Václav Klaus: Na návštěvě u emíra a krmení krokodýlů

V Jihoafrické republice, kde zanechal na památku otisk své nohy, měl zase možnost na vlastní oči spatřit volně pobíhající slony, nosorožce nebo žirafy. Zkusit si mohl i krmení krokodýlů. Asi největším zážitkem pro prezidenta však zřejmě bylo vidět ještě nevykopanou 3,3 milionu let starou kostru člověka.

Africké zápisky 8.–13. 12. 2006

Teprve třetí den naší cesty jsme uviděli Afriku. Opustili jsme poněkud liduprázdné hlavní město Nigérie, plné prazvláštních vánočních symbolů (bílé stromky, ze žároviček udělaní srnečkové, umělohmotné adventní věnce), a doletěli jsme do severonigerijského státu Kano (a města stejného jména), majícího něco mezi patnácti a osmnácti miliony obyvatel. (…)

Kano, středověké transsaharské obchodní centrum, je nejstarším nigerijským městem. A hlavně má emíra, který je autoritou tohoto státu. Návštěva jeho paláce byla neskutečným zážitkem. Prý mi chtěl dát koně, ale když mu bylo vysvětleno, že ho nemáme jak dovézt domů, nechal mi svým osobním ševcem ušít boty (které vystavím v Lánech).

Zorganizoval pro nás tradiční lidovou veselici s jízdou stovek koní a úžasnými postroji, vyšívanými sedly a barevnými kostýmy jezdců, předvádějících tradiční válečnické nájezdy. Všude ohlušující hudba, v níž dominuje víření bubnů. Čestné salvy ze starobyle vypadajících zbraní. Emír chodí pod obrovským baldachýnovým slunečníkem a my s ním. Něco takového jsme ještě nezažili.