Klaus: Oběd v jurtě a pak vůdcem terakotové armády

I když byla jeho cesta časově velmi náročná, neodpustil si prezident alespoň na chvíli zvolnit tempo, nadýchat se tamních vůní, pokochat se zahradami plnými orchidejí a pochutnat si na singapurském čaji…

Asijské zápisky 24. 9. až 5. 10. 2006

Do Mongolska a Mongolskem jsme letěli strašně dlouhou dobu, většinu času nad neobydlenou pouští Gobi. Písek, krásné hory, na první podhled žádní lidé a žádná vegetace. Skoro prázdno. Nemůže to být jinak. Země je dvacetkrát větší než Česká republika, ale má jenom čtvrtinu obyvatel. Hustota obyvatel je osmdesátkrát menší než u nás. To ale neznamená, že v hlavním městě nejsou dopravní zácpy podobné pražským. (…)

Nevím, čeho se bojí, ale bezpečnostní opatření jsou tu nevídaná. Tolik strážců mé bezpečnosti (i ve zcela pusté krajině) jsme ještě nikdy a nikde nezažili. Dostali jsme se až do 1600 metrů nad mořem a kolem jsou téměř třítisícové hory. V palčivém slunci stoupáme do malého lamaistického kláštera, jednoho z mála, které nezničila »lidová revoluce« (pod silným vlivem Sovětského svazu).

V Mongolsku je magickým číslem 108, a proto ke klášteru vede právě 108 schodů. Výhled na mohutná skalní seskupení nejrůznějších tvarů je úchvatný. Oběd v jurtě také. Snad to žaludek přežije.