Společné mají vždy to, že čtenáři žádají o pomoc v těžké situaci, do které se dostali kvůli dělení majetku nebo darům. Příběh paní Anny, který v rubrice Ombudsman Blesku vyšel v březnu, strhnul lavinu podobně nešťastných rodičů. „Četla jsem příspěvek paní, která darovala dům svému synovi a ten jí teď dělá ze života peklo a chce se jí zbavit. Dodalo mi to odvahu a rozhodla jsem se napsat také,“ začíná dopis od paní Růženy…
„Máme s manželem dvě dcery, které o nás neměly zájem 25 a 20 let. Nikdy se nenabídly s něčím pomoci, a to dokonce ani v době covidu, kdy se nedoporučovalo seniorům vycházet. Jsou v občasném kontaktu s manželovou nevlastní sestrou, od které věděly, že jejich otec vážně onemocněl. Nikdy mu nezavolaly, jestli nepotřebuje odvézt k lékaři nebo přivézt léky, nikdy ho nenavštívily v nemocnici,“ pokračuje seniorka s tím, že už v roce 1999, kdy dcery nejevily zájem, se rozhodli s manželem obě dvě vydědit.
„A jelikož se za čtvrtstoletí nic nezměnilo, tak jsme s mužem vše obnovili, přímo u notáře. Udělali jsme závěť, kde si oba vše odkazujeme navzájem a i nové vydědění, pro jejich dlouhodobý nezájem, kdy jsme ani nevěděli, kde bydlí,“ zdůvodňuje paní Růženka.
Její manžel ale po 51 letech manželství zemřel a ona zůstala sama. „Najednou se dcery přihlásily o dědictví. Mě pomluvily takovým způsobem, že by ode mě pes kost nevzal a že jsem manžela donutila u notáře udělat zápis,“ píše dále v dopisu.
Tahanice s dcerami
Celé to proto nakonec skončilo u soudu. „Justice byla opravdu slepá, paní soudkyni stačily jejich lživé výpovědi a tvrzení, které nemohou nijak dokázat, naopak já mohla vše vyvrátit. A to hlavně fotografiemi, kdy ony nemají za desítky let jedinou fotografii se svým otcem, když tvrdily, že s ním byly v kontaktu, nebo fotky s vnoučaty, která vůbec neznáme,“ překvapuje paní Růženka a pokračuje:
„Za dva roky, kdy probíhalo jednání, které bylo hlavně o mně, ale beze mě, jsem neměla ani jednu možnost se obhájit, ani moje právnička, abych mohla poukázat na pomluvy. I když jsem několikrát písemně žádala, abych byla vyslechnuta. Od prvopočátku bylo zřejmé, že já jsem ten nejhorší odpad a podle toho od začátku dávala soudkyně najevo, jak to dopadne,“ tvrdí.
„V rozsudku uvedla, že dědičkami jsou i dcery, které otce neviděly a neměly zájem přes 20 let. Uvedla tam i věci, které se nezakládají na pravdě. Odvolala jsem se a městský soud rozhodl, že žaloba na mě se zamítá. Ale ony i přesto na mě znovu chtějí podat žalobu a domáhat se dědictví. Takže nevím, proč existují závěti a vydědění, sepsané přímo u notáře,“ píše poslední větu svého dopisu paní Růženka. Jelikož se bojí reakce svých dcer, poprosila redakci Blesku, aby nezveřejňovala její fotku.
Ombudsmanka Blesku: Napsat závěť má smysl!
Člověk může se svým majetkem v závěti naložit, jak chce a to s jednou výjimkou. Tou výjimkou jsou děti – nepominutelní dědicové, kteří mají právo na tzv. povinný díl. „Povinným dílem jsou u nezletilých dětí ¾ zákonného podílu a u zletilých potomků je to ¼ zákonného dědického podílu. Tyto dědice je sice možné vydědit, avšak pouze ze zákonem stanovených důvodů,“ hodnotí Ombudsmanka Blesku JUDr. Jaroslava Šafránková s tím, že zákonnými důvody se rozumí buď neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi, odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jejich zvrhlé povaze, vedení trvale nezřízeného života nebo neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, jak je to v případě čtenářky.
Rozhoduje soud
„Z dotazu paní Růženky vyplývá, že dcery jako dědičky měly za to, že nejsou splněny zákonné důvody pro vydědění a následně se domáhaly u soudu určení, že jsou dědičkami. V takovýchto případech je to právě soud, který rozhoduje o tom, zda jsou tyto zákonné podmínky splněny. Čtenářka uvádí, že po neúspěchu u soudu prvního stupně uspěla u odvolacího soudu, který došel k závěru, že vydědění je oprávněné,“ komentuje už konkrétně příběh paní Růženky Jaroslava Šafránková.
„I když to trvalo dva roky, přesto se ukázalo, že napsat závěť nebo listinu o vydědění má smysl. Dcery již nemohou podat znovu tu samou žalobu, jelikož ve věci již bylo rozhodnuto. I v případě, že by soud došel k závěru, že je vydědění neplatné, měly by dcery sice nárok na povinný díl, ale nikoliv v podobě podílu na pozůstalosti, ale v podobě peněžní částky hodnotě podílu odpovídající,“ uzavřela Ombudsmanka Blesku.
Potřebujete OMBUDSMANA BLESKU?
NAPIŠTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY Na adresu redakce: Blesk OMBUDSMAN, Komunardů 42, 170 00 Praha 7, nebo na e-mailovou adresu: ombudsman@cncenter.cz
Nezapomeňte připsat také svoje telefonní číslo. Podmínkou je zveřejnění vašeho příběhu v deníku Blesk a reportáže na Blesk.cz!
Prosíme čtenáře, aby nám nezasílali originály dokumentů – vzhledem k množství je nemůžeme vracet. Upozorňujeme na to, že jednotlivé příběhy redakce sama vybírá dle uvážení.
Advokát o právní gramotnosti dětí: Kde je hranice mezi lumpárnou a porušením zákona? A měla by se snížit hranice trestní odpovědnosti u dětí? Bára Holá, Lukáš Červený
