceru přeřadila na jinou základní školu, já se tomu bráním a nechci, aby tento nátlak byl na mě vyvíjen.
Jindřiška Riesnerová, Brno
PROTI INKLUZI
"V našem dětském domově máme čtyři děti, které jsou vzdělávané v ZŠ praktické podle vzdělávacího programu upraveného právě pro tyto děti,“ říká. Přechod mezi děti do běžné základní školy možný podle Čapkové je. Efektivní ale jen stěží. „Bude to žádat větší počet asistentů pedagoga, nevyjasněné je financování, je to velká změna, která vyžaduje i nové odborníky ve školách a připravenost pedagogů. Není jednoduché učit ve třídě, kde je více skupin žáků. To opravdu vyžaduje pedagogy se zkušenostmi. Připadá mi to, jako bychom šili zbytečně horkou jehlou a zatím nám to ani nemůže jít, protože jehla je tupá."
Eva Čapková, ředitelka Dětského domova a Základní školy Vizovice
PRO I PROTI INKLUZI
Učím dlouho na 1. stupni základní školy. Dvě děti s LMP (lehké mentální postižení) mám ve třídě a oběma doporučila pedagogicko-psychologická poradna původně vzdělávání na praktické škole. Obě děti zatím prospívaly a zvládaly základní učivo (samozřejmě s individuální péčí a doučováním mimo vyučování – o pedagogickém asistentovi, který by mi pomohl, když je ve třídě dalších 27 dětí, se vůbec neuvažuje). Jenže již teď – v polovině druhé třídy – je přes veškerou péči patrné, jak žáčkům s LMP ostatní spolužáci »utíkají« a rozdíl mezi nimi se nezadržitelně prohlubuje. Děti ale potřebují zažívat úspěch. Snažíme se ho navodit, ve všem hledáme něco na pochvalu. Je to ale stále obtížnější. Tyto děti nejsou »hloupé«, vnímají své okolí srovnání se spolužáky se nabízí denně. Takže za mne: Inkluzi ano, ale rozumem.
Večeřová
VÝZVA
Milí čtenáři, učitelé, rodiče!
Souhlasíte s inkluzí, nebo jste zásadně proti? Máte zkušenosti s výukou v praktické škole? Dotkne se inkluze vás a vašeho dítěte? Nemohl váš potomek studovat na běžné základní škole? Je vaše dítě diskriminováno?
Pište nám své názory a příběhy na e-mail: inkluzeblesk@cncenter.cz
